Musí být křesťan dokonalý? Jak být světlem světa?

Dobrý deň,
rada by som sa opýtala na niekoľko vecí, ktoré mi niesú jasné.

1) Mám pocit že niesom kresťan. Žijem sviatostným životom, každý deň čítam bibliu a nerobím nejaké nezákonné kúsky, nenadávam a som za slušnú. A v Ježiša úprimne verím. Napriek tomu mám ale pocit, že toto všetko je málo, že ako kresťan by som mala robiť viac. Že v mojich myšlienkach je priveľa zlého.

A hlavne, deptajú ma výroky z biblie ako 1J 3, 4-10, ďalej výrok z evanjelia o tom, že strom ktorý neprináša dobré ovocie vytnú a hodia do ohňa. A nakoniec Jakubov list, kde hovorí, že viera bez skutkov je mŕtva. Takto by som mohla menovať dosť dlho. Všetko sú to veci ktoré mi hovoria, že nebudem spasená.

Áno, poznám výroky z Rim3 a Gal2, o tom že sme spasení milosťou skrze vieru a že spasil násJežiš a my pre to nemôžeme nič urobiť, ved všetci zhrešili a chýba im božia sláva, ale Ježiš splatil náš dlh.

Sú to však veci, ktoré akoby sa VYLUČOVALI NAVZÁJOM, takže sa neviem pohnúť z miesta.


2) Táto otázka v niečom nadväzuje na tú prvú. Znova ide o tie skutky. V 1Kor 4 sa píše, že by nás všetci mali pokladať za Kristovych služobníkov a správcov božích tajomstiev. V 1Pt sa píše, že máme byť neustále pripravení obhájiť svoju nádej.

Mňa sa to však akoby netýkalo, pretože na mne nikto nevidí, že som kresťan. A toto ma dosť deptá, že v mojom živote sa moja viera vôbec neuplatňuje. Som dosť silný introvert, a preto moc s ľuďmi nenakecám, a preto nedokážem byť tým Svetlom sveta, ako prikázal Ježiš. Nikto, ani rodina, ani priatelia, nikto na mne ani netuší že som kresťan, rodina skôr pochybuje či je moja viera úprimná. Áno, robím chyby, rovnako ako všetci ľudia... to musí byť kresťan ozaj dokonalý? Čo mám urobiť, ako sa zmeniť, aby som robila Bohu dobrú reklamu tu na zemi?
Vopred dakujem za odpoved.

Milá ...,
ze všeho nejdřív bych Vás chtěla povzbudit a uklidnit: to, co píšete na mě dělá dojem, že křesťankou jste, dokonce bych řekla, že např. Vaše znalost Písma převyšuje běžný průměr :-) a to je něco velmi chvályhodného. Jistěže znalost Písma ještě z člověka nedělá křesťana, ale už jen fakt, že velmi pečlivě Písmo studujete a o své víře poctivě přemýšlíte a nechcete jít po povrchu, je Bohu velmi milý.

Jádro první části Vaší otázky, pokud jí dobře rozumím, se týká spásy. Zdá se Vám, že klíčové biblické verše, které se spásy týkají, jako by se navzájem vylučovaly. Nejste sama, tento problém, pokud to trochu zjednoduším, řešily některé reformační tedy protestantské kruhy, které uznávají víru jako dar bez potřeby dobrých skutků v protikladu ke katolické tradici, která naopak skutky, o kterých mluví sv. Jakub, nezavrhuje.

Podle mého názoru se tyto 2 aspekty nevylučují. Spása je dar od samotného Ježíše, zadarmo daný a nezasloužený. Ale pokud by se vědomí spásy vůbec nezrcadlilo v naší lásce k bližním, spaseni bychom nemohli být (srov. Mt 25,31-46). Tento biblický verš je mimochodem dobrý test toho, co je důležité pro naši spásu a myslím, že to, jak se chováme k potřebným, se dá docela dobře měřit :-)

Naproti tomu ale spása jako plod dobrých skutků je vlastně blud, protože spásu si sami nemůžeme ani vyrobit ani zasloužit, tu nám získal již Ježíš svou smrtí na kříži. Vaše pochybnosti nicméně chápu a jsou vlastně dobré, protože v momentě, kdybychom si byli příliš jisti svou spásou a přestali bychom se třeba starat o potřebné, protože už máme „odpracováno“, hrozí že nám Pán v soudný den řekne: Neznám vás. Je tedy dobré, když jaksi „spolupracujeme na svém spasení“, abych tak řekla. Spása se nestane bez našeho "ano", a to i velice konkrétního v našem každodenním životě.

Také bych byla pozorná k tomu, odkud vlastně ty pochybnosti o Vaší spáse přicházejí, a pokud je to od Božího nepřítele, tak je třeba se mu postavit se zbraní, kterou znáte velmi dobře a to je Písmo, ale i s pokojem a vědomím lásky Boží vůči Vám, jako ke své milované dceři, kterou vždy a za všech okolností jste! Bůh Vás miluje a On Vás nedá, leda že byste to sama chtěla, což, předpokládám, není Váš případ :-)

Co se týče Vaší druhé otázky o Vašem svědectví víry. To je trochu ošemetná věc v tom, že nikdo z nás není schopen posoudit zevnitř sebe to, jaké svědectví vydává svým životem. K tomu potřebujeme zpětnou vazbu a tu nám mohou dát bratři a sestry ať povzbuzením nebo i poznámkou o tom, co se jim na našem chování třeba nelíbí.
Nicméně i zde velmi záleží, koho kolem sebe máte.

Jako důležitější se mi ale jeví naše ochota nechat se Bohem použít, aby On sám mohl skrze nás jednat, i když jsme hříšníci a rozhodně nejsme dokonalí. To Bohu v evangelizaci skrze nás nebrání. Používá si nás jako „hliněné nádoby“ (srov.2Kor 4,7). Pokud by ale mezi Vaším životem a vírou zela propast, je to problém, i když ne neřešitelný :-)

Na závěr bych Vás chtěla povzbudit k modlitbě jako setkání s Tím, kdo Vás především miluje a touží po věčném životě ve Vaší blízkosti. V jeho náručí se může Vaše srdce upokojit a odložit všechen strach a pochybnosti. Zde se můžete Pána také ptát, kde Vás chce mít a jak si Vás chce použít, On vás skrze svého Svatého Ducha povede, uvidíte. Také Vás povzbuzuji k četbě Písma pod vedením Ducha svatého, který Vám ukáže, co Vám chce Pán skrze své slovo říci.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Hudba, škola, krize víry,...