Máme termín svatby, ale fungovat spolu nejsme schopni

Dobrý den,

potřeboval bych poradit se naším partnerským vztahem. Jsme spolu přes 2 roky, jsme zasnoubeni a za pár měsíců plánujeme svatbu. Bohužel spolu ale nejsme vůbec schopni fungovat. Každý den se hádáme, ona mě nerespektuje a oba nás to hrozně ničí. Oba víme, že by nám bylo mnohem lépe, kdybychom se rozešli. Zde je ale ten problém: když jsme se poznali, ona byla věřící, ale já ne. Chtěla s pohlavním stykem počkat do svatby, já jsem ale tlačil, až nakonec povolila a začali jsme sexuálně žít. A teď, když by se se mnou chtěla rozejít, jí právě tato okolnost u mě nedobrovolně drží. Věří totiž, že sex má být v životě jen s jedním člověkem.

Když se na to dívám zpětně, je mi to všechno moc líto, protože i já už nacházím svou cestu k Bohu a začínám lépe chápat její důvody, ale nevím co s tím. Obávám se, že pokud do manželství půjdeme, budeme nešťastní. Už totiž nevím, jak bychom spolu mohli fungovat. Doufal jsem, že žádostí o ruku ty věci aspoň trochu napravím, ale je to čím dál tím horší. Vadí jí na mně úplně každičká věc, každé moje slovo, každý můj pohyb, všechno. Shodli jsme se, že už v našem vztahu ani jeden necítíme lásku.

Máme se navzdory výše řečenému rozejít? Bojím se, že by manželství zničilo nás oba.

-redakčně upraveno-

Milý tazateli,

děkuji za Váš dotaz. Jste velmi vnímavý vůči své partnerce. Ale zároveň i vůči vašemu vzájemnému vztahu. Za daných okolností bych vůbec neuvažovala o svatbě. Je potřeba se zastavit a na vztah se podívat s odstupem. Moc bych vám doporučovala, abyste vyhledali párovou terapii nebo někoho, komu oba důvěřujete. A v přítomnosti někoho třetího, (pokud možno nezávislého) si o svém vztahu popovídejte. Jak se cítíte, co vám vadí, co očekáváte, co od druhého potřebujete, co jste ochotni druhému dávat……Pokud vstoupíte do manželství a budete vychovávat děti, bude váš vztah – nevztah zasahovat velmi silně i jejich život a vývoj. Děti potřebují vnímat, že táta s mámou se mají rádi, váží si jeden druhého, jsou si vzájemně oporou i radostí, jsou opravdu tým …..že v jejich vzájemné lásce je i pro ně teplo a bezpečno. Pak jdou do světa vybaveni důvěrou, bezpečím, přijetím…..

Pokud vás drží ve vztahu jen to, že jste spolu začali sexuálně žít, tak to vůbec není dostatečný důvod pro manželství. Ve své terapeutické praxi jsem se vícekrát potkala s lidmi, kteří právě z tohoto důvodu uzavřeli manželství a pak odcházeli po mnoha letech, bolaví, zranění, zahořklí….a jejich dětem se vůbec nedařilo dobře.

Pokud byste se chtěli pokusit o záchranu nebo obnovu svého vztahu, byla by i v tom případě velmi žádoucí párová terapie. Ale určitě to není na chvilku a pod tlakem svatby to není dobré.

Zkuste se své partnerce omluvit za to, že jste na ni naléhal ohledně intimity. Poproste ji za odpuštění. A pak si můžete vzájemně požehnat a propustit se. Bůh je velmi milosrdný. Pokud i Jeho poprosíte o odpuštění, obnoví vaši čistotu a povede vás dál. Svěřte mu svůj život a zkuste být chvíli každý sám. Nevstupujte hned do dalšího vztahu. Zamyslete se nad svými rodinami, co jste se tam naučili, co bylo dobré, co chybělo, co vás zranilo…..A pak proste Boha, aby každého z vás uzdravil. (K tomu doporučuji seminář Otcovo srdce.)

Ať už se rozhodnete jakkoli, doporučuji pro teď – nežijte spolu intimně, odstupte od sebe a každý si dejte čas na rozhodnutí, jak dál. A svatba opravdu není na pořadu dne!

Ať vám k tomu oběma Hospodin požehná, ať vám dá zakusit svoji lásku, chrání vás od zlého a naplní vás pokojem.
 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství