3. 5. 2017, mav
Kdysi dávno jsem o druhých říkal nepravdu a teď mě to mrzí
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných
Dobrý den,
mám pochybnosti, co dělat v případě porušení osmého přikázání, konkrétně v případě pomluvy a nactiutrhání. Katechismus mluví jasně - nepravdu je třeba odvolat a dotyčné osobě se omluvit. Bohužel nevím, co dělat v případě, kdy člověk sice ví, že o někom mluvil nepravdu, ale již si po letech nevzpomíná, co přesně by měl odvolat a má jen matnou představu, nebo si není jist, zda šlo jen o nactiutrhání nebo zveličil danou skutečnost.
S některými osobami, které toto mé počínání zasáhlo, už nejsem léta v kontaktu, vyhledat by se mi je možná podařilo, ale ani tak nevím, co bych jim měla ve snaze napravit to říci. V některém případě si dokonce myslím, že nějaký pokus o nápravu by celou situaci ještě zhoršil.
Jak může Bůh tento hřích odpustit? Nedokážu si představit vyhledávat lidi a říkat jim něco ve stylu: "Víš, jestli jsem s tebou někdy mluvila o tom člověku a nevím, co jsem o něm řekla, ale určitě ne všechno byla pravda."
Co se dá vůbec v této situaci dělat? Mám dojem, že z toho neexistuje cesta a tím pádem ani Boží odpuštění.
Děkuji za odpověď.
Mluvit o druhých tak, jako kdyby byli přítomni
Jistě by se muselo jednat o velmi závažnou pomluvu, nactiutrhání či lež se závažnými důsledky pro postiženého, aby se provinilá osoba musela omluvit a uvádět na pravou míru vyřčené, jak to má na mysli Katechismus. Předpokládám, že jde spíš o běžné řeči o druhých, které bohužel vedeme a proviňujeme se tak proti jejich pověsti a dobrému jménu.
To, co už jsme v minulosti takto napáchali a nevyznali, je potřeba vyznat s lítostí ve svátosti smíření a poprosit Boha za odpuštění. Za dotyčné (pokud už si je nepamatujeme konkrétně, pak i všeobecně) se pomodlit a vyprošovat jim Boží požehnání. Spolehněte se, že toto je spolehlivá cesta vedoucí k odpuštění u Boha.
Pro budoucnost si člověk může stanovit, že o druhých bude v nepřítomnosti mluvit tak, jako kdyby byli přítomni a naše slova jim měla udělat radost.
Přeji Vám vnitřní pokoj a vyprošuji důvěru v Boží lásku a odpuštění, silnější než kterýkoli náš hřích i nedůvěra.
Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných
Související texty k tématu:
Desatero
- Desatero přikázání Božích Člověk potřebuje v rozmanitých situacích oporu pro orientaci.
- Život je víc než Desatero Byli jste povoláni ke svobodě.
- Jsme povoláni k něčemu většímu a krásnějšímu Dodržovat slepě Desatero nestačí
- Čím se řídit při rozhodování? Striktní dodržování pravidel, či okolnosti?
- Boží přikázání nejsou dopravní předpisy
- Dodržovat předpisy a jízdní řády je žalostně málo
- Liberalismus, konzervatismus ... a víra? Liberalismus má dvě stránky.
- Co ne-dělá život křesťanským Pánbíček tě potrestá.
- Kdo a kdy zavedl termín "Desatero?
- Náboženství a desatero mě moc nezajímaly „Které přikázání je první ze všech?“
- Na prvním místě miluj Boha. Proč?