Krize na mateřské - odmítám rodit jedno dítě za druhým

Dobrý den,

nevím, jestli píšu na správnou stránku, ale momentálně mě ani jiný způsob snad nenapadá. Mám tři malé děti brzy po sobě.  Poslední dvě děti jsou neplánované a nečekané.  Odstěhovali jsme se a  bydlíme daleko od svých původních rodin a přátel.

Cítím se tady opuštěná a mateřství mě vůbec nenaplňuje, nebaví. Mám pocit totálního psychického vyčerpání. Co mě nejvíc trápí a štve je to, že k dětem vůbec necítím žádné city, žádnou mateřskou lásku, prostě nic. (Všude se o tom přeci píše, jak je těhotenství krásné, jak mámy děti milují...., ale já je nedokážu přijmout. ) K prvnímu dítěti cítím dokonce averzi, nesnášenlivost... v podstatě pořád jen křičím, plácám, napomínám...
Mám deprese, nemám sílu něco dělat, starat se o děti, prostě mě vůbec nic nebaví. Nejradši bych se sbalila a utekla daleko...
Je to nad moje síly. Když jsem se o tom zmiňovala manželovi, tak mi řekl, že to nemám řešit, že to nic není, že žádného psychologa nepotřebuji. Nemám v něm vůbec oporu, plánovat děti nechce. Já ale odmítám rodit jedno dítě za druhým... 

Můžu vůbec mou situaci nějak vyřešit? Jak?
Jde mi hlavně o ty děti, jak je mít ráda, jak je přijmout?
Jakým způsobem pořešit ochranu před těhotenstvím?

-redakčně upraveno-

Milá ...

Věřím, že jste vyčerpaná. Mít tři malé děti brzy po sobě  je náročné a když nemáte pomoc a podporu, tak o to víc.

Chápu, že jste zraněná i v představě, jak jste to chtěla mít a ono je to neplánovaně jinak. Popravdě je hodně žen, které neprožívají pozitivně ani těhotenství ani první roky s dětmi. Jsou za tím hormony , vyčerpanost i nepodpora. Skrytě strach, že přicházím o svůj prostor. Skoro bych řekla, že s dětmi jako takovými to ale nemá nic společného. Spíš s těmi okolnostmi. Zkuste to prosím rozlišit a od sebe navzájem oddělit. Možná pak budete moct děti přijmout.

Děti můžete milovat, i když Vám pijí krev. Mám zkušenost, že je nejlepší pěstovat city k nim ve chvílích, když spí a nijak nezatěžují. Zkuste si je prohlídnout a zkuste se nad ně postavit a žehnat jim. Zkuste si je nově – aspoň jako spící – oblíbit. A žasnout. Ony jsou Vaším otiskem. Můžete se v nich mít ráda. Ony si nevybraly, že tu budou, to Vy jste je sem pozvali. Zkuste je vzít jako dárky (já vím, někdy to jsou asi “pěkní dárečci…”), jako bytosti, které v sobě mají potenciál něčeho dobrého pro Vás. Dřív nebo později. Zkuste každému z nich přisoudit dobrou vlastnost nebo rys, pro které byste je mohla mít ráda. Moc Vaši lásku potřebují. A i Vy si ji potřebujete dovolit cítit a dávat. Zkuste se postavit za sebe i za děti. Nově, možná poprvé.

To, že přišly neplánovaně je jistě šok, zejména tak brzy. Moc Vás chápu. A chápu, že  nechcete rodit jedno dítě za druhým. Jste v situaci, ve které je dobré vzít rozum do hrsti. Vaše situace je náhle jiná, než když jste se o ochraně bavili s manželem na začátku. Je potřeba s ním mluvit o jeho dílu zodpovědnosti. Nejen za pokrytí sexuálních potřeb, ale za důsledky. A také za Vás. Ani křesťan není zvaný k tomu, aby jednal tak, jak jste to měli dosud. Bylo by dobré, abyste plánování  řešila sama a tím věděla, kdy je možné s manželem být a kdy hrozí těhotenství. Samozřejmě chápu, že to bude přehledné až dokojíte. Do té doby by se měl o Vaši ochranu postarat manžel. Abstinencí, a pokud to nedokáže, pak po dohodě s knězem, protože jste zřejmě úplná rodina, např. dočasným používáním prezervativu.  Nebojte se o své situaci s knězem mluvit sama, pokud by manžel nechtěl. Tomu by měla předcházet debata mezi vámi dvěma o počtu dětí.

Píšete, že máte deprese. Neváhejte prosím a nechte si předepsat antidepresiva – může je dát i praktický lékař. Protože se potřebujete postavit na nohy a deprese jsou v tomto období nebezpečné. Jistě byste měla o svém stavu – ztrátě motivace, citu, vyčerpání neprodleně mluvit s lékařem. To, co popisujete, by se mohlo zvrtnout do stavu, ze kterého byste se dostávala těžce. Takže neváhejte, prosím. Proti vyhoření je potřeba udělat nějakou změnu. Někdy stačí pozměnit málo, a změní se všechno kolem. Už jen to, že jste sem napsala je změnou a asi i touhou po změně, protože cítíte, že by Vám pomohla. (První, co člověka napadne je, že by nejradši utekl, změna je nutná ale tam, kde je…) A možná, že dobře vnímáte, že promluvit s terapeutem by přineslo dobré impulzy. Zkuste ho tedy, prosím vyhledat. Dnes je možné domluvit konzultace i online.

To, co opravdu potřebujete, je mluvit s Vaším mužem. Požádejte ho o pomoc. Nevyčítejte, jen mluvte o tom, jak se Vám proměnil svět a jeho vnímání, a že to tak není v pořádku. Jistě chce, abyste byla šťastná. A Vaše děti spolu s Vámi. A Vy teď potřebujete jeho pochopení pro to, že potřebujete pomoc.

Píšete o své osamělosti. Zkuste se prosím zeptat ve farnosti, jestli se tam nescházejí maminky. Třeba byste zjistila, že nejste sama, kdo věci nevnímá jen růžově a že přesto můžete žít. A to třeba hezky. Pokud se Vám podaří získat nadhled.

Milá ..., v neposlední řadě si prosím uvědomte, že přeci jen na to sama nejste. Můžete ve víře přijmout Boží přítomnost. Láskyplnou. K Vám i všem Vašim blízkým. Jestli Vám někdo rozumí, tak Bůh jistě. A i Panna Maria. Vezměte je prosím do party a zkuste si z nich udělat tu nejbližší rodinu, na kterou se můžete kdykoli obrátit a sdílet vše, co prožíváte. Autenticky. Jistě nebudete odmítnuta. Prosím, abyste se za celou situaci začala modlit. Prosila o posilu, odvahu, pomoc. O moudrost pro manžela a odšpuntování Vašich citů i sil. Aby se to už neprohlubovalo, ale začaly se věci normalizovat, rovnat. Abyste mohla být milující mámou. Už proto, že jste Bohem milovanou dcerou. Z jeho lásky se dá čerpat…

Milá ... moc Vám držím palce a beru Vás s tím do modlitby. Držte se!

-redakčně upraveno-
 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Sexualita v manželství, Výchova, rodiče a děti