Naše manželství je bez jiskry...

Jsem vdaná, máme tři malé děti. Naše manželství je od samého začátku jako houpačka - jednou jsme "dole" a jednou "nahoře". S manželem jsme oba diametrálně odlišní a i naše původní rodiny se velmi liší výchovou, zvyky, životem vůbec. Oba jsme křesťané. Naše manželství je plané, prázdné, bez jiskry,... Už jsem uvažovala i o rozvodu. Cítím se nemilovaná, opuštěná, sama, všechna moje snaha je bez odezvy - manžel prostě jakoby nereaguje, nevšímá si.

Teď se vlastně nehádáme, nic neřešíme, mluvíme spolu jen o tom nejnutnějším. Manželovi jsem několikrát řekla o svých pocitech, touhách, přiznala jsem své chyby, modlím se za nás, čtu články, knížky a stále hledám odpověď na otázku - jak naše manželství postavit do rovnováhy, normálu. Manžel nechápe, co řeším...

Děkuji vám za váš čas a případnou odpověď.

Milá..., 
z Vašeho dopisu je cítit mnoho dlouho pociťované bolesti, ale také to, jak mnoho Vám na vašem vztahu záleží a jak se snažíte dělat vše, co můžete, abyste jej zachránila. I to, že píšete, mi dává vědět, že to nechcete vzdát.

Když na něčem dlouho pracujeme (zvláště pokud nevidíme výsledky), odčerpává nám to také energii, představuji si tedy, že kromě smutku, bolesti a samoty můžete prožívat také únavu.

Přestože situaci s manželem nevnímáte stejně, je evidentní, že procházíte krizí. Nemám o vašem vztahu dost informací, abych Vám mohla nějak jasně poradit, nabídnu Vám ale pár myšlenek a postřehů, které mne při četbě Vašeho dopisu napadaly, třeba si z nich vyberete něco, co pro Vás bude užitečné.

Je přirozené, že po letech manželství přijde období, kdy přestaneme cítit, co jsme cítili na začátku, máme pocit, že partner, kterého máme, je jiný, než kterého jsme si vzali. Dokonce ty stejné věci, které nás zpočátku přitahovaly, nás nyní rozčilují nebo jsou důvodem rozepří. S průběhem času a příchodem dětí se měníme a proměňuje se i náš vztah. Ne vždy si ale toho, co se proměňuje, všimneme. A ne vždy dost pružně na tyto změny reagujeme.

Často v krizi máme pocit, že „partner neslyší“ naše dobře míněné snahy o nápravu. Může to být proto, že setrváváme ve špatných komunikačních vzorcích nebo už za sebou máme tolik hádek, že ten druhý (zvlášť pokud s naším názorem není ztotožněný) prostě „vypne“, aby se uchránil dalších hádek, výčitek apod., že už si ani nemusí všimnout nebo být ochotný naslouchat tomu, že se snažíme o dobrou věc. Někdy už ani my sami nevnímáme, že to co říkáme v dobré víře, děláme způsobem, který může být pro druhého zraňující, zahanbující, nepříjemný. Píšete, že jste zkusila s manželem mluvit o svých touhách, pocitech, i chybách, zkuste se zamyslet, jakým způsobem jste to dělala.

Možná by Vám mohlo pomoci přestat se chvíli snažit vší silou vaše manželství zachránit, ale jít na to z druhé strany. Když se cítíme nemilovaní a vyčerpaní, jistě ve vztahu nemůže být ani lehkost, hravost a láska, po které toužíte. Zkuste se zaměřit na to, co Vás baví, co Vás těší, co Vám „nabije baterky“ a zcela nezávisle na manželovi se těmto věcem věnovat. Ať už je to rozhovor u kávy s kamarádkou, masáž, cvičení nebo koníček, přivede Vás to na jiné myšlenky a přinese nový elán. Zároveň když budete více žít svůj vlastní život, může mezi vámi vzniknout nový prostor, kde manželovi budete trochu unikat. Je to právě prostor mezi partnery, kde může vzniknout nová touha po blízkosti.

Zkuste se chovat (nikoli cítit, to neovlivníme), jako byste s manželem začínali nový vztah. Manželství je nejen o příjímání lásky, ale především o sebedarování. Zkuste se zamyslet, co dělá Vašemu muži radost, co se mu líbí. Zkuste udělat něco, co jste dřív dělali, ale už neděláte. Nemusí to být velká věc, něco malého. Je velká šance, že zareaguje na projevy lásky podobně. Zkuste znovu získat jeho srdce, zažehnout ztracenou jiskru. Vím, že v tom, co prožíváte, to nemusí být snadné, ale i malé kroky jsou vidět.

Píšete, že se cítíte nemilovaná, opuštěná, sama. Je alespoň občas nějaká chvíle, kdy se tak necítíte? Je-li v té prázdnotě alespoň malé místo, kde se s manželem cítíte dobře, řekněte mu to, oceňte jej. Učte se sama všímat si více toho dobrého, co na Vašem muži je, děkovat za to, jaký je a odsunout stranou to, co Vás trápí.

Zkuste se zamyslet také nad tím, po čem toužíte, co Vám nejvíce chybí, a zamyslet se nad tím, zda toho můžete dosáhnout i jinak než u svého manžela. Je to jen člověk a my někdy máme tendenci mít ve vztazích přílišná očekávání.

Zároveň je potřeba mít na paměti, že vše co můžeme udělat, je na naší straně mostu, a někdy musíme čekat a přijmout to, jak zareaguje ten druhý.

Prázdnota, jakkoliv nepříjemná v sobě nese potenciál něčeho nového, co může být nakonec velmi dobré. A cestou skrz tuto prázdnotu se můžeme navíc o sobě něco nového naučit, vyrůst.

Svěřujte vše, co prožíváte i svého muže Hospodinu. Věřím, že dobrý Bůh je na Vaší straně, u něj můžete hledat útěchu.


 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Manželské krize