Moje žena má kamaráda

Dobrý den,
chtěl jsem Vás poprosit o názor, radu ohledně mojí manželky.

Moje žena má už hodně let kamaráda, který bydlí v cizině a je sám. Občas si s mojí manželkou píšou. Jednou jí napsal „my ... " ("moje…“ - píšou si anglicky). Mě se to dost dotklo a vůbec se mi to nelíbí. Moje manželka je moje žena, ne jeho. Svou ženu mám rád, myslím, že nejsem přehnaně žárlivý, ale tohle, myslím, přehnal.

Manželka na to měla bohužel jiný názor, důsledek toho byl, že jsme se pak několik dnů kvůli tomu hádali. Vůbec ji moje pocity nezajímaly. Najednou jsem měl pocit, že její vztah ke mně se změnil.

Prosím, co si o tom myslíte? 

Je překvapivé, jak jedno slovíčko ("moje") se člověka dotkne a co rozehraje. Ale tak už to s námi lidmi bývá.

Jedna věc, kterou vidím jako pozitivní: Naštěstí ono přivlastňovací zájmeno použil kamarád Vaší ženy ne ona sama. Ve druhém případě by to byl jistě alarmující případ k řešení.

Je ale otázka, co se dá s daným slovem, takto písemně vysloveným, udělat. Ve Vašem případě a ve Vaší hlavě a dokonce ve vztahu vás dvou (Vás a Vaší ženy) rozehrálo docela významnou epizodu. Způsobilo konflikt. Nevím, jak jste se k dopisu dostal, zda Vám ho manželka ukázala, přišel na společnou mailovou adresu nebo jste zkrátka na něj přišel ve své zvědavosti, co že si ti dva píšou. I to je docela podstatné. V každém případě se zde projevila Vaše žárlivost a ta spustila celé nepříjemné dění a došla až k hádce z pocitu ohrožení.

Ale konflikt sám není špatný, na dobře zvládnutém konfliktu se může vztah vytříbit, může posloužit k růstu obou.

V manželství jde především o důvěru. Dávám svobodu partnerovi v důvěře, že on ji bude odpovědně a moudře užívat. Není to vždy jednoduché, partneři si nemohou být jisti případným zneužitím svobody, znovu se ve společné cestě vydáváme na cestu odevzdávání se v důvěře. A pochopitelně ublížení, je -li důvěra narušena (odpuštění se netýká samozřejmě výlučně nevěry).

Samozřejmě, když Vy sám řeknete "můj kamarád", není to problém, ale zamyslete se nad tím, zda byste o nějaké ženě mohl říci „moje kamarádka“? Odvěké diskuze, zda mohou muži a ženy prožívat čistá přátelství, jsou aktuální dnes i na různých diskuzních fórech rozhlasových stanic apod. V případě, že kamarádku máte, víte jako manžel, kde jsou hranice vztahu, které nechcete překročit.

Je to prostě už tak, že osamocený člověk se může na dopisování s přítelem upnout. Kdo samotu neprožil, těžko se do situace vžije. V každém případě to nejste Vy, kdo má nastavovat hranice vztahu Vaší manželky a osamoceného kamaráda. To musí ona sama s Vaší důvěrou, že tohle ona přece zvládne.

Vaše místo v manželství je jasně vymezené. Vy, na rozdíl od kamaráda Vaší ženy, máte možnost budovat každodenní život, máte všechny prostředky k opravdovému, žitému vztahu.

Ale je pravda, že člověk žárlivostí může vztah zničit. Můžete s manželkou za konfliktem udělat tlustou čáru..., nastartovat nový proces důvěry a úcty mezi vámi dvěma. Jistě to chce dobrou vůli a vzájemné povzbuzování a pochopení v prostředí, které je příjemné, lákavé pro oba dva. Na vztahu je nutné pracovat, udělat si na sebe čas, mluvit spolu, snažit se porozumět, vědět o tom, co potřebuje ten druhý, aby se cítil milován. Vy se cítíte ve vašem vztahu nejistý. Víte, jak se v něm cítí Vaše manželka? Jaké jsou skutky lásky pro Vás a jaké skutky lásky pro ni?

Můžete se ale i dál trápit, zraňovat a ztrácet tak postupně svoji převahu. Vztah se pak může stát žalářem a z takového se chce osvobodit už každý.

Přeji vám hodně sil a fandím vašemu manželství.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v manželství, Manželské krize