Nechápu Boží lásku ke mně... nezasloužím si ji

Dobrý den, 
do kostela chodím pár let, ale teprve teď jsem prožila silně Boží lásku, odpustění a konečně jsem uvěřila.
Vím, že je Bůh milosrdný a odpouští, stejně bych se chtěla zeptat: kde se bere v Bohu a ve věřících lidech tolik lásky? Stále jsem v tom přesvědčení, že si nezasloužím lásku a slušné jednání od lidí a ani od Boha. Celý život jsem žila ve zlu a  za svůj krátký život udělala hodně špatného, hodně lidem jsem ublížila. Jak mi Bůh mohl odpustit, jak to, že mě má přes to všecko rád? Přijde mi zvláštní, že zrovná já špatný člověk, bestie,  dostávám lásku. Bojím se, že opět něco pokazím a odradím lidi a Boha. Navíc má problém přijímat lásku a dobro celkově, popravdě ani já nevím jak a jak s něčím takovým nakládat, jak dávat lásku dál. Nechci pokračovat ve starých kolejích....

Milá A.,
především Vám chci poblahopřát k tomu, že jste mohla zažít Boží lásku a odpuštění. Do kostela chodí hodně lidí a možná byste se divila, kolik lidí takový jasný zážitek nemá. Doufejme ale, že mnozí ano. Každopádně je to něco krásného a buďte Bohu vděčná, že jste to mohla zažít – a věřím, že určitě ne naposledy. Zakusit nebo pocítit Boží lásku a odpuštění je velice důležité, dokonce bych řekla, že je to úplný základ a bez tohoto zážitku jaksi „ještě“ úplně nevěříme. Podobně jako píšete Vy. Je to život proměňující zážitek, který často mění celé naše nasměrování.

Na druhou stranu víra není pouze o tom něco pocítit, o emocích. Mohou přijít období v životě, kdy člověk Boží lásku necítí, možná občas ani odpuštění, a přesto jde dál, důvěřuje, že Bůh je s ním, Bůh se nemění, jeho láska se nemění a Jeho slovo platí. To nám budiž velikou nadějí.

Vaše pocity hříšnosti a nedostatečnosti chápu a jsou vlastně na místě u každého z nás. Vždyť všichni jsme hříšníci, všichni jsme narodili s dědičným hříchem – tedy je nám jaksi vrozen sklon ke hříchu, patří to k naší lidské přirozenosti. Na druhou stranu nad smrtí a hříchem zvítězil Ježíš Kristus na kříži, a proto také kříž uctíváme (byť je to vlastně mučidlo) a s láskou třeba nosíme na krku. A proč to Ježíš, a potažmo též Bůh Otec, udělali? Protože každý z nás jim za to stál. I když si připadáte jako špatný člověk, pro Boha jste jeho milovaná dcera, které navíc chce, díky svému Synu Ježíši, dát královské dědictví nejen v nebi, ale již zde. To je neuvěřitelné, že? Boží odpuštění je něco mimo naše představy. Ano, je možné, že třeba zas něco pokazíte, ale nemusíte se bát. Už víte, že Bůh odpouští a že se vyplatí se k Němu vždy vrátit. Další důležitá věc je nepočítat pouze s vlastními silami (to bychom byli často zklamáni), ale „počítat“ s Boží milostí, že nám Bůh pomáhá. A Boží milost v nás způsobuje, že se najednou ve svém chování podobáme Bohu, děláme dobré skutky, pomáháme, i když sami od sebe bychom to možná neudělali. To Boží milost Vás naučí dávat lásku, jen se na ni spolehněte a proste o ni v modlitbě.

Jak přijímat lásku a dobro? Jen se jim vystavit, jako to třeba teď všichni děláme na jarním sluníčku. Vždy při výstavu Nejsvětější svátosti, adoraci, si Ježíše v monstranci představuji právě jako takové slunce, jehož paprsky přichází do mého srdce. A těmto paprskům se vystavuji. Nemusím nic dělat, jen jsem a nechám Boží paprsky dotýkat se mého nitra. Vše ostatní už udělá Bůh. Často se pak cítím pokojná, plná naděje a síly do dalších dní. A přitom se stačilo jen vystavit slunci :)

Přeji Vám, abyste nikdy nezapomněla na to, že jste milované Boží dítě, dcera. A přeji Vám, abyste v radosti a pokoji hleděla na Ježíše, který Vás miluje tak, že za Vás dal život. Nebojte se, On nás, hříšníky, má rád.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna