Nenávidím muže

Dobrý den, jsem křesťanka od narození a celý život jsem cítila "špatné pocity." Soupeřila jsem se svými bratry, v čem se dalo, a nabyla jsem dojmu, že být mužem je jednodušší a lepší. Vždycky jsem si přála být mužem, nebo jim alespoň všem ukázat. Hnusí se mi podceňování, urážky a neustálé, nekonečné škatulkování. Oni jsou ti vyvolení, kteří vedou pořádný životy, stojí na nich rodiny, jsou důležití, a ženy jsou ty věčně na druhým místě, co mají ten "úžasný dar přinést život." Ale společnost je ve všem podceňuje, mají od narození těžší cestu, pokud chtějí něco dokázat. Mám kamarádku, která se dokázala dostat do mužského kolektivu a zažívá skoro až šikanu. Sama pracuji v "mužském" oboru, a je mi z mužů zle. Ze všech stran slyším narážky, urážky a stereotypy.

Nyní  jsem si našla přítele, kterého miluji, ale ta nenávist k mužům nám ničí vztah a už nevím, jak s tím bojovat. Když s tím přijdu do křesťanských kruhů, dostane se mi rad o tom, jak mám být správná manželka, která poslouchá. Zkrátka se vytáhnou obecné verše, jaký mají ženy být. Poslední dobou se zhoršují moje pocity ohledně téhle věci. Občas si přeji, abych zemřela a nemusela bojovat, když vidím, jak to má druhé pohlaví (ne ve všem, ale ve většině) jednodušší. Nestojím o život "biblické ženy." Hned bych měnila, kdyby se mě někdo ptal. Už nevím co dělat. Svého přítele miluji, ale obávám se, že mě Bůh nestvořil pro manželství, neumím si ty pocity jinak vysvětlit.

Milá..., 

vnímám Vaši hořkost z postavení mužů ve společnosti, z Vašich bojů s nimi. Píšete až o nenávisti k nim. A tyhle emoce Vám vstupují do hezkého vztahu s přítelem.

Tak, jak o mužích píšete, máte opravdu hodně špatných zkušeností. A ani Váš přítel asi není schopen Vám nabídnout korektivní zkušenost. Asi není možné v této formě kontaktu odpovědět tak, aby to sedlo přesně Vám na míru, nabízím tedy alespoň pohled.

Je zjevné, že jste musela bojovat. A že Vám to obrátilo pohled od Vás k mužům. Jak s tím tedy naložit? Jistě je možnost vyhledat terapeutickou pomoc, kde byste si mohla svá zranění a emoce z nich odžít. Chápu, že se věci asi nezmění ze dne na den, ale zkuste prosím obrátit svou pozornost od mužů k ženám. Možná ke svému ženství. Asi Vám nepomůže věta, že bez nás žen by muži nebyli tím kým jsou. Je možné se ale na vše podívat z pohledu Božího. Když Vás chtěl tady na světě, stvořil Vás jako ženu. A to milovanou ženu, krásnou. Je to VIP postavení Boží dcery, která má taková privilegia, že se nemusí srovnávat s nikým jiným. To, že se na Vás navalil hněv na muže, to přišlo až po cestě. Ten základ je nedotknutelný. A k té kráse a sebevědomí se můžete vrátit. Na to žádné ponížení od mužů nemá. Je to výbava, která, pokud je přijatá, dělá ženu naprosto výjimečnou. A právě taková jste. Zkuste posílit své sebevědomí jako ženy a s tou hrdostí (nikoli pýchou) vyjděte mezi muže. Uvidíte, že to přečtou. Ten boj je jen hra. Možná Vaše, možná jejich. Přestaňte ji hrát. Pokud nebudete hrát Vy, nebudou moct ani oni. Vím, že to nevyřeší jejich postavení, ale to, jak Vám v tom je, ano. Dovolte si být ženou a dovolte příteli, aby byl mužem. Je to trochu jiný svět, ale právě proto je obohacující. Proto, že je jiný, nemusí být konkurencí, ale doplňkem celku.

Milá ..., věřím, že když se Vám povede přestat stát na mužských nohách obrazně řečeno a stoupnete si na ty své, bude Vám lépe. Pak ani nenávist nebude nutná (ta je jen velkým závažím na Vašich nohách, které Vám neumožňuje si povyskočit). Krom případné terapie Vám doporučuji, abyste se zajímala o to, jak to má Bůh s Vámi, abyste mohla uchopit svou hodnotu. Můžete vyhledat v tom směru i duchovní pomoc. Moc Vám držím palce a beru Vás s tím do modlitby.

Kategorie otázky: Sebepřijetí