Manželka mi sprostě nadává

Dobrý den,
Prosím o radu. Žiji v manželství už 5 let,  děti zatím nemáme. Manželka je introvert, ale když se naštve, je to čirá hysterie.
Nedávno jsem se ukvapil a bez jejího souhlasu jsem rozhodl o nějaké úpravě při probíhající přestavbě. Ukázalo se, že to byla chyba. Přiznal jsem to a omluvil se několikrát.

Manželka mě vymáchala v takovém přívalu sprostosti, že si to lze stěží představit. Prý to, co jsem udělal, je horší než nevěra...
V tu chvíli jsem procitnul a nemohu se na ni ani podívat. Naprosto jsem k ní citově vychladl, co vychladl, zmrznul.

Jsme oba věřící a měli jsme svatbu v kostele. Plánovali jsme rodinu. Myslím, že je to signál, že bych měl vzít nohy na ramena. Vždycky jsem byl ve vztahu ten slaboch, no prvních pár let ne, ale pak jsem věděl, že nemám jinou možnost.
Co dál?

                                                                                                                                                                       -redakčně upraveno-

Milý…,

popisujete situaci, která se u vás vyostřila v manželčiny nadávky a vaše ochladnutí. Myšlenky na odchod…

Popravdě se mi těžko rozlišuje, jestli to, co z vaší ženy vypadlo, byl nával zoufalství a zklamání, že jste překročil její hranice, porušil něco křehkého mezi vámi, něco společného, co mělo patřit oběma spolu nebo je možné, že je to start do manželské krize. (Manželská krize je zákonitá a nastupuje právě tam, kde se něco změní. Je ale moc užitečná. Je to prostor, ve kterém je možné hledat něco hlubšího, pravdivějšího, láskyplnějšího k oběma, ač ten proces většinou dost bolí...)

Sám popisujete, že objektivně vzato, jste udělal chybu. Na druhou stranu Vás její reakce skutečně sejmula. Najednou jste ji uviděl v jiném světle. (Ujišťuji Vás, že všichni máme v sobě všechny možnosti chování – od milujícího až po destruktivní – a je jen na nás, co z toho necháme spát a k čemu se přidáme. A tak mě nijak nepřekvapuje, pokud se Vaše žena nechala – třeba zklamáním očekávání, psychickou vyčerpaností atd. - vtlačit do toho, že použila silný kalibr.) A nedivím se, že se Vás to velmi dotklo. Možná nalomilo Vaši hodnotu. Co s tím dál? Nemyslím si, že by tato scéna měla vést k nohám na ramenou. Možná spíše k Vašemu zpevnění. Abyste si nepřipadal, že jste v pozici slabocha.

Jak ale na to, že? Nemyslím si, že by vše řešila jedna akce… Myslím si, že si budete muset vybudovat nový způsob spolužití tak, aby Vám v něm bylo dobře – možná víc než dřív. To ovšem vyžaduje nezůstat v pozici ukřivděného, ale postavit se do role budovatele. První krok vede jistě přes uvědomění toho, že silný kalibr je příliš silný na to, aby mohl být míněn vážně. A zároveň, že vyjádřil sílu odporu k vašemu jednání. Myslím, že je na místě se omluvit, ale i sdělit, že se Vás reakce velmi dotkla, že už to nikdy nechcete znovu absolvovat. S žádostí o odpuštění Vašeho unáhledného rozhodnutí nabídnout odpuštění za její zkratkovité jednání. Ale nezůstat jen u toho. Zkuste skutečně hledat, jak byste v tom vztahu mohli být oba spokojení. Někdy je velmi na místě vyhledat manželského poradce a přijmout pomoc.

A v neposlední řadě vám, jako věřícímu, moc doporučuji, abyste začal své ženě žehnat a svěřovat ji do milujících rukou Božích. On ji dokáže vést… A Vás také, pokud mu to dovolíte. Zkuste v něm mít hlavní zdroj, kde můžete klást otázky a čerpat inspiraci.

Milý…, na útěk je vždycky času dost. Nejdříve je potřeba situaci vytěžit. A teprve pak udělat rozlišení, jestli to jde nebo ne. Věřím, že pokud do toho vezmete Krista, pak to půjde. Nicméně s dítětem bych ještě nějaký krátký čas posečkala. Až se uvidí, jak budou věci pokračovat. Beru Vás s tím do modlitby a držím Vám i Vaší ženě palce, abyste našli cestu.

Kategorie otázky: Manželské krize