Osamělost - ztrácím svůj smysl života

Dobrý den,
v prvé řadě si uvědomuji že jsou lidé, co jsou na tom mnohem hůře, přesto cítím potřebu se svěřit.
Už dlouho v sobě dusím pocit méněcennosti. Jsem úplně sám. Nemám žádné kamarády, dívku, nikoho s kým bych si mohl promluvit. Moje jediná opora je má rodina, která je skvělá, přesto nedokáže vyplnit ten pocit prázdnoty, který sebou každý den nosím. Ani nevědí, že mám deprese, nechci aby věděli že mají za syna slabocha.
Každý večer se modlím k Bohu, modlím se za celý svět, aby nikdo na světě netrpěl, aby lidé měli co jíst, atd. Uvnitř však zároveň sobecky doufám, že mě Bůh za mé smýšlení odmění někým, abych již nebyl sám. Je to pro mě hrozné být každý den sám, s nikým nemluvit. Chodím do školy na přednášky - jsem sám. Sedím na obědě - jsem sám. Jdu parkem, sleduji lidi co se mezi sebou baví, zamilované páry, mně se však lásky nikdy nepoštěstilo a pochybuji že se na tom něco změní, vím, že za nic nestojím, nemám žádné kvality.
Mohl bych se prosím vás zeptat na radu, co udělat jinak, co změnit k lepšímu? Děkuji předem za vyslyšení.

Dobrý den,

Ptáte se na radu, co udělat jinak, co změnit k lepšímu? Z Vašeho mailu je cítit, že máte vztah k Bohu. A to je místo, které Vám může velmi pomoci. Právě v Něm jste zcela a totálně milovaný. To On je Vaším prvním a zcela věrným přítelem, v Něm lze nalézt důvěrnost. Krásně píšete o svých rodičích a to je jistě pro Vás velký dar, Bohu díky za ně! Právě v rodině získáváme onu schopnost ´být´ milovaný zdarma, a to bez nějaké své zásluhy a bezpodmínečně. Skrze tento svým způsobem ´pasivní´ postoj je možné postupně dojít k osobní vyrovnanosti. Toto hluboké smíření se svojí křehkostí (vlastní každému člověku bez rozdílu) nás vyvádí z deprese. Bohužel jsme tuto dětskou schopnost s postupem života ztratili a postupně bychom ji v sobě měli znovu objevit. Je to bezesporu milost, ale milost, která není nedosažitelná, Kristus může být tím, kdo nás do ní postupně uvede. Hleďte na Něj, na jeho život a pokuste se rozjímat, jak moc se nechal On sám milovat svým Otcem (´Otče, věděl jsem, že mne vždycky slyšíš´ Jn 11).

Zdá se Vám možná, že neodpovídám přímo na Váš dotaz : jak bojovat se samotou a získat blízké lidi? Myslím, že jde o spojené nádoby – kdo dokáže přijmout svoji křehkost v určité radosti a vděku (možná právě pro svoji křehkost je tak moc milovaný Bohem i druhými), ten začne být otevřenější, velké zábrany začnou mizet a zrodí se rostoucí spontánnost směrem k lidem. Pokud si chcete poslechnout pěknou relaci od ´nevěřící´ ženy o tom, že křehcí lidé (ať už z jakýchkoliv důvodů) patří vedle těch ´silných´ mezi ty oblíbenější, najděte si ji na na TED bohužel v angličtině, ale srozumítelné (na Youtube relace TED, The power of vulnerability, tj. ´Síla zranitelnosti´).

Také existuje dosud dostupná kniha ´Spiritualita zdola´ od Anselma Grüna,  ve které se dočtete mimo jiné, do jaké míry musel každý z apoštolů pochopit svoji vlastní křehkost a vytrvat na vzdory tomu na cestě až k pochopení bezpodmínečné Kristovy lásky. Píše se tam o tom, jak Bůh využívá této křehkosti pro své cíle.

Ona osamocenost a těžkost v navazování kontaktu je jistě veliká obtíž. Je velmi těžké žít o samotě. Hovoříte o méněcennosti a pocitu že nemáte žádné kvality. Rozumím Vašemu pocitu, který je blízký mnoha lidem. Odpusťte mi několik upřímných slov. Musím Vás upozornit, že jde o velkou lež. Bůh nestvořil nikoho bez krásné stránky jeho bytosti, protože On to nedokáže. Tvořil, aby rozdával svoji lásku skrze další bytosti. Taková lež a jí podobné jsou velmi nebezpečné a vedou k depresi a jiným poruchám. Je otázkou času, kdy zjistíme, že to tak není. Jak je krásné zjistit, jak velikou hodnotu máme v očích Otce. Pravda je tedy (ta skutečná), že jste jedinečný, máte své kvality, přednosti a velikou cenu (Lk 12,6-7 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.)

Chci vás povzbudit, abyste pro sebe něco udělal – osobně mám velmi dobrou zkušenost třeba se seminářem Otcovo srdce (či Návrat domů), který běží každé dva měsíce, nebo s duchovním cvičením za uzdravení vzpomínek s názvem Anamnéza (Komunita Chemin Neuf) a další. Vše je dostupné na internetu. Tato cvičení jsou oázou, kde člověk postupně vrůstá do vlastní hodnoty a zbavuje se předsudků, které v sobě nese, pročítá vztahy, které mu v životě ublížily a nechává Krista, aby ho uzdravil. Otcovo srdce a Návrat domů jsou zaměřeny na pronikání do Otcovy lásky a uzdravování svého života. Anamnéza je zaměřena na jezuitskou spiritualitu – hodně se opírá o modlitbu s Písmem, jsou to duchovní cvičení v tichu s přednáškami a s doprovázejícím.

Jste mladý, je pravděpodobné, že během několika dalších let přijmete několik rozhodnutí, které zásadně ovlivní celý Váš další život. Proto Vám fandím a držím palce (v modlitbě), kéž se skrze tyto chvíle samoty přenesete a uvidíte je ve správném světle: z jedné strany jde o utrpení a to někdy i velké a z druhé strany máte Krista, který dělá zázraky. Možná by bylo dobře uvažovat nad nějakým společenstvím, kam byste mohl docházet. V každém univerzitním městě nějaké najdete, ale  i na menších městech je možné zapátrat. Právě ve společenství získáváme totiž často zkušenost, že jsme bezvýhradně milování.

V modlitbě a s přáním požehnání...
 

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Osobní krize, nemoc, smrt, Sebepřijetí