Partner má dítě

Dobrý den, bojuji sama v sobě se situací, do které jsem se dostala. V životě jsem doposud měla smůlu na partnery, byla jsem z toho velmi nešťastná a často se modlila k Bohu, aby mi do života seslal toho pravého. A Bůh moje prosby vyslyšel a do života mi přišel přesně takový muž, o jakém jsem snila. Samozřejmě není perfektní, má své mouchy, ale na všem společně pracujeme a postupně vše dáváme do pořádku. Až na jednu věc. Můj partner má dítě ze svého prvního vážného vztahu. Věděla jsem o tom ještě předtím, než jsme se osobně setkali a popravdě to pro mě byl důvod, proč jsem mu nechtěla ani dát šanci, protože jsem věděla, že toto je něco, přes co se nejspíš nedokážu přenést. Partner posílá na alimenty nemalé částky, které by dost ovlivňovaly náš rozpočet a náš společný život. Já bych si v budoucnu dítě přála, ale nechci pro něj "polovičního otce", který bude muset dělit naprosto všechno mezi naše dítě a jeho, od pozornosti a strávený čas přes finance a dědictví. Stejně tak se mi nelíbí, že bych ve všem i pro celou jeho rodinu byla "ta druhá". Pro mě by to bylo vše nové a fascinující zažívat vývin a zrod nového života, pro něj  "něco, co viděl a zažil, nic nového".

...

Cítím se znevýhodněná a podřadná.Vím, že partner s tím bohužel nic dělat nemůže, a já, byť se snažím, asi nedokážu jeho situaci přijmout, nebo nevím jak. Partnera miluji, je opravdu úžasný muž, ale mám velké pochybnosti, jestli takovýto vztah může fungovat i v budoucnu, až by došlo na děti. Napadlo mě, jestli nejsem sobecká, ale já si jen přeji to nejlepší pro své dítě. A představa takovéhle budoucnosti mi opravdu nepřijde jako to nejlepší a já sama, jako dítě, bych takového otce nechtěla. Proto bych chtěla znát váš názor na tuto situaci, případně radu, co zkusit, jak to v sobě překonat, pokud to vůbec je možné. Modlím se i k Bohu, aby mi ukázal správnou cestu, ale jediné, co cítím, jsou pochybnosti....

-redakčně upraveno-

Milá....,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na linku víry obracíte. Váš dotaz by si zasloužil delší a podrobnější diskuzi, neexistuje na něj univerzální odpověď. Jsme lidé různí, někomu nevadí, že partner už má dítě, někdo se s tím vyrovná, někdo si hledá jiného partnera. Já Vám mohu nabídnout jen několik myšlenek k dalšímu promýšlení.

Je dobře, že svoji situaci a vztah s partnerem tak hodně promýšlíte. Prožít s druhým člověkem celý život je krásná věc, ale aby se to podařilo, není úplně jednoduché. Co všechno nám život přinese, nemůžeme dopředu vědět. Člověk v mnoha ohledech nezná ani sám sebe, natož druhého, je dobře mít oči otevřené a co už víme, dobře zvážit. Přesto se může stát, že v budoucnu, tím co zvládneme nebo naopak nezvládneme, sami sebe překvapíme.

Správně si uvědomujete, že partnera musí člověk přijmout takového jaký je, se vším, co k němu patří. Jsou to vlastnosti, schopnosti, minulost, majetek, vzhled, původní rodina a příbuzní atd., atd. S tím, co se nám líbí, nám to jde snadno. Ano, nikdo není perfektní. Tak co s tím ostatním? Otázku můžeme položit také tak, jestli to, co s partnerem získám, má pro mě větší hodnotu než to, čím za to zaplatím, ale mně se takto položená otázka nelíbí. Píšete, že úžasného muže a partnera milujete z celého srdce. Co pro Vás znamená láska? Jeden kněz se před svatbou ptal muže: „Bereš si ji proto, abys s ní byl šťastný?“ Když muž odpověděl, že ano, řekl mu: „Tak se nežeň, jestli si ji bereš proto, aby ona byla šťastná s tebou, pak se s ní ožeň.“

Proč Vy chcete s partnerem žít? Co od něj očekáváte?
Dělá Vám starosti partnerovo dítě. Znáte ho? Trávíte s ním společně čas? Jak spolu vycházíte?
Jak se na Vaše obavy dívá Váš partner? Pomáhá Vám situaci zvládnout?
Proč byste měla být "ta druhá", znevýhodněná, podřadná? Podle mě jste naopak ta lepší, když s tou první se vztah nevydařil a muž chce žít s Vámi. Já bych se spíš ptala, jak to zařídit, abyste i Vy nebyla bývalá s opuštěným dítětem.

Každé dítě je dar, každé dítě je jedinečné, narození každého dítěte je zázrak. Každý sourozenec , i nevlastní, je životní poklad, pokud se snažíme vychovávat děti k lásce. Nedovedu si představit, že by očekávání narození dítěte s milovanou ženou mohlo být „ nic nového“.

Snoubencům vysvětlujeme, že děti nám jsou svěřeny pouze na čas. Je to intenzivní čas, stojí nás hodně energie a sil, milovat je nepřestaneme nikdy, ale když je dobře vychováme, postaví se na vlastní nohy a odejdou. Partner nám zůstane, vztah s partnerem je důležitý.

Myslím, že odpovědí na Vaši otázku je Váš vztah s partnerem. Co jeden pro druhého znamená, co pro něj dělá, jak si ho váží, jak se na něj může spolehnout, co pro něj vydrží, jak mu rozumí, jak ho umí povzbudit, potěšit… Jaký je Váš vztah s partnerem?

Milá , nevím, co je Vaše cesta, věřím, že Vám ji Bůh ukáže. Život není snadný, každý prochází situacemi, které jsou pro něj těžké. Věříme, že dobrý Bůh ví, co kdo vydrží a nikoho svou pomocí neopouští. Modlím se za Vás, aby Vám dal světlo na cestu životem.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství