Má smysl brát se v kostele?

Dobrý den,

já i snoubenec jsme pokřtěni. On je navíc je ze silně věřící katolické rodiny. Sice není praktikující křesťan, ale do kostela chodí párkrát do roka (já s ním), kvůli rodině. Plánujeme svatbu a řešíme, zda ji mít v kostele. Přítel by si to tak velmi přál kvůli své rodině, ale já v tom nevidím smysl. Pokud by sám byl věřící, tak bych to chápala, ale význam této svátosti mi připadá příliš velký a zásadní na to, abychom si něco slibovali před Bohem, ve kterého ani jeden nevěříme... K tomu myslím, že bude snoubenec při přípravě na manželství a rozhovorech s knězem lhát, protože z nás dvou zastupuje tu „věřící stranu“, aby svatba v kostele vůbec mohla být.

Jak se k tomuto stavíte vy? Dává smysl brát se v takové situaci v kostele?

Milá N.

vážím si Vaší poctivosti, s jakou přistupujete v otázce svatby. Je dobře, že nechcete pouze „hrát nějaké divadlo“ v něčem, o čem nejste sami vnitřně přesvědčeni. Pokusím se Vám trošku nastínit, jak lze pohlížet na církevní sňatek, abyste se mohli třeba i na základě toho sami nějak rozhodnout.

Manželský slib si snoubenci v kostele dávají sice „před Bohem“, ale je to především slib snoubenců sobě navzájem. Boha – bez ohledu na to, zda v něho pevně věří či jen připouštějí jeho existenci, jen mohou prosit o pomoc a požehnání pro dodržení jejich vzájemného slibu (nebo tím také mohou dovolit věřícím příbuzným, aby o požehnání pro novomanžele během obřadu prosili). Navíc si dnes snoubenci mohou již vybrat slib (nová 2. varianta pro nevěřící), ve kterém závěrečná prosba o Boží pomoc není.

Možná jste slyšeli, že to, že jste pokřtění Vám dává za povinnost uzavřít církevní sňatek. Z církevně-právního pohledu k tomu tak lze přistupovat, dokonce z tohoto pohledu je na civilní sňatek dvou pokřtěných osob církví pohlíženo jako na neplatný, což je zřejmě to, co by mj. trápilo rodiče Vašeho partnera. Na druhou stranu se na to můžete dívat nikoli jako na povinnost, ale jako na právo, které jako pokřtění máte. Pravdou je, že se kněží spíše setkávají s dotazy nepokřtěných snoubenců, zda se mohou také oni v kostele vzít. Pro ně to bohužel z církevně-právního hlediska možné není. Tito snoubenci, kteří oslovují kněze, leckdy svým způsobem vnímají, že sňatek v kostele má svoji hloubku a vážnost – v daleko větší míře než na úřadě. Snad proto, že sňatek v kostele není pouze o svatbě, o tom samotném dni D, ale o tom, že církev zastoupená přítomným společenstvím přijímá toto nově vznikající manželství s velikou úctou. Není to jen o tom samotném okamžiku uzavření smlouvy, podepsání patřičných právních listin. Jde především o rozhodnutí se, se vší vážností vyjádřené, pro společný život se svým partnerem. Tím však nechci snižovat vzájemný slib, který si snoubenci dávají mimo kostel. Ale možná je tam ta viditelná přidaná hodnota právě v tom, že obřad v kostele velice počítá s prosbami o sílu vytrvat v lásce v tomto společném rozhodnutí, protože se pro sebe partneři rozhodují pro časy dobré i zlé a do manželství vstupují s opravdovou touhou tomu druhému se zcela odevzdat a každý den toho druhého přijímat takového jaký je, a to po celý život. Vy právo na to, uzavřít Váš sňatek s vědomím této hloubky, kterou církev nabízí, máte, avšak mělo by být v posledku pouze na Vás, zda tohoto práva využijete.

Každopádně bych Vás chtěla povzbudit ke dvěma věcem.
Zkuste se, klidně zatím nezávazně, setkat s knězem, který by Vás případně mohl oddávat. Můžete mu narovinu sdělit, jak to máte, a že kolem toho máte otazníky, které zde zmiňujete; nebojte se mu v tom nalít čistého vína. Uvidíte sami, co z toho setkání vznikne. Minimálně se tím však zbavíte toho vnitřního břímě, že byste museli knězi v něčem lhát nebo se přetvářet. Nuceni k nějakým krokům, se kterými nebudete souhlasit, být nemůžete, nicméně je pravdou, že např. otázka slibu výchovy dětí ve víře na stole bude. Zkuste to s ním v pravdě probrat.

Za druhé bych Vám ráda doporučila absolvovat přípravu na manželství, která bývá organizována především centry pro rodinu (ovšem nejen jimi); tato centra jsou ustanovena při každém biskupství. Pokud se svatba uzavírá v kostele, příprava na manželství bývá zpravidla vyžadována, ačkoli někdy si ji kněz vede celou nebo částečně sám. Přípravy organizované centry pro rodinu jsou svými tématy otevřené pro všechny a čím dál více se na ně hlásí i snoubenci, kteří nakonec uzavírají sňatek civilní, čili mimo církev. Jak taková příprava probíhá, si můžete udělat představu např. zde

/.../

Kategorie otázky: Církevní sňatek, sv. manželství