Malé dítě, kostel, víra nejde prostě dohromady

Dobrý den,
mám roční dítko a změnil se mi úplně celý život. Ale to je asi úděl každé matky:)

Bydlíme na vesnici, kde není kostel, a tak je pro mě obtížné, spíš nereálné  dostat se přes týden do kostela. V neděli na mši jezdíme, ale naše malé nevydrží dlouho v kočárku - chce chodit a když nechodí,  vzteká se. Takže moje mše je maratonem po kostele nebo v sakristii a já vůbec nevím, o čem mše (evangelium) bylo. Z toho důvodu se mi ani nechce k přijímání. Mám pocit, že nejsem duchem přítomná a že bych k přijímání neměla.

Už dlouho bych chtěla ke zpovědi, ale přede mší jsou strašné fronty, a po mši nechci faráře otravovat (takových lidí je víc a on z toho není nadšený, aspoň podle výrazu to vypadá). Nechce se mi k někomu s pocitem, že ho obtěžuju. Jedna paní mi řekla: "vezměte dítě u zpovědi na klín  a neřešte to". Ale prostě s sebou ho tam brát nechci, bude neklidný a nechci se zpovídat v jeho přítomnosti a hlavně budu myšlenkami zase u dítěte.

Manžel ministruje a po mši přejíždí zvonit mši do vedlejšího kostela, takže to je tabu. A nechci dítě dávat někomu cizímu. Jinak v kostele jsou ženský s odrostlými dětmi nebo bezdětné, takže se nemám koho zeptat, jak to dělají ostatní matky.

Pro manžela se nic nezměnilo. Velikonoční triduum prožívá v kostele, po práci si zajde, kam potřebuje atd. A já dřepím doma, protože malý potřebuje chodí spinkat ve svůj čas a když to přetáhne, je protivný, brečí...

Mám být sobec a brát ohled na svoje potřeby? To se mi příčí... ano, vím, je to určité období, které pomine... ale mám pocit, že dítě, kostel a víra nejde prostě dohromady. Bůh se mi začíná  vzdalovat. Jak to ty jiné matky dělají???? Když se zeptám manžela, vůbec nechápe, o čem mluvím. On se prostě sbalí, že jde do kostela a čau... to já prostě nemůžu.

Děkuji za odpověď. 

Milá...
role matky, do které jste před rokem vstoupila, je krásná i náročná zároveň. Malé dítě má své potřeby, které musí být naplněny, ať je neděle, nebo všední den. Není na nic čas, všechno se točí kolem miminka a život, který jste žila před tím, se obrátil naruby. Jste tu pro své dítě každý den, 24 hodin a děláte to ráda. Zapomínáte na sebe, své potřeby odložíte stranou a věnujete všechny své síly tomu, abyste byla tou nejlepší matkou. Po nějaké době nutně musela nastat chvíle, kdy jste si uvědomila, že taky chcete něco pro sebe. Být chvíli bez malého, prožít mši svatou v klidu, dojít si ke zpovědi. Stejně tak je ale důležité, abyste mohla občas jít někam s kamarádkou, zajít si na výstavu, nebo si zacvičit, chvíli dělat, co máte ráda, kdy můžete načerpat sílu a energii.

Nevím, jak se s mužem střídáte v péči o syna, zda je ochoten Vás zastoupit, ale i pro něj je čas strávený s ním důležitý. Dopřejte mu ho. Oba dva jste nově v rodičovské roli a oba dva byste měli něco ze svého předchozího životního stylu opustit a změnit. Nevyčítejte si, že se při mši nedáváte pozor, k přijímání jděte pokaždé, když v kostele jste, není přece za odměnu ale jako posila pro Vás. Biblická čtení si můžete přečíst v sobotu večer. Je skvělé, že dítě do kostela berete, jen tak se může naučit, jak se tam má chovat a postupným zvykáním to za chvíli bude umět. Pokud tam jiné děti nejsou, chápu, že to může být stresující, ale možná by jiné ženy mohly, místo rady, co máte dělat, raději pomoci a malého zabavit, třeba než si dojdete ke zpovědi. Zkuste jim to navrhnout. Nebojte si říct a nemějte pocit, že obtěžujete ostatní, i když Vám třeba nevyhoví. Hledejte další možnosti, jak i v tomto náročném období, mít svůj čas, a to nejen na duchovní potřeby, který budou ostatní respektovat. Můžete si dojet na mši jinam, třeba i ve všední den, požádat faráře, jestli by přišel k Vám domů Vás vyzpovídat a s mužem se vystřídat. Možností je dost.

Jste milovaná Boží dcera, hodna úcty, lásky a respektu a Vaši bližní nejsou důležitější než Vy.
A tak přeji radost a odvahu ze života s Bohem, nebojte, nejste na to sama.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Výchova, rodiče a děti