Nevím, zda jde o masturbaci. Trápí mě svědomí...

Dobrý den,
Je mi 14 let a posledních pár týdnů mě trápí špatné svědomí. Je to poněkud trapné téma, ale sebrala jsem odvahu a napsala.
Nedávno jsem zjistila, že s největší pravděpodobností často masturbuju. Do té doby jsem nevěděla, že něco takového existuje, jen jsem často měla takový příjemný pocit, když jsem cvičila (ale není to tak, že by to byl vedlejší účinek, začala jsem to tím cvičením pak vyvolávat záměrně). Před pár týdny jsem o masturbaci četla v jedné křesťanské brožuře a napadlo mě, jestli to není to, co dělám. Bylo tam psáno, že masturbace není zakázána církví, nebo něco takového, ale na druhou stranu tam bylo že je to závažný hřích proti lásce. Tak jsem si řekla, že to přestanu dělat a opravdu jsem to velmi omezila, ale úplně jsem se toho nezbavila a to mě trápí. Mám z toho denno denně špatný pocit. Říkám si, že přece nemůžu za to, že se s mým tělem něco děje když posiluju, ale zároveň vím že masturbace je špatná. Nemám žádný pocit samoty, který bych tím potlačovala, nebo něco podobného, jak jsem našla v nějakých článcích včetně vašeho webu, jen je mi to prostě příjemné. Hřeším tedy? Logika mi říká, že na tom není nic špatného, nikomu neubližuji, nemyslím na nějaké nemravnosti... Na vašich (nebo to možná byly jiné křesťanské stránky) stránkách jsem taky našla něčí dotaz, jestli je hřích, že ten člověk často pociťuje orgasmus bez nějakých příčin a odpověď byla, že hřích je záměrné ubližování bližním či sobě a že to tedy hřích není. Možná se ale od tohoto případu liším tím, že to vyvolávám záměrně. Každopádně svědomí mě stále sužuje. Ano, vím, že bych se měla řídit zásadně dle svědomí, ale někdy ani neumím poznat co to to svědomí je. Dále se hrozně stydím přiznat to před zpovědníkem. Je mi to hrozně trapné, i když nechodím k žádnému knězi pravidelně. Vlastně ani moc nerozumím, proč bych nějakému cizímu člověku měla říkat své hříchy, proč je neříct rovnou Bohu? Když o této nejspíš masturbaci knězi u zpovědi neřeknu, tedy vlastně zatajím svůj hřích, bude to špatné?
Mám trochu strach, že kdybych to neřekla, všechno se ještě zhorší. Hlavně bych teda potřebovala vědět, jestli opravdu dělám vůči Bohu něco špatně.
Předem děkuji za rady.

Milá…,

Velmi oceňuji tvou odvahu a otevřenost, se kterou jsi napsala.

V tvém věku se mění hormony v těle, je tedy přirozené, když zažíváš své pocity. To, co asi hledáš je rozeznání, k čemu vlastně to, co prožíváš, slouží. Je potřeba uvidět, že sexualita je skvělý dar Bohem daný pro intimní vztah v manželství. To, že své pocity zažíváš už teď, je darem pro to, abys svou sexualitu poznala a dokázala jí ovládat. Nikoli ona tebe. Sexualita je síla, která dokáže totiž člověka dobře a snadno zotročit a minout se tak svým cílem, aby byla darem pro vztah. Místo toho se může stát sobectvím pro vlastní uspokojení. Možná to je to, co vnímáš jako výčitku svědomí. Že toužíš po tom, co patří do páru, jen pro sebe.

To, že se učíš tu sílu nejprve zakoušet a díky vedení svědomí i kultivovat a ovládat, může nějakou dobu trvat. Ty hormony jsou dost silné. Jde o to rozumět a i když člověk selže, znovu a zas se zkoušet zbavovat sobectví. Zpověď je k tomu moc úžasný prostředek. Jsi díky Boží lásce znovu vracena ke své čistotě. Kněz ve zpovědnici to odpuštění a očištění od Boha zviditelňuje. Potvrzuje. Předává. Pak si jím můžeš být jistá. A neboj se. Tímto obdobím prošli všichni. Takže vyznání v tomto směru slyšel kněz už nesčetněkrát. Nemůžeš ho tedy zaskočit. Naopak, zpovědí můžeš znovu nabrat sílu. Opakovaně. A není to ostuda. Je v tom totiž víc. Ta touha po tom, aby vztah mezi tebou a Bohem nebyl z tvé strany ničím vzdalován. Protože jsi jím milovaná. Nemusíš se tedy bát. Ptáš se na to, co kdybys to nevyznala? Připravíš sebe o tu radost očištění a svobody a zlo se má šanci šířit. Zpověď mu klade hráz do cesty.

Napadá mě, že jde o to, abys našla takovou formulaci vyznání, ze které nebudeš vnímat ohrožení své důstojnosti. Ta má být ve svátosti smíření stále přítomná. Je třeba tuto víru, totiž, že v Božích očích nejsi špatná, zvrhlá, trapná - ale jsi milovaná, nekonečně milovaná dcera, zachovat i během vyznání. Zkus si v této víře před Otcem dát do vlastních slov, v čem chceš od Něj pomoci. Napadá mě třeba: Bože, začala jsem vnímat svou sexualitu. Děkuji Ti za tento dar, že se mohu stávat ženou, tou, kterou jsi mě zamýšlel. Pomáhej mi mou sexualitu ovládat tak, aby se nestala sobeckou pro mé vlastní uspokojení. Odpust mi, když se mi to (někdy) nedařilo. Chci Tě prosit o posilu, dar rozlišování, ochranu před pokušením..... Někdy se volí formulace - měla jsem problém s čistotou, chci prosit Boha o odpuštění a posilu... Zkus si to sama za sebe - třeba jinak. Jen nedovol, aby se tento dar stal 13. komnatou, kam Boha nepustíš. Boží přítomnost přináší život, nikoli odsouzení. "Já jsem přišel aby měli život" (J 10,10) "Nepřišel jsem soudit, ale spasit" (J 12, 47)

Milá, nedej se odradit neúspěchem. Sobectví je sice lákavé v první chvíli, nedokáže ale člověka naplnit. A tak si ho člověk nemusí dobrovolně vybírat. Držím ti palce, abys dokázala rozpoznat, co je přirozené a co už je sobecké. Hřích je vždy sobecký. A vedený přáním. I přes rozum. A zkus masturbaci a její téma nezařazovat na příliš dominantní místo. Láska je mnohem víc. Zkus najít tu Boží k tobě. Beru tě s tím do modlitby.


Linka víry

P.S.: Doporučuji publikaci Láska která stojí za to, nakl. Paulínky
- v elektronické podobě  ji lze najít zde

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy