Manželův paralelní vztah

Dobrý den,
moc Vás zdravím a děkuji za službu, kterou vykonáváte. Čtu si na Vašich stránkách odpovědi na některé dotazy, které se mě začaly dotýkat vzhledem k situaci, do které jsem se dostala.  Myslím, že v důsledku špatně nastavené komunikace ve vztahu jsme se dostali s manželem do krize. Před pár měsíci se zamiloval do kolegyně, která má též rodinu. V současné době udržují poměr a ona by si přála s manželem žít. Myslím, že manžel by si to přál též, ale nechce přijít o naši stávající rodinu. Říká mi, abych byla trpělivá, že to jistě bude dobré, že je teď poblázněný, ale chce být s námi. Myslí si, že druhý vztah "vyšumí".

Čas ovšem plyne a pořád je to stejné. Oba dva nevíme jak dál. Jak ale postupně zjišťuji závažnost situace, nutí mě to věčně klást otázky a snažit se vyžadovat co nejrychlejší řešení. Řekla bych, že ho tím ubíjím. A myslím si, že v současné době jeho vztah ke mě ochabuje. Začínám se bát mluvit, ale zároveň neumím mlčet. Nevím, zda jej mohu nebo nemohu obejmout. Nevím, jak se chovat, co je správně a co není. Často přemýšlím o otázkách sebeúcty, důstojnosti a nevím, zda si mohu vážit sebe sama, když této situaci přihlížím. Na děti jsme v současné době oba nervózní a nemáme s nimi trpělivost, kterou bychom mít měli. Manžel, ale pořád říká, že to bude dobré a odcházet se nechystá. Já také cítím, že chci rodinu zachovat pohromadě tak, jak je.

Chtěla jsem Vás poprosit o Váš názor, popřípadě radu jak zvládnout své emoce, jak si udržet sebeúctu a zdravý rozum. Jakým způsobem se chovat k manželovi, mám jej pořád ráda a vím, že do této situace jsme se dostali společnými silami. Popř. nějaké tipy na vhodné knihy, články, www. stránky....... Snažím se starosti odevzdávat Bohu, ale řekla bych, že mi to jde čím dál hůř. Už jsem celou situací velmi unavená a těžko se soustředím…

Milá ...,

děkuji vám za důvěru, se kterou jste se svěřila s vaší krizí i pocity. Vaše situace je velmi napínavá.  Chápu, že zvažujete, kde má situace mez, jak dlouho máte čekat a jak nepřijít o sebeúctu. Jak tu situaci řešit zdravě.
Důležité je, že Váš manžel situaci vnímá. Dává Vám najevo, jak jí rozumí. A chce zůstat. A že Vy máte ráda jeho. Myslím, že jste zaujala trpělivý přístup, nevyhodila jste ho, zároveň ale nervy pracují a neumíte se ovládnout v atacích na to, aby situaci vyřešil. Je to pochopitelné. A zřejmě i vnímáte, že ho tím zároveň tlačíte a on se tomu tlaku brání.

To, co je zapotřebí si uvědomit, je to, co Vy sama chcete. A za tím jít. Moc chápu Vaše zraněné city a je legitimní, že jste pobouřená a rozbolavělá. Zároveň Vám jde o to, aby se manžel vrátil, a Vy jste mohli dál, jako rodina, v klidu žít. Pocity ztráty sebeúcty by neměly sebrat pohled na cíl. Nepomůže Vám hrdě hájit sebeúctu. Jde Vám o moc víc. V tuto chvíli není ještě rozhodnuto. Je potřeba, abyste ještě dala šanci tomu, aby se muž mohl vrátit. On také potřebuje mít vytvořeny nějaké podmínky. Jinak nebude mít k návratu odvahu. (Promiňte mi prosím, že mluvím, jako byste to měla být Vy, kdo má něco dělat, přesto, že ujel on, ale v důsledku se ta investice má vyplatit právě Vám.)

Manželští poradci doporučují, aby v takovémto případě pár nerezignoval na intimitu. Dokonce se mluví i o tom, že by neměl být odpírán sex. Pro muže je velmi důležitý, a pokud nebude od Vás, bude mít cestu otevřenou k druhé ženě. Jistě to nejde násilně. Jistě i Vy můžete mít své pocity, které něco umožní a něco třeba ne. Když ale uvažujete o dotyku, pak ano. Zkuste být vřelá, zkuste být konkurencí pro tu druhou ženu. 

Je dobré vědět, jak to vzniklo. Že je to důsledek Vaší manželské krize. Velmi vám doporučuji najít si nějakou manželskou poradnu a začít tam spolu chodit. Zkuste tam mluvit víc o tom, jak to, z čeho to povstalo, řešit. Krize jsou zákonité a mají funkci právě v tom, že se má vztah vybudovat nově. Má něco posunout dál. Bojujte prosím o to, aby to pro Vás i Vaše děti dopadlo.

Přemýšlela jsem o tom, jestli je pro Vaši situaci nějaká dostupná literatura, zdroje. Možná… Jenže – můžete najít příklady, kdy to vyšlo i kde ne. Můžete najít návody k použití, které někomu zafungovaly, na Vás ale vůbec fungovat nemusí. Moc Vám nedoporučuji, abyste popřála sluchu příkladu druhých. Jste originál. Vy i Váš muž. Je potřeba hledat řešení pro vás dva. Místo odkazů bych Vám ráda doporučila, abyste Vy sama, vyhledala pomoc pro sebe. Doporučuji Vám využít prostor terapie, který Vám pomůže najít a vytříbit, co vlastně Vy chcete. A jak chcete postupovat. Můžete tak pro sebe získat prostor na uklidnění a získat ztracenou rovnováhu a trpělivost. A možná odvahu k tomu nabídnout znovu důvěru. Zkuste při tom všem pamatovat i na sebe. Na to, abyste si odpočinula. 

Pro ta sdělení, že je to jen poblázněnost a že to může dobře dopadnout, bych ještě chovala naději. A nemyslím si, že musíte jen přihlížet. Můžete být nenápadně aktivní v přetahování muže na Vaši stranu. Na stranu dětí. Zkuste o tom v terapii mluvit a hledat způsoby, jak by to šlo ve Vašem konkrétním případě uskutečnit. Vytáhněte fotky a nechte je na místě, kde na ně muž narazí, aby si uvědomil, co krásného jste prožili. Dávejte mu najevo, že chcete, aby se vrátil. 

Milá…, věřím a doufám, že vše dobře dopadne. Pro Vás s manželem i Vaše děti. Ale v důsledku i pro tu zamilovanou ženu, její rodinu a děti. Zamilovanost může trvat sice i poměrně dlouho, nicméně Vy máte výhodu společné minulosti. Jistě to neznamená, že toto máte vydržet donekonečna. Je ale brzy na to dělat jakékoli závěry. Jste statečná, a i když Vám síly docházejí, zkuste se o Boha znovu opřít. Jako o toho, kdo Vám rozumí. Beru Vás s tím do modlitby s prosbou, aby manžel získal odvahu k moudrému a láskyplnému řešení pro Vás všechny. Aby se vrátil a dovolil i té ženě žít její život. Moc Vám držím palce!

Kategorie otázky: Manželské krize