Neplním svá předsevzetí

Dobrý večer,
před 15 lety jsem onemocněla rakovinou a v té době jsem si stanovila různá předsevzetí. Týkala se různých omezení na pátky a na postní a adventní dobu. Např. že nebudu jíst maso a sladkosti, že se nebudu dívat v tyto dny na televizi, nebudeme v pátky žít manželským intimním životem,  že bych mohla chodit ve všední den ve slavnosti a v zasvěcené svátky na mši svatou.
Nestanovila jsem si žádný termín, jak dlouho bych měla tuto myšlenku dodržovat.

Chtěla jsem se zeptat, když jsem po svátosti smíření a pokud některý z těchto úmyslů nesplním, jestli můžu jít ke svatému přijímání?

Dobrý den,
předně bych Vás chtěla uklidnit. Pokud jste si předsevzetí dala sama a nestanovila si žádný termín, po který je budete držet, je jen na Vás, jestli je stále považujete za závazná. Pokud jste tedy k přijímání šla s přesvědčením, že je to tak v pořádku, je to tak v pořádku. Pokud váháte, nemusíte. Pokud se ale chcete pochyb zbavit a získat potvrzení, že jste nic „nevzdala“ ani jste „neselhala“, můžete se domluvit se svým zpovědníkem a promluvit s ním o tom.

Za sebe bych Vám navrhla provést revizi svých předsevzetí. Základní doporučení je stanovovat si jen ta předsevzetí, která nebudou zatěžovat mezilidské vztahy, natož pak vztah partnerský. Omezení sladkostí určitě prospívá nejen duchu, ale i tělu, ale ne, pokud máte třeba doma jako přátelský či usmiřovací rituál dát si společně kávu a sušenky. Odepřít si sledování nekonečných seriálů je fajn, ale odmítnout sledovat film s partnerem, který se těšil na takto společně strávený večer, už tolik ne. A odmítání intimností kvůli slibu Bohu – to ani dost dobře nejde, když člověk předtím slíbil, že bude pečovat o své manželství.
Pokud by se Vám povedlo najít taková předsevzetí, která do vztahů zasahovat nebudou (odepření si mlsání a sledování televize, když jste doma sama, chození na mši mimo neděli, pokud to dovolí rodinný program), budou se Vám dodržovat snáze.
Mnohem lepší je ale stanovit si předsevzetí pozitivní – třeba návštěva osamělé známé, napsání dopisů příbuzným, se kterými nejste v kontaktu, péče o kousek zeleně ve vašem okolí, aby v něm nebyly odpadky,… nebo třeba jen to, že se během nákupu budete na lidi usmívat a řeknete prodavačce něco milého. Má to i tu výhodu, že zatímco odpírání si něčeho způsobuje frustraci, dělání něčeho pozitivního vytváří čas na modlitbu. Intimní kontakt s mužem a účast na mši bych Vám doporučila z předsevzetí vynechat – to jsou oboje akty lásky a svazovat je jinými pravidly, než kterými už svázány jsou, je škoda. Oboje by mělo vycházet z aktuální touhy, ne slibu, že to uděláte nebo naopak neuděláte.

Také je dobré stanovit si nějakou lhůtu (když už máte s předsevzetími tolik zkušeností, tak třeba rovnou rok, ale klidně jen měsíc), po kterou je budete dodržovat, a poté zhodnoťte, jestli Vám pomáhají, nebo jestli Vás přivádějí do zbytečných potíží. Cílem podobných předsevzetí by mělo být spíš připomínání si, že je člověk Bohu vděčný, než činit si velká příkoří. Duchovní život není lovení bobříků, a dávání si úkolů navíc má smysl, jen pokud se tím zlepšuje náš vztah s Bohem a lidmi.

Tedy, nemyslím si, že by nesplnění dávných předsevzetí bylo hříchem. Pro Váš klid ale bude lepší to s knězem probrat, uzavřít a pokud chcete v plnění nějakých závazků pokračovat, vybrat takové, které Vám nebudou komplikovat vztahy. Můžete se domluvit i na tom, že porušení závazků nebudete vnímat jako hřích, jen jako škobrtnutí v úkolu, který jste si dala dobrovolně. Nemá smysl, aby se dobrovolné úkoly stavěly mezi Vás a Krista, který Vás chtěl všech závazků – kromě lásky a vděčnosti – zbavit.

Přeju Vám hodně zdraví a důvěru, že Bůh se s námi chce setkávat stále a touží především po naší otevřenosti vůči Němu.
 

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných