Nenávidím se. Jsem náctiletý introvert a trpím pocitem, že si extraverti víc užívají života.

Jsem náctiletý introvert a trpím pocitem, že si  extraverti víc užívají života.  Když se ale snažím trochu se odvázat, mám pocit, že to nejsem já… jenže ten zatuchlej introvert taky nemůže být má podstata! Jak mám zjistit, co jsem?

A pak je tu ještě jedna věc - nejradši bych se zabila. Ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním... Mám pocit, že každému ničím a kazím život. Prostě tím, že jsem, přináším lidem okolo jen potíže.

Nejradši bych se někomu svěřila, ale nechci nikoho otravovat a sama bych se k tomu asi stejně nedokopala...  Mam pocit, ze jsem děsnej srab, a proto nezvládnu svůj život ukončit.  Asi mám taky strach,  aby si  za to na sebe nikdo nesvaloval vinu.

Nenávidím na sobě i své dobré vlastnosti.  Moje nadání plodí jen závist. Je to vlastně nespravedlnost, že mi něco jde a nemusím pro to skoro hnout prstem a ostatní dřou s malým výsledkem.

Jsem pokřtěná, žiju v normální fungující křesťanské rodině.  Jenže můj  pitomej logickej mozek mi den co den nalézá nove argumenty, proč je Bůh blbost. Snažím se to házet za hlavu jako dřív,  být „slepý beránek“,  ale nějak mi to už nejde. Moje modlitba je neupřímná a podle mě vlastně i zbytečná…

Ani nevím proč to sem píšu, ale asi jen proto, abych se někomu vyzpovídala, protože slovně to nezvládnu.

Díky a omlouvám se, že Vaši skvělou stránku spamuji takto dětinským přiznáním:)

Milá …

Tvá přiznání mi nepřijdou vůbec dětinská. Naopak – schopnost klást si otázky, pochybovat i podívat se na to, kdo vlastně jsem – to chce velký kus odvahy.
Bohužel se Tě nemůžu na některé věci zeptat, ale napíšu Ti pár věcí, které mi během čtení tvého mailu běžely hlavou. Třeba pro Tebe budou užitečné.

Asi se nemáš moc ráda. To je podle mě škoda, protože z Tvého psaní mi připadáš jako chytrá a fajn holka. Píšeš, že nenávidíš své dobré vlastnosti. Umět něco líp než ostatní může opravdu někdy přinášet hodně problémů, může to vypadat nespravedlivě, možná to může negativně zasahovat i do Tvých přátelství… Ale pokud Ti něco jde, je to velký dar, který je škoda nevyužít. Zdá se, že Ti vadí nespravedlnost, kdy Tobě se daří a ostatním ne. Život není vždycky stoprocentně spravedlivý a někdy se Ti v něčem daří a jindy ne. Ale na tom, že se někdy daří Tobě, přeci není nic špatného. Chvíle, kdy se nám něco nedaří, jsou v životě také důležité – učí nás vyrovnávat se s životními překážkami. Můžeme na nich růst. Nemyslím si proto, že bys kazila život ostatním, když Tobě věci vycházejí. Určitě i Ty máš chvíle nebo oblasti, kdy to máš jinak.

Můžeš ale zkusit své nadání využít pro dobro ostatních. Pokud Ti něco jde a baví Tě to, můžeš se v budoucnu věnovat nějakému příbuznému oboru. Když budeš ve své práci dobrá, můžeš pro ostatní vytvořit mnoho dobrého. Už teď můžeš pomoci taky – třeba tím, že kamarádce pomůžeš se učit. Věřím, že každý má nějakou oblast, ve které je dobrý. Můžeš tedy zkusit lidem ve svém okolí pomoci najít tu oblast, ve které zase vyniknou oni. 

Nemůžeme změnit všechno, co náš život ovlivňuje, přesto jsme to my, kdo rozhodujeme, jaký život budeme mít. Jsi ve věku, kdy je naprosto normální, že Tě některé věci na Tobě štvou a že hledáš, kým chceš být. Stejně tak v oblasti víry, kde jsi psala, že jsi až do teď byla jako „slepý beránek“, ale už to nejde, tak i v ostatních věcech, které se Tě týkají, už to nejde stejně jako dřív. Je to naprosto v pořádku. Znamená to, že dospíváš. Jsi na prahu nové etapy tvého života, kdy si Ty sama můžeš vybrat, jaká chceš být a co chceš se svým životem udělat. To je přece úžasná možnost. 

Třeba když píšeš, že nechceš být introvert, ale jako extrovert se taky necítíš – nemusíš se strkat do nějaké škatulky. Ve skutečnosti je to tak, že každý v sobě máme kousek z toho a kousek z toho, i když jedna poloha v nás převažuje, a proto býváme označováni za extra/intro - verty. A chováme se podle toho, co nám zrovna sedí nejvíce. Zjisti tedy, kdo vlastně jsi. Být introvertní není špatné. Je to prostě jiné, a má to spoustu výhod. Zkus se míň dívat na to, co se Ti na sobě nelíbí, ale dívej se na to, co máš na sobě ráda, nebo co bys ráda měla. A za tím si jdi. Píšeš, že si chceš víc užívat života. Když si užíváš života, jak to vypadá? Možná tvoje „užívání si“ vypadá jinak, než to, co dělají extraverti. Zjisti, co vlastně chceš, které věci se ti líbí a podle toho postupně zkoušej žít. Neboj se být jedinečná a svá, protože jen tak Ti bude dobře.

Aby sis na všechny své otázky mohla odpovědět, je dobré na to nebýt sama. Vím, že není jednoduché za někým přijít a svěřit se mu, ale zkus to, uvidíš, že Ti bude líp. Určitě je někdo ve tvém okolí, komu důvěřuješ. I když to tak možná teď nevidíš, život je nádherný dar a je velká škoda o něj přijít. A myslet na to, že ho chceš ukončit, je velmi vážná věc. Znamená to, že je Ti v životě dobře tak málo, že by bylo fajn, aby Ti s tím někdo dospělý pomohl. Pokud nemáš odvahu jít za rodiči nebo jiným dospělým (například učitelkou, školním psychologem apod.), existují linky důvěry, kde Ti přesně s těmito věcmi pomůžou. A kdykoliv na Tebe přijdou černé myšlenky, můžeš tam zavolat, nebo si s nimi napsat přes chat či skype. Kontakty na ně máš tady na těchto webových stránkách:
Linka bezpečí
Modrá linka

Píšeš, že jsi z věřící rodiny. Když budeš mít chuť, můžeš tedy všechny své myšlenky předkládat i Bohu a prosit ho, aby Ti pomohl. Nemusíš to dělat tak, jak si myslíš, že „se to dělá“. Zkus to popravdě. Klidně mu řekni, že o něm pochybuješ, jak se cítíš a že Tě některé věci štvou. Modlitba může být upřímná. A může přinést úlevu.

Přeji Ti odvahu nebýt na starosti sama, ale i odvahu k tomu, začít mít ráda sebe a život. Protože žít je někdy mnohem odvážnější, než se na život vykašlat. A taky Ti přeju, aby byli v tvém životě lidi, kteří tě budou mít rádi jen tak. Ať jsi, jaká jsi.

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Sebepřijetí, Náctiletí - sexualita, vztahy