Nechci dopadnout jako matka

Dobrý den,
vyrostla jsem ve věřící rodině. Matčina výchova byla přísná, autoritativní, od malička mi zakazovala věci a kamarády, vtloukala mi do hlavy, že si musím najít věřícího partnera. Ke každým narozeninám jsem dostávala knížky o obrácení k Bohu a životu v čistotě. Našla jsem si ale partnera nevěřícího. Následovaly nekonečné výslechy… Vztah nevydržel.

Nikdy mi nevěřila, že můžu být šťastná s nevěřícím. Vždy říkala, jak je důležitý věřící manžel. Přitom její manželství s mým otcem je plné hádek, výčitek, bez fyzického kontaktu. Pro mě je to přesně příklad toho, jak nikdy nechci dopadnout.

Jsem dospělá a už  jsem z toho všeho strašně unavená. Nevím, jak to matce podat, abych jí neublížila, ale zároveň aby moje rozhodnutí respektovala.

Děkuji.

Dobrý den,

Jste dospělý člověk, máte nárok na svůj názor, děláte zkušenosti, které jsou jen Vaše a které vytvářejí Váš příběh. Odpovědnost za Váš život, za Váš partnerský vztah nesete v každém případě Vy sama a je dobře, že to tak cítíte.

Autoritativní výchova matky se setkává u Vás s přirozenou revoltou a to je obvyklé a není to špatně, umožní to člověku osamostatnění.
Na druhé straně by mnohý starší člověk - rodič uměl pochopit v jistém smyslu (i když ne beze zbytku), proč se k Vám matka tak chová. Má svůj život postavený na hodnotách, které stanovila jako neměnné, protože jí to přináší z nějakého důvodu zisk. Týká se to i její představy partnerského vztahu, který by podle ní měl být vztahem dvou lidí věřících v Boha. Možná je v tomto utvrzena paradoxně i vlastním vztahem a především jeho obtížemi. Právě proto, že je to pro ni tak pevná hodnota, prochází znova a znova konflikty a obtížemi s partnerem, setrvává v něm a může tak získávat sama před sebou větší sebehodnotu, že vztah neztroskotal. Vy s ideály o vztahu jste na tom jinak.
Chápu, že se Vám to nelíbí.

Vztah s věřícím - kvalitním člověkem, není dnes jednoduché navázat, už jen proto, že věřících ubývá. A pak víra není rozhodně zárukou, že se celoživotní vztah povede. Pochopitelně to není pojistka štěstí.

Obecně ale platí, že čím víc mají partneři společného, tím pevnější je jejich pouto – týká se to především životních hodnot, názorů, ale i koníčků. Můžeme předpokládat, že Vaše matka by si přála, abyste byla v životě šťastná, aby se Váš partnerský vztah dobře rozvíjel. Proto snad apeluje na to, aby Váš partner byl věřící. I tzv. čistota nese mnoho pozitivního, v dnešní době se můžete dokonce setkat s lidmi, kteří jsou jejími zastánci a přitom věřící nejsou. Přitom podle výzkumů si lidé cení po položce zdraví, stabilního vztahu s partnerem.

Ale cokoli je přespříliš upřednostňováno a preferováno, to se stane odpudivým tak, jak jste to zažila Vy sama. Byla by škoda kvůli tomu hodnotu čistoty nebo věřícího partnera zavrhnout, i když je to za těchto okolností mnohem těžší vidět je pozitivně. I když zmiňujete nevěřícího partnera, z Vašeho dopisu nevyplývá, že byste byla prvoplánově proti věřícím partnerům. Rozhodně je ve vztahu důležitá otevřenost a respekt, resp. úcta k druhému.

Pravidla efektivní komunikace

Při podání Vašeho postoje matce je potřeba dodržet pravidla efektivní komunikace.
- Připravit čas a místo k tomu vhodné, tak aby oba účastníci rozhovoru byli pozitivně naladěni jeden na druhého.
- Důležitá jsou návěští: Ujistit o svém dobrém vztahu, o cíli pochopit se vzájemně, zůstat v dobrém vztahu jako matka a dcera... záleží už na Vás a znalosti úskalí komunikace Vás obou, abyste jim předešla.
- Zvládnout emoce (negativní) z obou stran: Prosba o vyslechnutí, prosba o to, aby druhý přemýšlel a nereagoval hned v bouřlivé emoci, dát návrh pozdějšího rozhovoru na dané téma.
- Důležité je, aby naslouchající nepocítil, že na něho druhý útočí. Pak už se rozbíhá jeho obrana, protože se obvykle účastník rozhovoru cítí ohrožen a nezbývá, než se pustit v této situaci do boje.
- Nenechte se do takové pozice dotlačit. Vy bojovat nemusíte.
- Sdělit matce (bez kritiky jejího manželství) své důvody, proč milujete právě nevěřícího a proč jste s ním šťastná. Uveďte jeho kvality i tu možnost, že v životě víru ještě najde.
Nevěřící často ani neměl příležitost se s vírou setkat, neví, proč by měl věřit, partner může být jeho cestou k víře.

Pokud byste měla ve svém okolí někoho staršího, koho si Vaše matka váží a kdo by Vás mohl podpořit a komu i Vy důvěřujete, svěřte se mu se svou starostí. Minimálně na to nebudete sama. Většinou je přijímán názor od člověka, který má zkušenosti, něco dokázal. I Vaše matka musí vidět, že jste odpovědná, že máte dobré směřování v životě, hodnotné cíle, že se o Vás nemusí bát, může Vám důvěřovat.

Schopnost důvěry matky k Vám bude růst natolik, nakolik se do života budete schopna postavit samostatně, samozřejmě postupně.
Otázkou je, jak jste samostatná např. po ekonomické stránce. Často ekonomická závislost vede (i neoprávněně) rodiče k tomu, že rozhodují za své dospělé děti. Jakmile se člověk z této závislosti uvolní, obhájí touto samostatností i oprávněnost samostatnosti názorové.

Snad tedy tolik.
Přeji Vám hodně moudrosti, abyste rozhovor dobře a uváženě připravila a ustála ho, aby vše bylo ve vztahu s maminkou dobrému. Modlím se také za ni, aby Vám dokázala dát důvěru a propustit Vás postupně do života.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům, Vztah s nevěřícím