Manžel řve na mě i na děti

Dobrý den.
Jsme věřící rodina s malými dětmi. Můj muž býval velice hodný, ale poslední dobou se změnil. Ponižuje mě před dětmi i cizími. Ale nejvíc mi vadí, že je hrubý na děti. Neubližuje jim, ale psychicky je deptá. Sleduje každou jejich chybičku, řve, napomíná, ponižuje. Většinou jde jen o hlouposti - nezavřené dveře, houpání na židli… Často používá způsob vydírání. Něco jim zakáže, když nebudou hodné, ale pro děti je pojem "budou hodné" nesrozumitelný, neví, co po nich chce. Je to složité. Já děti utěšuji, vysvětluji, že to nesmějí dělat, ale zároveň, že to tatínek tak nemyslí a že je má stejně rád.
…
V celku jsem ale bezradná, jak to dětem podat a zároveň je nepoštvat proti němu? Několikrát jsme věci probírali i v klidu a po dobrém, navrhovala jsem poradnu. Jenže manžel je zásadně proti. Je si vědom toho, že to není v pořádku, ale jasně mi řekl, že ON nic měnit nehodlá. A jestli budu vymýšlet nějaké nesmysly - tak, že to vyřeší jednou provždy; nevím, co myslí. Sebevraždu?
…
Vím, že má nesmírně náročnou práci, ve které prožívá hodně stresu, který si nosí i s sebou domů. Modlím se za něho už dlouho, ale je pořád stejné. Vydržím hodně, ale co všechno má člověk vydržet a co už je moc? A je to vůbec dobrý příklad pro děti - učit je, že se některé věci musí prostě vydržet? Poraďte mi, prosím.

-redakčně upraveno-

Milá...,
mrzí mě, že jste se dostali do takové náročné situace. Jistě se vám v tom nežije dobře. Člověk ale nemusí vydržet všechno a to, ani když je věřící. To rozhodně ne. A zároveň je taková otázka až poslední. Je třeba se podívat na to, jak se k tomu postavit, co je možné a potřebné změnit, abyste se měli spolu lépe a aby z toho měly prospěch i děti.

Podle toho, co píšete, může být jednou z příčin manželovo náročné povolání. Dovedu si představit, že zážitky z práce setrvávají po návratu domů v jeho vnímání, pocitech, to vše ho zatěžuje a zabírá místo a on v tom nedokáže přepnout směrem k rodině a být tam celým srdcem s vámi.

Jako „chlap“ to ustojí, ale ruší ho vlastně všechno, co by znamenalo další nárok. Třeba pozornosti vůči Vám. Vyřešení „jednou provždy“ může být o vydírání rozvodem, ale i sebevražda, zkuste se ho zeptat, co tím míní. Možná má pocit, že pokud by Vaše nárokování na řešení situace neustalo, musel by nějakým způsobem odejít. Zároveň ani jemu v tom takhle nemůže být dobře. To, že do toho nechce nechat hrabat kohokoli jiného a cokoliv měnit, může být i o tom, že uvnitř dobře vnímá, že by ho to něco opravdu stálo. A představa té investice do změny může být ohrožující. Třeba má pocit, že by to bylo moc. A přitom někdy stačí změnit opravdu maličko.

Dovedu si představit, že Vy jste v tom jakoby v pasti. Strach, abyste nepřestřelila své nároky a nezpůsobila něco hrozného, Vás brzdí, abyste některé věci prosadila. To není snadná situace. Naprosto Vás chápu, že se pak snažíte chránit děti. Ony opravdu v tomto věku nejsou schopny dobře rozlišit, oč v jednání táty jde. Je tedy moc důležité, abyste dělala to, co už děláte, a tak jako by zprostředkovávala vztah. Je to dobrý základ pro vztah mezi nimi, až budou dospívat. Děláte to moc dobře. Správně vnímáte, že není rozumné je proti němu poštvat.

Taková situace se dá „vydržet“, jak jste psala, při dobré vůli poměrně dlouho, ale není to moc dobré, jak už to taky nahlížíte. Nese to důsledky. Chci Vám nabídnout pár věcí k zamyšlení.


1) PŘIPOMÍNKY JAKO POTENCIÁL KE SPOLUPRÁCI

V manželových připomínkách a rozčilování je také potenciál ke spolupráci. Výtky jsou v podstatě nějakým způsobem oprávněné, ovšem způsob, jakým je sděluje, je nepřiměřený. Respekt a poslušnost dětem nijak neuškodí, spíše je vybaví do života, ale potřebují, aby na ně byly nároky kladeny formou sice pevnou, ale zároveň laskavou. Zkuste tedy do toho taky zasáhnout. Postavit se na jeho stranu (a to i před dětmi – je pro ně důležité vědět, že jste v jednotě - tam kde je to možné) – a říct mu, že má pravdu, že s ním souhlasíte, ale zároveň ho o samotě požádejte, aby to, co dětem vytýká, také zároveň, pokud možno v klidu, vysvětlil – např. proč se nemají houpat na židli, proč mají zavírat dveře atd. Je třeba zrušit dělení na dva tábory – Vy + děti a na druhé straně manžel. Nebojte se, není to zrada na dětech, ale taktika jak věci změnit k lepšímu. I jejich.

Ráda bych vás také povzbudila k trpělivosti. Jsou muži, kteří ke svým dětem najdou osobní cestu až mnohem později. Někdy je třeba uvnitř udržet naději, že to přijde, i když to tak dnes nevypadá. Zároveň se o to, aby to mohlo vůbec nastat, můžete svým přístupem zasadit.


2) OBNOVA VZTAHU

Kolik času trávíte s manželem, kdy je pro vás partner – tedy vy ho do partnerství zvete? Moc Vám doporučuji, abyste se ho snažila do vztahu vlákat. Po dobrém a pozitivním to půjde lépe než po cestě nátlaku. Velkým nebezpečím v každém vztahu je narození dětí, kdy společný život manželů nějak pomalu vyšumí. Možná si myslíte, že Váš muž musí pochopit, že už při vší starosti o děti nemáte kapacitu na něj, ale muži potřebují být u ženy pořád na prvním místě a ne až za dětmi!

I když se svým mužem – třeba oprávněně – nesouhlasíte, je třeba k němu znovu najít cestu. Je to důležité pro vás dva i pro vaše děti. Je třeba manželovi dát hodnotu, aby se nemusel bránit, aby se cítil dobře. Ono to pak přinese plody pro vás všechny. Zkuste znovu nejprve sama v sobě objevit znovu toho člověka, kterého máte ráda a kterého si vážíte a pak mu tu hodnotu zkuste pomaličku dávat. Třeba pochvalou za cokoliv, co je možné pochválit. Zkuste mu na chvíli dávat jen pozitivní zprávy o tom, jak ho vidíte a na chvíli polykejte to, s čím souhlasit nemůžete. Posílíte tím jeho sebevědomí a on bude svobodnější.

ŽEHNÁNÍ

Myslím, že tohle zvládnout je pořádná dřina, taky ale, že s pomocí Boží to zvládnete. Zkuste manželovi za všech okolností žehnat. Třeba i v noci, když bude spát. Zkuste nad něj vztáhnout ruku a žehnat mu. Zkuste v tom obnovovat svůj vztah k němu, zkuste ho v těch chvílích milovat. Nechat zjihnout svoje srdce láskou, abyste k němu mohla přilnout. Když Vy nezůstanete stejná, nebude moct být stejný ani on.

Podívejte se na svého muže jako na člověka, který má hodnotu sám o sobě. Jako na tvora, kterého Bůh miluje bez ohledu na jeho skutky. Jako na člověka, který je sám za sebe – tedy nezávislý na vašem vztahu. Jako na výjimečného tvora, kterým opravdu je. Podívejte se na něj jakoby na člověka cizího a zkuste na něm uvidět to, jaké má dary. Zkuste mu přiznat jeho hodnotu, i když třeba právě nesouvisí s vaším vztahem... Začněte si vážit a přiznávat cenu tomu, jak za cenu stresu a vyčerpání zajišťuje rodinu, a i když vnímáte jeho neochotu a bezradnost v řešení současné krize, že v hloubce tušíte jeho dobrou vůli - že by jistě rád věci změnil,  jen neví, jak na to ... Postavte si to před oči, kdykoliv vás to od něj bude odpuzovat. Dejte to do kontrastu. Tvrdohlavě. Možná to může být první krok k prolomení odporu vůči němu. Vezměte to skutečně od základu. Od pohledu Boha na něj. I Bůh jistě počítá s tím, že ještě není hotový a bude zrát. Pokuste se mu dát stejnou šanci. A to přesto, že to teď nevidíte a také tomu snad ani nevěříte. I přes to.

Žehnání je věc, která nezávisí na problémech mezi vámi. Je to něco, co se děje v modlitbě ve vašem srdci mezi vámi a Bohem a může přinést dobro do vašeho vztahu. Je to něco, co nestojí na něčem hmatatelném, ale je to vzbuzení vaší schopnosti milovat. Je to to, co máte v sobě a dát můžete. Je to nezávislé na chování druhého, je to výrazem vás samé. I když zprvu třeba jen jako akt dobré vůle.

Opřete se o to, že pokud budete ve spojení s Bohem, tak se to vymknout nemůže. I když Vy třeba nebudete schopna šanci dávat ze srdce, můžete ji dát z rozumu – tedy ze spolehnutí se na pomoc Boha. Na to, že s vaším manželstvím počítá a tak je tu možnost, jak v něm znovu žít. Třeba to zvenku může trvat nějaký čas, ale nebude to už stejné jako doteď.

Je to krok z Vaší strany. Asi si uvědomujete, že bez takových kroků se moc dobře nejde pohnout z místa. Těžko může člověk své změny odvíjet od změn toho druhého. Nemusel by se dočkat. Zato ale pokud on sám něco pozmění, pak nezůstane stejný ani ten druhý. Něco se prolomí, zjemní. V tom je naděje na lepší život.

3) PROSTOR PRO ZPĚTNOU VAZBU BEZ OBVIŇOVÁNÍ

Uvědomuji si, že to je pro Vás velký tlak a i zátěž, že máte něco začít dělat Vy, ale pokuste se prosím alespoň o něco v zájmu dalšího života. Zvažte prosím možnost investice do dalšího hovoru s manželem, kdy byste pro něj mohla pojmenovat to, co se v něm asi děje. Nevadí, že mu to třeba nebude milé, ale uslyší to a bude to v něm pracovat. Dostane se do vědomí. Pokud to tam nemá, nemůže s tím pracovat. A pokud to nejde, zkuste mu napsat všechno, co Vás trápí dopisem. Někdy je to přijatelnější forma, protože na ni nemusí reagovat hned. Ale pište to prosím pozitivně. Bez obviňování. Pište o sobě, o tom co Vás trápí, v čem mu rozumíte a s čím nevíte, jak pohnout. Poproste ho o pomoc.


4) ZAČÍT CHODIT MEZI LIDI

Bylo by dobré, abyste začali chodit do společenství věřících, pokud nějaké takové máte v okolí. Zkuste se prosím po něm poohlédnout a manžela tam pozvat. Nebo lépe, aby vás pozval někdo, kdo už tam chodí. Někdy lidé ze společenství mohou partnerovi ukázat i jiný typ reakcí na totéž, pomoci mu.


5) POPROSIT O MODLITBU

Doporučila bych vám, abyste nechala za manžela sloužit mši svatou a požádala kněze, aby se modlil za rozvázání jeho svázaností. Zvažte, jestli by nestálo za to požádat společenství, aby se také za vás všechny modlilo. Abyste našli dobrou a účinnou pomoc pro vás všechny.


6) ZAJÍT DO MANŽELSKÉ PORADNY

Umím si představit, že Vaše pokusy nemusí vyjít. Trochu mě mrazí, když píšete, že jste si na jeho ponižování zvykla. Prostě to vydržíte. Ale to není dobře. K tomu jistě povolaná nejste a k dobrému to nevede. Pak by bylo dobré, abyste začali řešit váš vztah v manželské poradně. Můžete tam jít i sama, když manžel nebude nadále ochotný. Je důležité, abyste posílila své sebevědomí a mohla být ženou, které si může manžel vážit. Zkuste tam hledat své možnosti a odvahu ke změnám, které jsou možné. I když by šlo o změny malé.



Moc bych vám přála, aby se situace u vás změnila a manžel bral rodinu, jako místo, kam chodí rád, snad právě proto, že má náročnou práci, a kde může žít a odpočinout si a může tam být šťastný bez sebeobrany. Aby investice do rodinného života, do vztahů s vámi všemi se pro něj nestávaly zátěží, ale aby byly radostí.

Moc vám držím palce a beru vás teď znovu do modlitby.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Manželské krize