Masivní podvádění při online výuce

Jsem vysokoškolák a mám za sebou už rok a půl  online výuky. Chtěl bych vás poprosit o radu. Na SŠ jsem měl otupené svědomí vůči nepoctivosti… ale zároveň jsem byl upjatý na svoje známky. Chtěl jsem mít skvělé známky,  a to za každou cenu. Byl jsem tak nepoctivý, že např. z chemie jsem neuměl skoro nic, protože se dalo všecko opsat. Ale mně šlo známku, ne o to, jestli to je poctivé. První semestr na VŠ  jsem podváděl, ale aspoň jsem se na zkoušky nějak připravoval. Ale tenhle rok… ani nevím, že jsem na škole. Podváděl jsem masivně.

Svědomí bolí a z extrémní nepoctivosti jsem dostal deprese. Vím, že to už nenapravím tím, že se polepším, nebo předsevzetím, že už nebudu podvádět. Já už jsem ty zkoušky udělal! Celý můj bakalář bude tím pádem podvod. Nemůžu vystát sám sebe, denně si nadávám. Myslel jsem, že je to špatné jednání hlavně vůči profesorům, ale vůbec ne. Degraduji sám sebe a vysmívám se tak do obličeje ostatním studentům a absolventům, kteří si zkoušky museli vydřít…

A co je nejhorší…., jsem praktikující katolík. Vím, že je to špatné, a přesto jsem to dělal. Podvádění ve škole se často omlouvá a já to dělal taky, ale nakonec mi začalo doslova hnít nitro… Litoval jsem a vyznával to vlastně jen pokrytecky – věděl jsem, že v tom budu pokračovat. Až teď mi dochází, že Bůh je sice především nesmírně milosrdný, ale také spravedlivý a tyto vlastnosti se vůbec nenegují, ale prolínají. Teď cítím trpkou chuť i zápach hříchu, kterého jsem nelitoval. 

I když bych nejradši ve studiu pokračoval, přemýšlím, že bych šel studovat od začátku nebo zvolil  těžší obor, abych to odčinil. Je správné jít na jinou školu a začít znovu? Vím, ztratím několik let studia, ale bojím se, že pokud to neudělám, bude mě pronásledovat moje svědomí; jako bych stavěl svůj život na písku bez základů…Zároveň se ale bojím s takovým rozhodnutím vyjít na světlo. Prosím o radu anebo alespoň názor.

Milý J.,

chápu Vaše morální dilema i zničující pocity ve svědomí. Chtěla bych Vám jen připomenout to, co jistě víte: že totiž v těchto záležitostech Vám nikdo nemůže říct „udělej to a to, tohle je jediné správné a morální řešení“. Existují sice jasné mravní zásady, ale jejich aplikace na konkrétní lidský život je vždy velmi choulostivá záležitost. Může Vás nasměrovat Váš zpovědník nebo duchovní vůdce, který Vás dobře zná, ale takhle na dálku to budou vždycky jen náhodné impulsy, které se mohou a nemusí trefit do Vašeho problému. Zodpovědnost za konečné řešení leží jen na Vás.

Ano, existují jisté mravní zásady, ale evangelium jde ještě dál. Dává člověku mnohem větší svobodu, ale také větší zodpovědnost, jak je aplikovat. Už nestačí zachovávat příkazy a zákazy, ale je potřeba hodnotit všechno v hloubi našeho srdce, kde sídlí Duch svatý. Tam se odehrávají naše dilemata a jen Duch svatý s jeho dary je může vyřešit.
Duch svatý ale není totéž co naše pocity, ba ani totéž co naše svědomí. Je fakt, že pocity nám napovídají, co drhne ve svědomí, a že svědomí je nakonec poslední garant mravnosti na úrovni naší lidské přirozenosti – ale my máme přece nejen lidskou přirozenost, ale také účast na Boží přirozenosti, takže pouhé „dobré svědomí“ nestačí. Spolehnout se na něj můžeme jen tehdy, když je toto svědomí dobře formováno, když ho opravdu ovládá Duch svatý.

Do svědomí se totiž může vloudit dvojí rušivý prvek: jednak pohodlnost, vlažnost, lehkomyslnost – a pak mluvíme o laxním svědomí; nebo naopak úzkost, zoufalství, deprese – a pak mluvíme o skrupulózním svědomí. Za obojím může stát démon, nebo se z toho přinejmenším radovat. Ale jak píšete – Bůh je nejvýš spravedlivý a milosrdný. Nenechá se vysmívat lehkomyslným hříšníkem, ani se nenechá zaskočit sebevětším hříchem. Na ten má vždycky lék – odpuštění, tlustou čáru za minulostí, nový začátek. Tohle je dobré zvlášť zdůraznit: neexistuje v lidském životě žádná situace, ať sebehříšnější, ze které by nebylo možno se obrátit zpátky k Bohu a radovat se z jeho dobroty. Podmínkou je samozřejmě upřímné pokání a opravdová snaha o nápravu (která bývá nejtěžší, ale Bůh počítá i s opakovanými pokusy a neúspěchy).

A mně se z tónu Vašeho psaní zdá, že Vás ohrožuje ten druhý problém: beznaděj, zoufalství, temnota, ve které se ten Zlý chechtá. Tím nechci říct, že je to problém malý, nevýznamný, že ho máte hodit za hlavu. To, že tomuto pokušení podléhají všichni, neznamená, že je to míň hříšné a problematické. Kromě jiného to bude mít obrovské společenské důsledky, jejichž konce si uvědomíme, až začnou tito lékaři léčit, tito inženýři projektovat atd. Na druhé straně, ještě nejste na konci studia a pořád ještě můžete napravit své selhání, udělat za ním tlustou čáru a s pomocí Boží, s radostí a důvěrou začít znovu, lépe. To, že jste získal podvodně bakalářský stupeň, je sice smutné, ale pokud budete ve studiu pokračovat a získáte poctivě vyšší gradus, pokud si doplníte vědomosti, které Vám utekly a které potřebujete, tak škoda nebude nenávratná ani osudová.

Nejde tady přeci v první řadě o titul, ale o vzdělání, a vzdělání se dá dohnat (titul beztak v dnešní době téměř nic neznamená – nejen díky distančnímu studiu, ale díky různým „vysokým školám“, které mají ve skutečnosti úroveň střední školy, ne-li učňáku). Připadalo by mi  rozumné  zůstat, kde jste. I to bude jistá forma pokání, protože to bude pro Vás asi  těžké. Ale nejen „za pokání“, ale protože  Vás tam táhne Vaše srdce a tam je zřejmě Vaše místo před Bohem.   Buďte teď už pravdivý k sobě a vůči Bohu.  Jsou lidé „splachovací“, kterým tolik nevadí prokličkovat životem jako had a najít si vždy tu nejjednodušší cestu. I Vy jste to zkusil, ale neosvědčilo se to – ničí Vás to, evidentně nejste tenhle typ, tak si nekomplikujte život!

Zkrátka, abych shrnula pohled vnějšího pozorovatele: Vaše generace bude celá takhle „cinklá“, poškozená. Celé dva ročníky – a možná i víc, jestli se distanční studium stane standardem (vůbec bych se nedivila) – budou polovzdělanci a podvodníci, aniž by se nad tím kdokoliv z nich pozastavil. Budeme mít nevzdělané a nemorální lékaře, inženýry, badatele, vědce, politiky (ty už máme). Když se mezi nimi objeví někdo, kdo vystudoval opravdu poctivě, i když nemusel, tak hurá, máme světce (nebo aspoň šprta). Když mezi nimi bude někdo, kdo to sice neudělal poctivě, ale aspoň si uvědomuje problém a snaží se ho napravit (samostudiem toho, co mu uniklo, a poctivostí v dalším studiu), tak Bohu díky za něj. Sama za sebe bych Vás prosila, abyste studium rozhodně nevzdával - aby se mezi těmi budoucími "vzdělanci" našel aspoň někdo se svědomím. A hlavně, abyste nedával za pravdu Zlému, který se chechtá, že Vás dostal do úzké uličky, ze které nevidíte návratu.

Doporučuji Vám novénu k Duchu svatému, ale pozor – ne tak, že budete v každém dni hledat odpovědi na otázky, které si sám kladete. Možná jsou totiž už ty samotné otázky špatně položené. Nechte Ducha svatého, ať úřaduje sám, bez Vašeho napovídání. Otevřete se s radostí a chválou Boží lásce, naději, odpuštění, zkrátka novému životu, který nezahazuje ten starý, byť by byl jakkoli poškozený, ale transformuje ho k Boží chvále.

Modlím se za Vás.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích