Nechybělo mnoho a já se nenarodil. Boží a lidská vůle?

Vrtá mi hlavou otázka koexistence Božího záměru s člověkem a svobodné lidské vůle.  Pokud má Bůh od počátku každého člověka nějak „naplánovaného“, s konkrétním úkolem na tomto světě, stačí pak trochu lidského selhání nebo svévole, životních okolností a Boží záměr se úplně zhatí. Já jsem se např. dozvěděl, že stačilo málo a já se vůbec nenarodil, protože se rodiče téměř rozešli. Jak to tedy funguje? Byl bych to já, kdybych se narodil jiným rodičům?

Milý …

nakousl jsi téma, jehož řešení se nedobereme, i kdybychom dumali sebevíc. Prostě to přesahuje lidské představy. Vždyť co by to bylo za Boha, kdyby ho dokázal člověk obsáhnout svým malým rozumem?
Pokusím se nabídnout aspoň několik myšlenek, které by Tě mohly přivést o kousek dál, ale určitě ne k definitivnímu rozuzlení vztahu naší svobody a Boží vůle (nebo spíše Božího předvědění).

1) To, co píšeš o svém ne/narození, platí úplně o každém svobodném úkonu v našem životě. Každé naše rozhodnutí, často i zdánlivě bezvýznamné, jakoby přehodí výhybku na životní cestě a náš život se začne odvíjet jinak, než kdybychom se rozhodli opačně. Například mému kamarádovi se stalo osudným hloupé rozhodnutí skočit si přes ulici do stánku pro cigarety: nehoda ho doživotně upoutala na invalidní vozík. Kdyby tenkrát neměl takovou chuť si zakouřit, byl by jeho život úplně jiný.

2) Jenže Bůh tohoto člověka vidí právě takto: jako člověka upoutaného od určité chvíle na vozík. To je jeho život, takhle je v Boží mysli. Bůh si v okamžiku, kdy se ten člověk srazil s autem, neřekl: „A kurňa, to je smůla! Měl jsem ho naplánovaného jako šikovného doktora, to mi tedy udělal čáru přes rozpočet. Co teď pro něj vymyslím?!“ On od věků ví, že v tom a tom okamžiku svého života se tento člověk SVOBODNĚ rozhodne skočit si pro cigaretu, že se nerozhlídne a že zrovna pojede auto...

3) To ovšem neznamená, že to Bůh takhle chtěl nebo že to snad dokonce způsobil. On jenom od věčnosti vidí, jak se budou naše životy odvíjet, jak se svobodně rozhodneme, a jaké to bude mít následky. Vidí příběh našeho života (a celého světa) jako rozmotaný film, ne políčko po políčku v čase, ale najednou.

4) Určitě Tě napadne námitka: Ale copak Bůh pozoruje svět jako film? Copak ho sám nestvořil a netvoří každý okamžik našich životů? Ano, máš pravdu. Bůh není nezúčastněný pozorovatel něčeho, co se děje mimo něj. On všemu dává bytí a život. Jenže každému dává bytí podle jeho druhu: chce, aby se neživé věci chovaly podle zákonů fyziky a chemie, živé – každé podle svého druhu – reagovaly na své okolí, a k člověku navíc patří, že se neřídí jen instinkty, ale že o sobě svobodně rozhoduje. Bůh ovšem všechno vidí – i jak se člověk rozhodne/rozhoduje/rozhodl, i jaké to má následky – v jednom přítomném okamžiku.

5) A tady právě narážíme na meze naší lidské představivosti. Jak může Bůh zároveň dávat bytí každému našemu hnutí, a přitom zachovat naši svobodu? Ano, tohle Bůh dokáže.

6) U Boha neexistuje žádné „kdyby“. Je to, co je. A to, co není, prostě není, nemělo být, Boží mysl to neobsahuje. Samozřejmě že mnoho věcí je teoreticky možných, například kůň s křídly. Ale Bůh je nestvořil, a tak nejsou. A zrovna tak mnoho situací a jejich následků v lidských životech. Jsou sice teoreticky možné, ale prostě a jednoduše nejsou, protože se nestaly. Tím pádem nejsou v Boží mysli.

7) „Kdyby“ ses nenarodil svým rodičům, nebyl bys to Ty, ale někdo jiný. Takže jestliže Tě Bůh měl ve své mysli takového, jaký jsi, nutně také viděl, že se Tvoji rodiče sejdou a že se jim narodíš TY. Kdyby se rozešli ještě předtím, než jsi byl počat, prostě bys v Boží mysli nebyl. Ne že by ses narodil někomu jinému a byl bys trochu jiný! Kdepak, vůbec bys nebyl, Bůh by o takovém tvorovi, jaký jsi dnes Ty, vůbec nevěděl. Ale svoboda Tvých rodičů tím není nijak omezena. Je to ta nejtěžší otázka, jakou jsi mohl položit.

Ale jediné důležité z celé odpovědi je toto: 

Bůh Tě chtěl od věčnosti právě takového, jaký jsi teď a tady. 
Jiného Tě nezná. Takového Tě miluje a takového Tě zve do svého království.
Neptej se na žádné „kdyby“ a jdi za Ním.

Vyprošuji Ti radostnou jistotu o Tvém Božím povolání.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle