Manžel už nechce mít děti

Dobrý den,

děkuji, že se mohu na Vás obrátit. Jsem vdaná a máme  3 krásné, zdravé a šikovné děti. Zatím jsem s nimi  doma. 
S manželem si rozumíme a máme se rádi. Ovšem neshodneme se na tom, "co dál". Manžel o dalších dětech nechce doslova ani slyšet, kdyby záleželo jen na něm, byli bychom bývali zůstali u dvou. Já ale v srdci nosím silnou touhu po dalším dítěti (dětech).
Je mi jasné, že mít dítě není "jen tak", vím, co to obnáší. Vím, že velkou roli hraje zdraví psychické i fyzické, sociální zabezpečení, situace v rodině. Sama mám  zdravotní komplikace, navíc manžela otcovství, zvláště v prvních dvou letech věku dítěte, velmi vyčerpává. Přes to všechno bych další miminko uvítala.

Můj dotaz by se mohl rozdělit do dvou podskupin:

1) Jak mám se svým přáním zacházet? (Rozhovory s manželem na toto téma jsou fiasko)

2) Nechci se rouhat proti Bohu, být stále nespokojená, prosazovat svoje přání bez ohledu na manžela, rodinu. Ale - v našem okolí je spousta rodin se třemi dětmi, a já musím přiznat, že důležitou součástí mé touhy po dítěti je tyto rodiny "trumfnout". Vím, je to nehezké a určitě ne TEN správný důvod, proč si pořídit dítě.

Neumím si poradit, bojím se, že vnitřně nebudu plně spokojená, ba že bych to mohla manželovi vyčítat.

Někdo by mi možná řekl něco ve smyslu: máte tři krásné děti, co řešíš za problém?! A také: láska je i o tom, přijmout přání a možnosti toho druhého, opustit svoje přání, když vidím, že druhému by jeho splnění neprospělo.
Toho všeho jsem si, myslím, vědoma. Ale emoce jsou neskutečně silné a dle mých letitých zkušeností je nemá smysl potlačovat.

Předem mnohokrát děkuji!
 

Milá ...,
Děkujeme za Váš dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Vlastně si z velké části na svůj dotaz sama odpovídáte. Velice otevřeně odkrýváte i Vaše skryté a ne úplně dobré motivace, což oceňuji. Píšete o svém zdravotním omezení. Také vnímáte pravou hodnotu věcí, tedy zdravých dětí, pěkné rodiny, manželství a že je za to třeba být vděčná. Sama ale také vnímáte, že tyto racionální argumenty jaksi nemění Vaše citové rozpoložení a touhy Vašeho srdce. To je realita nás, žen: snoubí se v nás rozum a cit a občas to způsobuje určité vnitřní rozpory.

Zaprvé bych Vás chtěla povzbudit k respektování přání manžela. Vaše situace je příležitostí ukázat, že ve Vaší hierarchii dítě, děti či touha po nich nestojí výš než manžel. Bohužel se u některých žen s dětmi po x letech v manželství může stát, že děti rázem stojí v žebříčku výš než manžel a nemusí to končit dobře. To samé platí pro situace, kdy je muž v plánování rodiny jaksi přelstěn a pak postaven před hotovou věc. Taková situace (kterou Vy neplánujete, jen ji zde uvádím, protože jsem se s ní setkala) v podstatě představuje absolutní nedostatek respektu k muži, který se může právem zatvrdit, urazit a třeba i odejít (znám takový případ). Muž samozřejmě nese břemeno zabezpečení rodiny, což je pro něj stres, který Vy jako žena na mateřské nemáte (mateřská a péče o děti má jistě svých jiných stresů dost). Únava z nedostatku spánku u malých dětí zase může způsobovat, že manžel v práci nefunguje, jak by si představoval, celkem pochopitelně, a může se začít strachovat o práci a o to, jak rodinu zabezpečí. V takové situaci se po 3 malých dětech možná už těší, až se situace uklidní a bude moci fungovat lépe. Je to moje představa, dosaďte si Vaše reálie, ale myslím, že z této perspektivy je manželova reakce asi srozumitelná. Na druhou stranu, uvidíte, co bude za pár let.

Cením si velice otevřenosti, se kterou otevíráte i Vaši motivaci „trumfnout“ jiné rodiny, nebo možná spíše matky. Tak jako se někteří muži předhání v práci, některé matky jezdí tzv. „kočárkové závody“ a myslím, že jich není málo. Sama vnímáte, že je to hloupý důvod, není lepší matka s více dětmi než bezdětná nebo s jedním dítětem, byť naše hrdost na to, že jsme superženy nám našeptává něco jiného. Na druhou stranu je dobré se pochválit, že jsem něco pěkně zvládla, ale to může i matka s jedním dítětem.

Správně vnímáte, že emoce a vnitřní spokojenost jsou důležité (a s tím druhým by určitě souhlasil i Váš manžel). Co tedy s tímto vnitřním rozporem? Touha Vašeho srdce ukazuje jednu krásnou věc, dar, který Bůh vyhradil ženám, a to i těm, které se rozhodly třeba pro život v řeholní komunitě. Dal většině z nás srdce plné mateřské lásky a tato láska chce přetékat a dávat se. Nemusí se ale vždy, např. u řeholnic naplnit skrze vlastní děti. Vy jako matka máte jistě zodpovědnost za své děti, jejich výchovu, zdraví a určitě k nim cítíte silnou mateřskou lásku. Zkuste se ale rozhlédnout kolem sebe. Můžete tuto svoji energii, kterou cítíte nabídnout i jinde (třeba i časem)? Vždycky se najde unavená maminka, která bude ráda, když jí někdo na chvilku pohlídá to nejmenší. Nebo např. kamarádka bude třeba taky ráda, když se nějaké její dítě bude moci přidat k Vám a Vašim dětem. Není ve Vašem okolí dítě či děti, kterým něco chybí? Naše vnitřní rozpoložení lze měnit úhlem pohledu. Někdy se z Vaší rodiny se 3 dětmi snadno a dočasně stane rodina se 4 a možná i více dětmi.

Další věc, která je těžká asi pro každého, je podřízení se. Psala jsme výše o podřízení se manželovi a jeho přání. Ještě zmíním podřízení se Boží vůli, které je samozřejmě nejdůležitější. Co když je Boží vůle jiná než mé přání a Bůh mě tím chce něco naučit? Co když je Boží plán pro mne, moje manželství, moji rodinu jiný než si představuji? Co když Bůh vidí v budoucnu něco, co já nyní nevidím? Co když chce, abych spolkla svoji pýchu, když mne jiná matka trumfne?

Omlouvám se, že nakonec odpovědi dostáváte další sadu otázek, ale snad povedou především k pokoji a přijetí Vaší situace. Ať Pán velice žehná Vám, Vašemu manželství, Vašim dětem a celé Vaší krásné rodině.

Kategorie otázky: Manželské krize