Myšlenka na kněžství

Dobrý den, velice mě těší, že můžu využít tuto službu anonymní otázky. V hlavě mi kolují myšlenky na kněžství, o nástupu do semináře apod. Není to ale poprvé, kdy mi tato myšlenka koluje v hlavě. Před několika lety jsem měl zvláštní prožitek, na mši mě naplnil takový "příjemný pocit", který jsem ještě nikdy nezažil. Začal jsem  chodit do kostela na mši denně, nebo aspoň tak často, jak mi to tehdy dovolovala škola, ale pokaždé když to šlo, šel jsem. Přičemž do té doby jsem chodíval akorát klasicky neděle. Bavilo mě to, cítil jsem se tam šťastný, naplňovalo mě to. Kdybych to přirovnal, bylo to něco jako zamilování do holky, podobný pocit, jako když s ní jdete ven, tak jsem měl já, když jsem šel do kostela. Modlil jsem se pravidelně, někdy jsem zašel do kostela pomodlit se růženec, načež  jsem pak zjistil, že jsem tam strávil hodinu a půl a ani mi to tak nepřišlo. Tady toto trvalo několik měsíců. Pak nevím proč, opadlo to a zase jsem chodil jen neděle, svátky atd.
Měl jsem i vážný vztah, jenže ten se nepovedl.  Nyní studuji VŠ, ale začínám vážně uvažovat, jestli to není to ono volání, zda-li by se mi to líbilo, naplňovalo mě to. Opět si kladu otázky, jestli to mám zkusit, nebo ne, protože vím, že to není vůbec jednoduché rozhodování a ani finální rozhodnutí. Modlím se za to, aby mě Bůh poslal kam on chce a ne kam já chci. Ale jak mám definitivně rozhodnout, jestli rodinný nebo duchovní život? Dokážu si sebe představit v obou životech. Děkuji a budu rád za vaši odpověď.

Zdravím Vás....
a děkuji za zajímavou otázku. Bylo jistě moc fajn, pokud vás zbožnost naplňovala uspokojením. Píšete, že už to skončilo. Dodal bych, že podobně jako jiné vztahy postavené na emocích. Teorie hovoří o dynamice vztahu. V kostce: Vztah se musí vyvíjet, nebo začne chřadnout. Buďto jdu ve vztahu stále dál, nebo postupně ztrácím i to, co už jsem považoval za jisté. Emoce mohou být důležitým spouštěčem, ale poté je třeba zapojit rozum a vůli. Evangelia mluví o staviteli a králi, kteří si sednou a počítají, zda mohou svůj záměr úspěšně dokončit. A jeden starý kněz říkával, že začátečníkům dává Bůh „cukrátka“ v podobě různých příjemných pocitů, aby je přilákal. A potom jim je začne odebírat, aby je přiměl duchovně růst (noc smyslů, noc ducha...).
Rozhodnutí pro kněžství i pro manželství v sobě nesou připravenost k opouštění sebe sama ve prospěch druhých. Před kněžským svěcením projde kandidát víceletou intenzívní formací, jejíž součástí je i očišťování motivů. Před vstupem do manželství bývá také formace, ale obvykle nepoměrně skromnější…

Abych byl konkrétní: To, že se umíte vidět v manželství i v kněžství, považuji za dobré znamení. To, že máte pochybnosti, také. Doporučuji probrat záležitost se svým stálým zpovědníkem, nebo se objednat k některému z představených semináře. Osobně bych zřejmě doporučil nejprve dostudovat současnou VŠ a zvykat si na myšlenku, že jistota bývá v těchto věcech ceněným, leč nedostatkovým zbožím. Ale to je pouze pohled zvenčí bez znalosti důležitých skutečností.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle