Můj kluk chce, abych uvěřila

Dobrý večer,
život mne přivedl do náročné situace. Mé cesty se ve škole zkřížily s chlapcem, do kterého jsem se zamilovala od první chvíle. Problém je v tom, že chodí do kostela. V otázkách víry jsme se neshodovali. Jasně jsem mu mnohokrát dala najevo, že s jeho křesť. názory nesouhlasím, přesto jsme navázali vztah.

Vlastně mi nevadí jeho víra, ale to že sám nevěří (řekl mi to i on sám, myslím, že je pod tlakem otce). Přitom chce, abych já uvěřila. 

Přišlo mi to na hlavu postavené,  a tak jsem vztah ukončila. Je to už delší doba, ale vrací se mi pocit, že jsem nejednala správně. On se navíc stále ptá, zda bych mu nedala ještě šanci. Já ale neumím odpovědět - stále ho miluji, ale neshledávám to smysluplným. Poraďte, prosím.

Milá ...,
zdá se, že jste situaci vyhodnotila správně. I když ho milujete, jak píšete, jste realista v tom, že jeho „víra“ nějakým způsobem stojí mezi vámi.

Váš přítel je z věřící rodiny a žije doposud víru, kterou přebral od svých rodičů. Tu „naučenou“. To je první fáze života křesťana, má-li víru předanou rodiči. Další fáze je, že se bude muset pro život s Bohem, víru v Něj i jednání z ní rozhodnout - sám za sebe, bez vlivu rodičů. A třeba někdy později se ho Bůh dotkne ještě víc a přitáhne si ho k sobě blíž. V tu chvíli se stane středem jeho života. Pak je partnerství s nevěřícím opravdu obtížné... Netvrdím, že je nemožné, ale prostě tu stojí něco, co oba, ač se mají velmi rádi, bolí. Stojí tu něco, co nemohou ti dva sdílet, ač by velice rádi. Dívají se jakoby každý jiným směrem. Každý je jinde.

Pokud si nejste jistá, že chcete tolik nejistot podstoupit, myslím, že není dobře vyvolávat v něm plané  naděje. Zároveň ale, protože ho máte ráda, můžete zkuste zjistit, co vlastně víra v Boha je. Ne přes Vašeho přítele, ale jinde. Sama za sebe. Váš přítel totiž dobře někde uvnitř vnímá – i když to vně není zas tak moc znát – kým Bůh v životě pro člověka je, a zřejmě proto by byl rád, abyste Vy víru našla. Není to nic mimochodného. To, že on zas tak „nevěří“, znamená jediné – jeho víra je ještě skrytá, nezralá, ještě se s ní nesetkal přímo a osobně a zároveň v něm je. To, že chce, abyste víru našla, je obrázek víry uvnitř jeho samého a také lásky k Vám.. I když to třeba teď vnímá jako to, co se v jejich rodině prostě nosí a přes co vlak nejede, kdyby tu nebylo. Když by od víry utekl, aby byl zajedno s Vámi, protože Vás má rád a chtěl by s Vámi být, dříve nebo později by mu víra chyběla.

Cesta v podstatě vede jen přes Vás. To Vy můžete víru objevovat. Ale to už je o tom, kolik chcete investovat. Chápejte správně – ne přijmout víru kvůli chlapci, to by nemělo dlouhé trvání, ale objevit živého Boha pro svůj život, nezávisle na příteli. Tady nejde jen o nějaké křesťanské názory, se kterými můžete nebo nemusíte souhlasit, ale je potřeba přijít k jádru věci, ze kterého názory musí vyrůst a pak jim člověk rozumí. A tu objevovanou víru pak můžete se svým chlapcem, pokud ho budete mít stále tak ráda, sdílet.

Domnívám se, že pokud máte pocit, že jste nejednala správně, je to třeba pozvánka k něčemu víc. To, co je napsáno výše, je něco, co můžete pro vás dva a pro klid své duše udělat. Pokud se pro hledání rozhodnete, řekněte mu to. Možná, že to bude impulzem i pro něj. Do té doby bude na něm, jestli na Vás bude čekat či nikoliv. Měli byste být jeden od druhého svobodní a čas ukáže kudy cesta vede a kudy ne.

Zkuste dobře naslouchat svému srdci, tu správnou radu máte v něm.

Držím Vám palce, abyste jednala moudře. Beru vás s tím oba do modliteb – chápejte to prosím jako podporu. 

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy, Vztah s nevěřícím