Můžeme Ukrajině pomáhat vojensky? Lze se zbraní v ruce zastavit agresora?

Můžeme Ukrajině pomáhat vojensky? 
Lze se zbraní v ruce zastavit agresora?

Můžeme Ukrajině pomáhat vojensky?

Při pohledu na záběry zraněných a zabitých lidí na Ukrajině a jejich rozbité domovy je snad správné poskytnout napadenému i vojenskou pomoc!? Ne pro pomstu, ale pro obranu. Setkal jsem se s názory v křesťanských kruzích, že to správné není.

„Lukáš“

Odpověď:
Dobrý den, myslím, že skvěle je toto obrovské dilema vystiženo ve větě, kterou jsem kdesi četl: "Srdce říká ano, pojďme pomáhat i vojensky, rozum ale říká nikoliv."

Důvodem je bohužel stále znovu nevděčný ale nutný princip menšího zla.

Politici musí stále zvažovat, zda svojí pomocí neuvrhnou mnohem více lidí do ještě větší hrůzy světové války.
Hledání a vážení je v této věci nesmírně těžké a strašlivě zodpovědné. Zatím si osobně myslím, že váhy jsou nakloněny ve prospěch menšího zla coby pomoci pouze nevojenské. Ale netvrdím, že tomu tak bude zítra...

P. Tomáš
 

Lze se zbraní v ruce zastavit agresora?

Přemýšlím nad následující otázkou: pokud by nastala válka a někdo by se naši zemi snažil napadat, zabíjel civilisty na potkání, mám právo jej zastavit též zbraní, aby nepáchal násilí dál? ...

Vím, že je to trošku hloupá otázka, ale pro mě jako pro mladou věřící ženu a držitelku zbrojního pasu důležité vědět, co je doopravdy správné. Bohužel do této situace se mohu dostat i bez války, pokud by někdo ohrožoval zbraní v ruce mé blízké a nebyla by možnost vyjednávání, ale pouze rychle jednat. Jakmile si položím tuto otázku, tak mi v mysli běží tento úryvek z bible: „Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko?“ Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?

Třeba si to vykládám špatně, nevím. V těchto kritických situacích si stejně nemyslím, že mám právo někomu vzít život, ale jak jinak chcete zastavit teroristu, který se už rozhodl a není jiná možnost jak ochránit druhý? Nevím, zda by před Bohem obstálo. Nemůžu přijít na odpověď a docela mě to trápí...

Děkuji „Petra“

Odpověď:

Zdravím Vás, „Petro“,

otázku, zda lze vzít druhému člověku život si kladly mnohé civilizace a generace před námi. S počátkem křesťanství si tuto otázku oprávněně pokládali i křesťané. Mnozí z nich byli hluboce ovlivněni Božím přikázáním „nezabiješ“ a mnoha Ježíšovými výroky o neodporování zlému. Proto někteří opustili svou vojenskou službu Římské říši a císaři a rozhodli se plně respektovat mnohá biblická poselství (Mt 5, 38–44; Ř 12, 17–21 apod.).

Ovšem každá zodpovědná lidská společnost vnímá, že není možné nechat beztrestně páchat zlo. Stejně tak tomu bylo i u prvních křesťanů. A tak mnozí z nich zlu odporovali, mnozí však raději od útočníků podstoupili smrt, než aby se zpronevěřili Božímu slovu.

Pravidla, jak postupovat, pokud jsme konfrontováni s válečným zlem a akty násilí, nastavil sv. Augustin ve 4. století, kdy definuje pojem „spravedlivé války“. Jasně říká, že náš svět není jen idylický, ale je i hluboce zasažený zlem. Připouští obranu, a tedy i možnost vzít druhému člověku život. Má ale striktně daná pravidla (musí mít spravedlivý důvod, je vedena proto, aby bylo dosaženo míru, je vyhlášena kompetentní autoritou, má pravidla, jak válku vést…).
Každý člověk je povinen dle svých možností chránit své blízké i svou vlast. To někdy může znamenat i možný zásah proti nebezpečnému pachateli, který např. ohrožuje životy bezbranných lidí. A to i pomocí střelné zbraně.

Neznamená to, že porušujete Boží přikázání „nezabiješ“ a Ježíšova slova o neodporování zlému. Vy samozřejmě máte právo nastavit svou vlastní tvář, ale co v žádném případě nesmíte, je nastavit tvář kohokoli jiného a bezbranného, a tak dát průchod zlu.

Plně chápu, že vzít druhému člověku život, může být velmi traumatizující. Znám příběhy vojáků, kteří legitimně vzali život druhým lidem. Někteří svůj příběh „uzavřeli“ bez následků, někteří pociťují výčitky svědomí i po letech. Je to velmi individuální.

„Petro“, je dobře, že přemýšlíte nad možností, že někoho můžete při obraně zranít nebo usmrtti. Přeji Vám, abyste nalezla jednoznačnou odpověď.

V. 

(otázky a odpovědi je redakčně upraveny – anonymizovány)

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Nezařazené