Nevyslyšená modlitba. Proč Bůh chce, abych se trápila?

Dobrý den. Obracím se na vás s problémem. Poslední dobou, když se modlím k Bohu a prosím ho o něco, co je pro mě důležité, tak se to prostě pokazí. Prosím třeba,  aby se něco nestalo,  jenže se stane přesný opak.  Často jde o věci, které jsou vážně moc důležité  a prostě se to vše pokazí. Mám z toho slzy v očích, cítím naprostou bezmoc a nespravedlnost. Důvěru v Boha stále mám, tu ztratit nechci, jenže je to zkrátka těžké. Mám pocit, že se mi vše bortí. Jestli je to vůle Boží, tak proč chce, abych se trápila?

Milá...

Je skvělé, že se snažíš si udržet důvěru v Boha. Myslím si, že to je velmi důležité.

Asi pro mě nebude moc jednoduché odpovědět. Modlili jsme se s velkým počtem známých asi tři měsíce za to, aby byl z rakoviny uzdraven syn mého kamaráda. Před nedávnem jsme byli na jeho pohřbu.

A tak mě vlastně napadaly tytéž otázky, možná ne tak laděné do "naschválu", jak popisuješ Ty, ale třeba i jiné. Jestli vůbec má smysl taková modlitba? Modlilo se málo lidí? Nechce snad Bůh dobro? Jsme všichni tak hříšní, že naši modlitbu Bůh neslyší?

Řekl bych, že v modlitbě prosby se setkávají dvě vůle: vůle naše a vůle Boží.

Zatímco naši vůli většinou dokážeme dobře rozlišit a většinou víme, proč Boha za danou věc prosíme, pak vůle Boží je mnohem méně postižitelná a musíme velmi pozorně sledovat, co po nás Bůh chce. A také, co chce pro nás. Hlavně se to ale stále musíme učit poznávat!

Napadl mě k tomu úryvek z evangelia o Ježíšově modlitbě v Getsemanské zahradě. Můžeš ji najít v evangeliích podle Matouše, Marka a Lukáše (pokud umíš hledat v Bibli, pak odkazy jsou zde: Mt 26,36-46; Mk 14,32-42; Lk 22,39-46)

Kupříkladu u Lukáše najdeme tento text:

Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

Jistě víš, jak to s Ježíšem dopadlo. Byla tedy Ježíšova modlitba vyslyšena? Nevypadá to, že?

Přesto by bylo dobré se podívat na to, jak se Ježíš modlí.

Můžeš si všimnout, že projevuje své přání, svoji prosbu, a ačkoliv se jedná o záchranu před utrpením a smrtí, přesto připojuje: Staň se Tvá vůle. Vyvyšuje vůli svého Otce nad svojí vůli. Jistě to pro něj není lehké, Písmo zde dokonce říká, že se zjevil anděl a dodával mu síly - to jistě ne proto, aby se Ježíš mohl modlit tak, jak se modlil, ale aby obstál ve svém utrpení. Dalším aspektem je zde to, s jakým úsilím se Ježíš modlí a co při modlitbě prožívá za úzkost - jeho pot padal smíšený s jeho krví na zem. A další pozoruhodná věc je také jeho vytrvalost.

Co si tedy můžeme odnést z tohoto úryvku?

1) I v modlitbě prosby bychom měli, stejně jako Ježíš, dodávat: Staň se Tvá vůle. Jeden z mistrů duchovního života, Jan od Kříže, říká, že při modlitbě prosby bychom měli být indiferentní, vyvážení, v tom, jestli tuto modlitbu Bůh vyslyší nebo ne. Samozřejmě je jasné, že se člověk modlí proto, že touží po tom, aby jeho modlitba byla vyslyšena, to je jasné. Ale zřejmě by se měl připravovat na to, že případně vyslyšena nebude. Jan od Kříže ukazuje jako příklad prosebné modlitby to, jak Maria prosila svého Syna o víno na svatbě v Káně (Jan 4,1-5):

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“

Všimni si, jak diskrétně, jak jemně Maria prosí, skoro to ani prosba není, přesto je jasné, že po Ježíšovi něco chce, že? A ačkoliv ji Ježíš odbývá, přesto věří, že tuto prosbu splní - je to jasné z toho, co Maria pak řekne služebníkům.

2) Má i nevyslyšená modlitba prosby smysl? Z daného textu je jasné, že ano - Ježíše přichází posílit anděl. A stejně je to i s naší prosebnou modlitbou, pokud k ní přistupujeme s tím, že nemusí být vyslyšena. A dalším důvodem je to, že tím říkáme Bohu, že věříme, že to může udělat. Samozřejmě to Bohu nepomůže, ale pomůže to nám, naší víře.

3) Ježíš se modlí skutečně usilovně, ze všech sil. Není to tak, že by křičel - to by asi učedníci neusnuli. Není to ani tak, že by se namáhal tělesně. Ale dává do své modlitby veškeré soustředění, veškerou pozornost - prostě cele a ze vší síly se snaží věnovat svému Otci. Ignác z Loyoly uvádí v jedné své knize: Modli se tak, jakoby všechno záviselo na Bohu a pracuj tak, jakoby všechno záviselo jen na tobě.

4) Od Ježíše se můžeme učit i vytrvalosti: evangelista Lukáš píše, že se modlil dvakrát, ostatní zmínění evangelisté píšou o třech opakováních. Když i Ježíš svoji prosbu opakoval, měli bychom i my být vytrvalí.

Psal jsem, že tato modlitba nebyla vyslyšena? Apoštol Pavel na to má jiný názor (Žid 5,7):

Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.

Pavlovi se tedy zdá, že z dlouhodobého pohledu Ježíšova prosba vyslyšena byla, ale možná by se dalo říci, že jinak, než bychom si mysleli a zřejmě i jinak, než ji v Getsemanské zahradě myslel Ježíš!

A to je další bod, na který bych rád poukázal. Říká se, že ďábel dává lidem to, co chtějí, zatímco Bůh to, co potřebují. Tím nechci říct, že by lidé chtěli něco špatného, ale je otázkou, zda je dotyčná věc, za kterou prosí, prospěšná po všech stránkách a to i dlouhodobě. Navíc je zřejmé, že Bůh někdy vyplní prosbu "po svém", ale člověk si může všimnout později, že ji přesto vyplnil.

Jak to celé uzavřít, když mi připadá, že ve své odpovědi mám mnohem více nezodpovězených otázek, než jsi jich položila Ty?

Vztah s Bohem je stálý pohyb jako sám život. Přesto, že se nám zdá, že Bůh dělá pravý opak toho, než bychom chtěli, věříme, že nás miluje a že je nám nablízku, chrání nás a pokud se necháme vést, pak nás i vede, a vede nás dobře - protože nás stvořil, zná dokonale naše potřeby, touhy, bolesti i přání. Věřím tomu, že k našim přáním není lhostejný, už kvůli svojí lásce k nám. Proč nevyslýchá Tvoje modlitby, proč se Ti dokonce zdá, že dělá všechno proti tomu, co si přeješ, na to odpověď, bohužel, nemám. Zkus ji najít v modlitbě, zkus před ním "vylít svoje srdce", říct mu o svém zklamání. A asi bych dodal, že by bylo správné nezapomenout na to "Buď vůle Tvá". Jsou-li Tvoje prosby takové, že by sis o nich mohla promluvit s někým starším, ke komu máš důvěru a kdo s Bohem žije už delší dobu, pak to zkus udělat, třeba Ti pomůže rozlišit, zda jsou Tvá přání podle Boží vůle, případně Ti možná dokonce může ukázat, že se vlastně už plní, byť ne tak, jak jsi to čekala nebo chtěla.

Na závěr jsem si vzpomněl na jeden židovský vtip:

V synagóze se modlí Kohn a Roubíček. Roubíček je zazobaný, ale přesto má trošku problémy a prosí Boha: Potřebuju teď někde sehnat 100 tisíc, ale rychle! Kohn naproti tomu usilovně prosí: Pane Bože, potřeboval bych nutně stovku! Tu se Roubíček zvedne, dá Kohnovi bankovku se slovy: Tady maj tu stovku a nerozptylujou mi Hospodina s takovou prkotinou!

Kategorie otázky: Modlitba