Náročné vztahy s matkou. Děti nebudou mít babičku

Dobrý den, 
tíží mě otázka původní rodiny. Naši se rozešli a já se sourozenci zůstal s matkou. Nikdy jsem s ní ale neměl dobrý vztah. Teď už mám vlastní život, mrzí mě, co bylo, a rád bych vztah urovnal. Mám přítelkyni a přiznám se, že jí jejich rodinný vztahy  závidím, je to krásný. Se sourozenci máme naštěstí dobrý vztah, navštěvujeme se.

I když jsem už dospělý, přesto mi chybí mít "vedle sebe" matku. Mám ji přes všechno rád. Těšil jsem se, že až budu mít ženu a děti, že se někdy navštívíme, že děti budou mít babičku, za kterou budou moc jít.  I když ji už nepotřebuji, rád bych s ní měl pěkný vztah, ale už nemůžu. Matka je čím dál víc zlá, pomlouvá, uráží, rozeštvává lidi.  

Sourozenci s ní kvůli tomu utli veškerý kontakty. Nechci dělat tak razantní řešení, rád bych matce nějak pomohl, ale bohužel mám obavu, že to nepůjde.  Jak se s mířit s faktem, že matka nikdy nebude v rodině, že o to evidentně nejeví zájem? Že nikdy s námi nebude u šťastných událostí, že děti nebudou mít babičku? Děkuji.

Milý...

Téma vztahů s původní rodinou je těžké a zároveň potřebné ujasnit a pročistit, abychom mohli jít v životě dál. Je potřeba projít separací, tj. oddělením od rodičů. Přitom nejde jen o fyzické odstěhování, ale o vnitřní oddálení se. Cílem je vybudování zralého vztahu, kde každý zůstává sám sebou, kde je prostor pro rozvoj a existují blízké vztahy s ostatními. I když to zní celkem jednoduše, je to dlouhodobý proces. Je moc dobře, že o tom přemýšlíte a hledáte, protože pro Váš budoucí život je to důležité.

Je smutné, že jste se svými rodiči nezakusil zdravou blízkost. Píšete, že vztahy nebyly nikdy dobré. Zvlášť když vidíte rodinu Vaší partnerky, uvědomujete si, co všechno Vám scházelo, co jste nedostal a pravděpodobně už ani nedostanete. Nejsilněji vnímám Vaši otázku, jak se smířit s tím, že Vaše matka pravděpodobně nikdy nebude u šťastných událostí Vašeho života...

Nemám jednoduchou radu a lék, který by pomohl. Myslím, že sám jste na tu cestu už vykročil. Přes všechno, co nebylo dobré a čím Vám matka ublížila, snažíte se ji přijímat a odpouštět. Máte ji pořád rád, záleží Vám na ní. Nechcete utnout všechny kontakty. To je podle mého projevem dospělé synovské lásky.

Není snadné přijmout svůj život a okolnosti, které ho provázely. Nejde o jednorázovou záležitost. To přijímání Vás bude provázet průběžně, stejně jako odpouštění těm, kteří Vám nedali to, co jste jako dítě potřeboval. K pochopení často pomáhají příběhy předků. Okolnosti, ve kterých naši rodiče vyrůstali. Většinou to, co sami nedostali, také nemohou dát.

Další slovo, které mě napadá je propustit. Je potřeba, abychom rodiče vnitřně propustili. Abychom už neměli potřebu s nimi bojovat. Velmi pomáhá vděčnost, uvědomění si toho, co jsme přesto dostali. U Vás je to nejen dar života, ale i sourozenci, se kterými jste si blízko, a tak Vaše děti budou mít fajn tety a strejdy:) Těžké vztahy s rodiči jsou v současné době bolestí mnoha párů. Situace, kdy rodiče ničí vztah mladých manželů nejsou ojedinělé. Je vzácné, že se svojí partnerkou máte podporu v její rodině. To, že Vás přepadá závist, když vidíte dobré vztahy v její rodině, je pochopitelné. Ukazuje to na touhu, kterou ve svém srdci nosíte. Už dlouho mě provází věta, která by mohla povzbudit i Vás: „Nedostal jsem všechno, co jsem potřeboval, ale dostal jsem dost na to, abych mohl jít dál“. Uzdravování a hojení bolestí z minulosti je dobré projít s doprovodem psychologa, nebo terapeuta. Proto bych vám doporučila zkusit některou z křesťanských psychologických poraden. Kontakty najdete např. na manzelstvi.cz.

Uzdravení vztahů s rodiči není pouze o psychologickým procesem. Je to také cesta duchovního růstu a hledání. Obracíte se na Linku víry, a tak bych Vás chtěla povzbudit, abyste na cestu přijetí a zpracování svojí minulosti a vztahů v původní rodině pozval Boha. On je ten, kdo nás povolal do života, už v mateřském lůně na nás myslel. On nám daroval naše rodiče… Někdy kromě smutku nad tím, co jsme nedostali, přichází také hněv na Boha, že nám nedal to, co daroval ostatním, srovnáváme se, zlobíme se… Nebojte se na něj zlobit, jemu není nic cizí a upřímný vztah je mu bližší než modlitba ze zvyku. On ví, co prožíváme a záleží mu na nás, dal svého syna, aby se stal naším zachráncem a ochráncem. Pozvěte ho do Vašich vztahů. Zkuste se za maminku i za tátu modlit a žehnat jim. Pán má dost moci na to, aby postupně proměňoval naše srdce a naše vztahy. Nevím, jestli se podaří naplnit Vaši touhu po dobrých rodinných vztazích. Pravděpodobně budete muset nejprve dát Vaší matce jasné hranice v tom, že si svůj vztah zničit nedáte. Manželé by pro sebe měli být těmi prvními. Tak je to potřeba pro zdravý vývoj Vaší budoucí rodiny. Vaším úkolem je předat život dál. Vaše dívka Vám může hodně pomoci, ale neměla by naplňovat to, co jste od matky nedostal. To pro partnerský vztah taky není dobré. Nebojte se vyhledat třeba i párovou terapii.

Přeji Vám radost a vděčnost za všechno, co jste dostal a dostáváte a naději, že Boží láska má moc uzdravovat a proměňovat naše životy, když jí jdeme naproti.
 

Doporučujeme k poslechu přednášku na téma: Odpuštění ve vztahu k rodičům 

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům