Otázky ze života:)

Dobrý den,
 pokládám se už několik let za věřící.  K víře mě paradoxně navedla kniha silně ateistického autora. Najednou jsem za to, že jsem věřící, byla šťastnější. Neznám ale nikoho, s kým bych mohla o víře mluvit, proto mám hrozně otázek ohledně všeho možného...

Začala bych asi jednou z těch, která mi leží v hlavě už nějakou dobu. Již pár let jsem rozhodnutá o tom, že nechci mít vlastní dítě, ale adoptované. Mám strach z genetické zátěže v naší rodině, ze sklonů k agresivitě atd.…  Přemýšlela jsem i o sterilizaci, ale nevím,  jestli je to v pořádku. Jestli je to v souladu s Bohem, že nechci využít to, co mi bylo dáno. 

Dále - ráda čtu různou  konspirační literaturu. V takových knihách se náboženství často úplně popírá, nebo se ho autor snaží "znehodnotit". Já tyhle knihy ráda čtu a neberu je nijak vážně (je to opravdu jen pro zábavu), přesto ale nevím, jestli dělám kvůli víře dobře. S tím také souvisí to, že mi nevadí vtipkovat na úkor náboženství či Božího jména. Stejně jako u knih to neberu nijak vážně, cítím se po tom ale provinile, tak nevím, zda se mám vtipkování odnaučit, či je to v pořádku.

Dále ještě nemám ani dočtenou Bibli. Vlastě ji čtu tak nárazově a ani nevím, jestli ji chci dočíst. Každopádně jsou v Bibli věci, se kterými moc nesouhlasím. Snažím se často přesvědčit, abych s tím souhlasila, ale je mi to zkrátka proti srsti. Na jednu stranu se za to cítím provinile, na druhou mi přeci Bůh dal mé myšlení, musel počítat s tím, že mi vše nebude příjemné a měl by to snad tedy respektovat. Nejsem si ale jistá, zda je tato má úvaha správná...

Modlím se každý večer. Dala jsem si to v podstatě za úkol, když jsem začínala a teď už to dělám naprosto automaticky. Jenže se neumím modlit k nikomu jinému, než k Bohu. K Ježíši mi to nějak nejde. Když se k němu modlím, připadá mi to hrozně umělé. Přijde mi to, jako kdybych se modlila ke své kamarádce. V podstatě možná ani v Ježíše nevěřím a nevím moc, co s tím.

Jsem taky dost závistivá. Snažím se to změnit, ale zatím na tom jen pracuji. Problém je, že za tím stojí moje nespokojenost sama se sebou. Byla bych měla větší prsa, jiné vlasy... Občas se mi podaří smířit se a přijmout to, jaká jsem. Jenže pak uvidím někoho, kdo to má jinak a už je to pryč. Zároveň také nevím, jestli je dobře, když se to snažím nějak změnit - např. když si barvím vlasy. Jestli bych s tím měla raději přestat a nechat své vlasy přirozené ... Upřímně mi až přijde, že řeším blbosti, ale zase nechci jít proti víře jen proto, že si snažím změnit vzhled.

Už tady mám jen poslední otázku. Občas mám pocit, že v Boha přestávám věřit. Hlavně, když udělám něco špatného a nedokážu prosit Boha o odpuštění. Např. bojuju s masturbací a pornografií.

Mockrát děkuji za odpovědi, dost mi to pomůže. Zároveň se omlouvám za dlouhou zprávu, ale jsem ráda, že mi mé otázky vůbec někdo zodpoví, a tak jsme napsala rovnou všechny.

Milá ,
Jsem moc ráda, že ses na nás obrátila se svými otázkami, se svým hledáním.

Za prvé jsem moc ráda, že jsi našla víru a že je pro tebe důležitá a chceš se řídit podle ní. Je to moudré!

Bůh je Láska. A tak nějak všechny tvé dotazy směřují k tomu, co je láskyplné a co ne. A také kým je pro tebe Bůh. Tak tedy:


K otázkám četby – protikřesťanské literatury, čtení Bible i pornografii – člověk je živ tím, čím se živí. Chápu, že ti to přijde banální a nebereš vážně to, co čteš, nicméně nějaký vliv to zanechává. Když se živíš Božím slovem – i když všemu nerozumíš – zveš Boha do svého života. Když pozveš pornografii, stavíš hráz mezi tebe a Boha. Pornografie je zlo, protože zneužívá lidskou důstojnost a intimitu, která byla stvořená z lásky a pro lásku. A dělá z ní nástroj. Tohle je něco, s čím je potřeba přestat. Vzdát se toho vlivu. Ty máš svou sexualitu, budeš mít svůj originální partnerský vztah a žádné předvádění druhými nemůže postihnout to, jak to bude mezi vámi. Upřímně – pro život je to k ničemu. Jen odvádí pozornost od lidské krásy Bohem dané. Míjí se cílem. Stejně jako masturbace. Jak jsem řekla – celá sexualita je stvořena pro partnerskou lásku – když masturbuješ, stává se z ní akt sobectví, protože se týká jen tebe. Ale neboj. To se dospívajícím stává. Je potřeba to ale pochopit a svou sexualitu začít kultivovat. Pročistit. To, co může pomoci, je prostě ze situace pokušení utéct – změnit místo, jít si zaběhat, odvést pozornost. Třeba i pohlédnout na kříž…

Nesouhlas s věcmi z Bible – je velmi pravděpodobné, že to pramení z ne dobrého pochopení souvislostí, pochopení těch sdělení. Proč a jak a v jakých souvislostech to bylo řečeno. Zkus pro tuto chvíli číst zatím jen Nový Zákon, ten by mohl být srozumitelnější. Čti si vždycky jen kousek a ptej se – co mi tím chceš Pane říct? Jak to má ovlivnit můj život? Je potřeba se za porozumění modlit. A hledat. Bylo by fajn, kdyby ses podívala po nějakých mladých věřících lidech – třeba, až to půjde, zašla do kostela a zeptala se, jestli tam nefunguje nějaké společenství mladých. A přidala se k nim. Abys s nimi mohla o živém Bohu mluvit. Abys mohla uvidět, jak obrovskou lásku k tobě Bůh má. Abys neměla chuť říct jediné posměšné slovo, protože si té lásky budeš vážit.

Modlitba k Bohu a ne k Ježíši – neboj, oni si to přeberou. Je důležité s modlitbou nepřestávat. Přijde čas, kdy objevíš i Ježíše. Možná ti to přijde takové kamarádské vůči němu, protože on je skutečný přítel…

To, že si barvíš vlasy, to nemusí nic znamenat. Ale také může. Právě to popisuješ. Chtěla bys být jiná. Máš za to, že jiní jsou hezčí a zkopírováním jich, jako bys mohla získat to, co je pro ně originální. Každý jsme totiž originál – a v té originalitě nezastupitelný. Týká se to toho, jací jsme, ale i našeho vzhledu, který nás dokresluje. Není potřeba o vzhled nepečovat, když ti to udělá radost, klidně si vlasy natoč a pak se třeba postav před Boha a zeptej se ho, jestli se mu to líbí – a můžeš mít z toho radost. Ale to, co je potřeba, je přijmout svou originalitu, která má naprosto nezaměnitelnou krásu. Začni si prosím své originální krásy být vědoma a užívej si jí. Nemá ji žádná blondýna s velkýma prsama, která jde kolem. Ta má tu svou. A dohromady je to parádní harmonie. Co s dvěma stejnýma…Ta jedna by tu chyběla. Třeba by ta blondýna zas chtěla mít vlasy tvoje, co ty víš…

Přesně popisuješ princip zla, hříchu – když udělám něco špatného a neprosím Boha za odpuštění, přestávám v něj věřit…Jsme lidé chybující, děláme lecjaké věci, ze kterých musíme postupně vyrůst. Ty věci staví zeď mezi nás a Boha. Zabraňují nám v pohledu na Něj, berou nám víru. To je ukazatel, taková pomůcka na rozlišení, že to není dobré. Bůh je tu stále. Jen my ho skrz tu bariéru hříchu, nejsme schopni vidět. Bůh ale nabízí úžasnou věc – své odpuštění. Když vyznáme Bohu, co jsme zas tropili a je nám to líto, protože chápeme, že není mimo Bůh, ale my, pak je to On, který přijímá naše vyznání a odstraňuje tu naši zeď, abychom zas mohli být ve spojení. Sami ji zbořit neumíme. Trpělivě čeká, až zas přijdeme a svěříme se mu s důvěrou. On nám svým odpuštěním vrací důstojnost, dává nám možnost udělat příště věci jinak, nově. A tak ti moc doporučuji, abys nikdy s vyznáním hříchů neváhala. Ale běžela si pro odpuštění hned, jak je to jen možné. Aby ses mohla narovnat a zas být s Ním.

Milá..., popravdě – jestli tě někdo respektuje a stojí o tvou autenticitu – o tebe, tak jak jsi teď se vším, co žiješ a co si myslíš, tak je to Bůh. Zároveň ale stojí o tvůj růst. Vezmi si na pomoc své svědomí. Všechno to, co ti klade jako otázku – dělám to dobře nebo ne – už ti napovídá, že to může být zádrhel. Kdyby to bylo v pořádku, nemáš důvod se ptát. Je to prostě taková nápověda. Zkus otočit hlavu k Bohu a ptát se jeho – líbí se ti to nebo ne? Zkus se mu svěřovat s důvěrou. Být s ním v živém kontaktu. On není vzdálený, je blízko. A má tě neskutečně rád. Stojí na tvé straně. Rozumí ti a chce ti pomáhat, aby všecičko v tobě stálo za to. K tomu ti vyprošuji požehnání a moc ti držím palce.

Kategorie otázky: Hudba, škola, krize víry,...