Modlitba

Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem, který mě trápí už delší dobu. Od dětství jsem vedena ke křesťanství, ale až poslední roky mám pocit, že začínám věřit.

Každopádně si myslím, že mám v sobě nevyřešenou otázku ohledně modlitby. Nerozumím výroku: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ 

Nemůžu a ani nechci nějak zveličovat problémy, které v životě mám, ale na druhou stranu jsem si už něčím prošla a nejde říct, že pokaždé, když jsem o něco prosila (během růžence, mše, osobní modlitby, novény, atd…), jsem to dostala. Chápu, že jsme tím ochráněni před nerozvážnými prosbami a dostaneme tedy to, co je v souladu s Boží vůlí.

Proč tedy ale mám o něco prosit? Tím nechci říct, že se nemodlím, ale modlitba je pro mě spíš jako setkání s přítelem – hlavně o konverzaci, ne o prosbách. Možná se ze mě pomalu stává lhostejný člověk – o prosby se nesnažím, protože vím, že bez ohledu na to, jak se modlím, stejně to bude podle toho, jak to chce On nebo podle toho, jak to má být.

Narůstá ve mně taková bariéra, kterou nevím, jak překonat a zároveň je překážkou v mém vztahu k Pánu.

Předem Vám moc děkuji za odpověď.

Milá ..., 

Myslím, že jsi hezky svůj dotaz zarámovala do úvodní věty: „až poslední roky mám pocit, že začínám věřit.“ No, a tím sis vlastně odpověděla i na svůj problém s modlitbou. Věřit znamená důvěřovat bez viditelných a slyšitelných důkazů. Dokud má člověk dětskou víru, nějakou evidenci potřebuje - byť by ji zajišťovala autorita rodičů nebo pana faráře. Víra je ale především důvěra v Boha, v jeho lásku k Tobě, ba dokonce v jeho velkou touhu po Tobě. Říkáš, že modlitba je pro Tebe spíš jako setkání s přítelem – další důkaz toho, že jsi na správné cestě.

Buď si jistá, že Tě tenhle Přítel slyší, naslouchá Ti s velkou pozorností a něhou, moc dobře ví, co Tě trápí, po čem toužíš, o co prosíš – a chce to od Tebe znovu a znovu slyšet, aby v té věci našel to nejlepší řešení a dal Ti nakonec (i když ne třeba hned) poznat, že Tvé prosby opravdu slyší. Věř, že bez Tvé prosebné modlitby by se věci ubíraly jiným směrem.

My nemůžeme z našeho horizontálního pohledu posoudit, jakou moc má naše modlitba – ale z pohledu shůry, z Božího pohledu, je naprosto zásadní. To ona drží celý svět i jednotlivé životy nad vodou, a dává jim čas a možnost doputovat ke svému Cíli. Prosím, neochabuj, jakkoli se Ti může zdát, že si Bůh poradí i bez Tebe. I když to zní opovážlivě, tak vlastně „neporadí“ - protože součástí Jeho plánu jsou i Tvé modlitby.

A navíc: když mluvíme s přítelem, posloucháme také jeho odpovědi, názory, vysvětlení. Snažíme se ho chápat a podle toho pak také upravit, změnit své smýšlení. To platí i o prosebné modlitbě. V prosebné modlitbě bychom měli naslouchat také přání Boha. Modlitba nás formuje – aniž bychom si to uvědomovali, začínáme se na věci dívat Božíma očima, předkládáme své prosby, ale netlačíme tolik svá řešení, ale spíš nasloucháme, jaká řešení má pro nás Bůh. To není lhostejnost a rezignace, ale moudrost a důvěra.

K tomu, aby člověk mohl účinnost modliteb zhodnotit, je potřeba mnohem delší čas, mnoho let a životních zkušeností. My starší už to máme mnohem jednodušší – s odstupem let je jasně vidět, jak přesné a láskyplné bylo Boží vyslýchání našich modliteb. Naše víra se pomalu přetavuje v jistotu, ačkoli ani ve stáří člověk nevidí jasně Boží úmysly. Samozřejmě nevím, jestli taková jistota obstojí v těžkých zkouškách, jako je válka, utrpení a smrt blízkých atd., ale doufám, že ano. Vy mladí musíte nedostatek odstupu nahradit o to větší odvahou, do prosebné modlitby musíte napřít všechnu sílu Vaší mladé víry – Bohu díky za ni!


Přeji Ti radostnou důvěru v jeho sluch.

Kategorie otázky: Modlitba, Pochybnosti a krize víry