Nemoc není důsledkem hříchu - původcem je Bůh...

Dobrý den, neměla by být epidemie pro křesťany důvodem k radosti? Jedná se přece o dílo Boha Stvořitele, které je vždy dobré. Kdybychom měli viru jako má hořčičné zrno, pak bychom nepoznali utrpení ani ve smrti.

Píšete, že žádné zlo není v Božím plánu pro nás. Ale co je to "zlo" z hlediska katolické teologie? Přírodní pohromy jako je současná epidemie, nebo povodně, tsunami, požáry v Austrálii atd,.. přece nemohou být označené za "zlo", neboť jejich původcem je přece Bůh. Např. fakt, že současnou epidemii zřejmě vyvolala nějaká náhodná mutace nějakého netopýřího viru je jen "technický detail", který věda může více či méně popsat, ale který nic nemění na tom, že skutečným původcem této nemoci je Bůh.

Nemoci byly mezi zvířaty jistě již dávno předtím než se na Zemi objevili první lidé, nikoliv jak mylně tvrdí v Písmu sv. Pavel a i dnešní evangelické církve až jako důsledek prvotního hříchu prvních lidí. Lidské utrpení je také docela subjektivní. Někdo vidí trny, jiný růže.

Dobrý den,
jistě máte pravdu v tom smyslu, že ve všem, co nás potká, ať jsou to přírodní katastrofy nebo pohromy zaviněné člověkem (zrovna v případě této epidemie je to něco mezi), můžeme najít dobro a vytěžit z toho užitek, minimálně pro duši. To ale neznamená, že to není zlo. To dobré, co přináší, není ani tak radost (rozhodně ne radost z pandemie), ale spíše příležitost k zamyšlení, k revizi životního stylu, k pokání a obrácení k Bohu. Pokud přinese nějaké výsledky v těchto oblastech, pak budeme moci mít radost – ale ne z pandemie, ale z těchto jejích důsledků.

A teď to nejdůležitější. „Jedná se přece o dílo Boha Stvořitele.“ To je složitější otázka. Bůh je Stvořitelem všeho, kromě zla. Zlo nemá tvůrce, protože nemá svoji vlastní esenci. Vždy jen parazituje na dobrém Božím stvoření, a to tak, že do něj vnáší „chybu“, nedostatek, nebytí.

Boží tvůrčí síla jistě stojí za existencí virů jako takových. snad i jejich mutací, i když tam už se můžeme ptát, zda to spíš není „chyba“, čili zlo, způsobené nějakým jiným zlem. Rozhodně však Bůh není tvůrcem nemoci, trápení a smrti člověka, protože to je skutečně chyba, nepatřičnost, zkrátka zlo. I kdybychom předpokládali, že virus COVID-19 je sám o sobě dobrý Boží výtvor, stejně jako lidské plíce, jejich vzájemná interakce rozhodně dobrá není – buď je zničeno jedno, nebo druhé.

Máte ovšem pravdu, že kdyby člověk byl zvíře jako každé jiné, byl by to jen přirozený běh světa a nepovažovali bychom to za tragédii (pokud by to opravdu bylo dílo přirozenosti a ne destruktivního působení člověka). Ale v momentě, kdy se na planetě Zemi objevuje první člověk, získává všechno, co dosud bylo přirozené, úplně jiný význam. Člověk se totiž od zvířat mimo jiné liší tím, že si je vědom sám sebe, přemýšlí o svém původu a cíli, ví o své smrti a děsí se jí. Ano, skutečně až s člověkem přišla na svět smrt s celou svojí hrůzou, jak říká svatý Pavel. Do té doby to byl jen přirozený vznik a zánik organismů. A najednou je tu tvor, který prožívá svou smrtelnost jako obrovské zlo, jako nesmyslnost a bezcílnost svého bytí.

Až potud jsme ani nepotřebovali teologii – k těmto tvrzením dospěli mnozí filosofové, psychologové, a nově dokonce i evoluční psychologové. Svatý Pavel – a celé Zjevení – k němu ovšem přidává důležitý detail: že totiž Bůh člověka stvořil jako nejdokonalejšího ze všech tvorů, jako svůj obraz. Přitom člověk vypadá jako nejzoufalejší z tvorů, který je nejen určen k zániku jako všechny ostatní věci a živočichové, ale prožívá bolest i psychicky, celý život se jen trápí a děsí se smrti. Tohle že má být Boží obraz? Kde se stala chyba?

A nejen svatý Pavel, ale už kniha Genesis podává vysvětlení. Původně byl člověk stvořen jako nesmrtelný, neporušitelný. Bůh vložil do tohoto „zvířete“ nesmrtelnou duši, která měla vládnout i tělu, takže by ani ono nepodléhalo porušení a zániku. Jenže člověk okamžitě tento dar ztratil svou neposlušností. Dovolil, aby se tělo ujalo vlády nad duší. Duše přestala vládnout tělu a tělo se ponořilo do „přirozeného“ koloběhu vzniku a zániku, čímž duše nesmírně trpí. Až vzkříšený Kristus ukázal možnosti lidského těla, tak jak bylo původně Bohem „vyprojektováno“: nesmrtelnost, neomezenost prostorem a časem, nezávislost na stravě, a především věčná radost v Boží blízkosti. To je skutečný lidský úděl, po kterém lidská duše přirozeně touží.

Všechno, co člověku způsobuje nemoc, utrpení, bolest, smrt, jakékoliv trápení, je tedy ve skutečnosti nepřirozené. Vzhledem k lidské přirozenosti, tak je stvořena Bohem, je to zlo. Když lev sežere člověka, je to zlo, přestože je lev krásné zvíře, stvořené Bohem a plným právem se živící masem. Nemá se ale živit lidmi. jako ani nikdo jiný, COVIDa–19 nevyjímaje (ostatně i ten je pod mikroskopem docela hezký).

Máte pravdu, chceme-li natrhat růže, musíme se připravit na to, že nás zraní trny. Ale to neznamená, že budeme vydávat trny za růže, že se budeme ze zranění radovat a považovat je za dobro. Radujme se z růží a prosme Boha, aby bolestivých zranění bylo co nejméně.

Kategorie otázky: Zlo a utrpení ve světě