On-line výuka. Je špatné mít tahák při testu?

Dobrý den, jak máme online školu, začala jsem trochu více používat taháky při testech. Na test se naučím, ale když zkrátka učitel nechce, abychom měli zapnutou kameru, a jen nám zadá test, který máme do časového limitu odevzdat, tak si občas pomůžu sešitem nebo se zeptám kamarádů.
Mám ohledně toho smíšené pocity.
Díky za názor.
 

Dobrý den.

Díky za Vaše smíšené pocity. Ukazují na svědomí, které není otupělé. Sám učím na gymnáziu, a tak znám situaci spíše z druhé strany. Běžně potkávám řadu lidí včetně katolíků, kteří tuto otázku odmítají řešit. Posouvají to celé do roviny tradice (vždycky to tak bylo…), nebo soutěže (když mě nechytnou…).

Jsem přesvědčen, že tahák při testu je nepoctivost a nepravda. A to je z určitého hlediska definice hříchu. Tedy ano, takové jednání naplňuje formální znaky hříchu. Subjektivní míru zavinění nemohu posoudit.

V 16. kapitole Lukášova evangelia hovoří Ježíš o věrnosti v maličkostech. Je to inspirující: Použít tahák při běžném školním testu je nevěrnost v maličkosti, která by sama o sobě možná ani nestála za řeč, kdyby nebyla výpovědí o charakteru.

A ještě třetí úhel pohledu: Všichni potřebujeme pro svou vnitřní pohodu alespoň občas slavit úspěch. Potíž je, že „vítězství“, kterého jsme dosáhli nepoctivě, nás těší pouze, pokud dokážeme zapomenout na okolnosti jeho získání. A to nebývá snadné. V opačném případě jsme možná úspěšní, ale vnitřně nespokojení. A navenek? Možná znáte i ze svého okolí lidi úspěšné, ale stále nespokojené, agresivní, jízlivé, nadřazené, necitlivé…

Možná je z mé odpovědi cítit střet zájmů, neboť mimo jiné také učím.

Věřím, že i tak Vám může pomoci
a přeji vše dobré!

***

Protože toto téma je nyní v době karantény a výuky na dálku zvláště žhavé a diskutované, napište nám prosíme do redakce vaše názory – pro a proti tahákům. Pokusíme se tématu ještě věnovat. K tématu se můžete vyjádřit i v diskuzi na Facebooku zde

***

Příspěvky do diskuze

Zveřejňujeme zde některé z příspěvků do diskuze k tématu "taháky".

Nelpěla bych na striktním dodržování pravidla neopisování

Mám trochu jiný názor na taháky. Sama učím a bývala jsem dost poctivou studentkou, takže si myslím, že se umím vcítit do toho, kdo se ptal, protože to opravdu může člověka dost trápit.

Nyní po zkušenostech ze života bych se zkusila na věc podívat z nadhledu a nelpěla na striktním dodržování pravidla neopisování. Když učitel nepožaduje kameru, tak bych předpokládala, že mu asi až tak nemusí vadit, že si někdo pomáhá sešitem. Učitel není blbý a ví to, že část studentů (možná i všichni) toho sešitu využije. Ono to často bývá tak, že ten, kdo učivu nerozumí, tomu ani tahák ani sešit nepomůže. V našem školství je systém nastaven tak, že studenti musí memorovat kvanta dat, které nebudou nikdy potřebovat (např. přesné datumy událostí z historie) a které lze snadno najít na internetu. Učitel musí postupovat podle osnov, takže ačkoli s hluchým memorováním nesouhlasí, odučit to tak alespoň částečně musí. Vzbouřit se proti systému dost dobře nejde. Takže toto  může být způsob jak zabezpečit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Aby studenti látce rozuměli, ale nemuseli se drtit nesmysly.

Nakonec, dělá se to často i v životě, například, když se řeší zkoušky z BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci), tak tam požadují, aby zaměstanci (např. včetně sanitářek) znali !čísla zákonů!, které BOZP upravují, což je úplný nesmysl, a tak všichni opisují z taháku a všichni včetně zaměstnavatele to ví. Je to tak prostě nejpraktičtější. 

Co se týká etiky, tak bych tázající poradila, aby se řídila pravidlem, jestli to v životě bude potřebovat. Takže jestli studuje např. za zdravotní sestru, tak bych odlišovala jestli je písemka z odborného předmětu nebo z např. dějepisu. Je to přístup, který vyžaduje přemýšlení a ne jasné "tahák nikdy". Zaměřit se na naučení podstatných věcí, které by mohli uniknout, když se bude věnovat zbytečnostem. A pamatovat si tuto situaci, kdyby se někdy v budoucnu dostala na ministerstvo nebo do jiné řídící pozice, že úkoly mají být smysluplné a nemá se lpět na nesmyslech.

K.
věk: 36 až 40

***

Nakloněná rovina - kde je hranice?

K tahákům a opisování jsem v poslední prošel mnohými diskuzemi. Mám totiž manželku – učitelku na gymnáziu.

Sám jsem jako student neměl příliš problémy s tím, použít někdy při písemkách a různých zkoušeních nějaké „pomůcky“. Bral jsem to tehdy tak, že už samotnou výrobou „taháku“ si látku procvičuji, kategorizuji a přivlastňuji. Moje paměť je totiž nastavená jinak, než na biflování mnohých „zbytečných“ dat bez jejich zapojení do souvislostí s ostatními obory studia. A dodnes si potřebuji věci v knihách podtrhávat a ev. zveřejňovaný text přehledně strukturovat.

Ale pokud by se mě někdo dnes zeptal, zda jsou taháky (a podobné opisování) v pořádku, neměl bych s odstupem a zkušenostmi pár desítek let jednoznačnou odpověď.

Jde totiž o to, že každým „podvodem“, každým „uhnutím“ a vyhnutím se překážce si člověk podvědomě zvyká na to, že „těžkostem“ se lze systémově vyhýbat a vše „nějak“ vyřešit. Na což lze později velmi tvrdě narazit. Člověk se učí, že věci lze obejít a tak se i celá společnost dostává do vzájemné nedůvěry ve stylu „všeci kradnů“, kdy se těžko můžete spolehnout na poctivé úmysly jakéhokoliv vašeho protějšku.

Člověk se tak může dostávat na nakloněnou rovinu, kde si pravidla průběžně subjektivně určuje jen on sám a vlastně se tak nepozorovaně a postupně dostává do situací a pozic, kde by nečekal, že se nakonec může jednou ocitnout a kde nakonec hrozí nějaké škody – jemu samému a hlavně pak jemu okolí… (Na majetku, vztazích atd.). 

Nemám tedy jednoznačnou odpověď, protože každá situace je jiná. V první řadě bych ale jako občan a volič tlačil na to, aby se nějak změnil systém školství, který  u nás stále vede k biflování mnoha jednotlivostí bez ohledu na souvislosti s jinými obory. A co se týče "taháků" spíše bych doporučil "otužovat se" a pokoušet se dostát pořekadlu "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" s tím, že někdy je možné si (např. v závalu zbytečných dat) vypomoci externí "inteligencí", resp. "pamětí"...

G.
věk: 51-55

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích