Odmítnutí prosby stát se kmotrem

Dobrý den,
chci se zeptat, zda je morální odmítnout prosbu o to stát se kmotrou. Jsem už kmotrou 4 dětem a na víc si netroufám. Chtěla bych se  o děti zajímat, o jejich víru, rozvoj, modlit se za ně. Lidé v okolí mají tendenci žádat nás stále o kmotrovství, ale myslím, že na to, aby člověk zodpovědně  tuto úlohu splnil,r nemůže mít např. 10 kmotřenců, protože se to nedá stíhat. Můžu tedy z těchto důvodů další kmotrování odmítnout?
Dokonce se mi jednou stalo, že mě rodiče chtěli za kmotru z finančních důvodů a čekali od nás finančnípodporu.  Tehdy jsem na to kývla, a bohužel se díky tomu naše vztahy velmi narušily, přestali jsme se vídat a mě teď trápí, jak mám jako kmotra jejich dítěte postupovat? Modlit se za něj? Nebylo by bývalo lepší v takovém případě rovnou předem kmotrovství odmítnout?
 

Milá...

vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. To, že nás někdo požádá, abychom se stali kmotrem jejich dítěte, je většinou projev důvěry a ocenění naší schopnosti být dítěti v duchovní oblasti oporou. Souhlasím s Vámi, že být křestní kmotrou nebo kmotrem je určitý závazek. Přijetím kmotrovství bereme na sebe určitý díl odpovědnosti za duchovní rozvoj kmotřence či kmotřenky. Neznamená to ale, že kmotr zcela ručí a odpovídá před Bohem za své kmotřence. Není tomu tak! Kmotr může být pro křtěnce inspirací v životě z víry. Má se za něj především modlit. Odpovědnost za něj ale nést nemůže. Tu má každý sám za sebe (vyjma např. rodičů za své děti…) V případě nouze našeho kmotřence jsme voláni Bohem pomoci mu dle svých možností stejně tak jako jakémukoli jinému bližnímu. Žádná právní zodpovědnost zde nevzniká.

Odmítnout je jistě možné a nejjednodušší řešení, když se na takový úkol necítíte, a máte na to právo. Pokud cítíte, že je v prosbě falešný tón, nebo že by další závazek byl nad Vaše síly, je lidské se omluvit a citlivě vysvětlit důvody, které by v budoucnu mohly činit problémy.
Vždy můžeme ale zvažovat s ohledem na dítě, zda naše kmotrovství není prostředkem, jak rodiče v rozhodnutí ke křtu podpořit, dopomoci jim k tomu, aby vzali vážně svůj rodičovský závazek, který jim ze křtu vlastního dítěte vyplývá. Bůh o naší nedostatečnosti ví. Když mu ji vyznáváme, je právě branou, jíž může vstoupit. Někdy kmotrovství otevře možnost se o svou víru trochu podělit. Vysvětlit si při nějakém vhodném setkání nejlépe obou párů, jak tuto záležitost ve svém svědomí správně vnímat, možná z toho může vyplynout nějaká další diskuse o víře. I když platí, že za připravenost rodičů na křest dítěte zodpovídá ten, kdo bude křtít. Možná i s ním byste mohla celou věc probrat.

Je mi líto neutěšené situace ve vztazích, které popisujete. Někdy přicházejí těžká období, je však dobré nezatvrdit se a s důvěrou do vztahů zvát milosrdného Boha. Modlete se za ně… Co se týká Vašeho kmotřence nebo  kmotřenky, se kterým se z nějakého důvodu nemůžete vídat, modlitba je určitě tou správnou službou. Dítě rychle roste a vztahy mezi lidmi se mění, často i k lepšímu. A tak se může třeba i po letech navázat tam, kde jste dříve přestali. S Boží pomocí můžete s jistotou počítat. Bůh na Vás hledí s důvěrou. Když mu své chabé síly nabídneme, dovede je rozmnožit v požehnání, navzdory tomu, že to sami často nevidíme.

Přeji Vám moudrost a světlo Ducha svatého. Ať Vám rozhodnutí přinese do srdce pokoj.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Křest dětí