Kristus je jeden, církví mnoho...

V dospívání jsem prožil dost těžké období a v té době jsem začal věřit v Krista. Začal jsem ho hledat a cítil jsem, že i on hledá mě. Pak mi pomalu začal projasňovat mé dny a roky, které byly dříve šedivé... Teprve časem mi začalo docházet,  že je více církví a náboženství, které se opírají o Krista. A to mi vrtá hlavou dodnes ...  poznal jsem jednoho Krista a to bez kostela, církve... a cítil jsem z toho Krista, kterého jsem poznal, tolik bezpečí jako dříve od nikoho.

...

Má otázka zní, jak poznat, která víra je ta pravá, když je tolik církví? Nebo je lepší věřit svému nitru, kdy člověk cítí osobní kontakt s Kristem?

Díky za Vaši otázku a osobní svědectví.

Ano, Kristus je jeden a církví je mnoho. A to je bolestné. Vaše otázka je nesmírně aktuální, protože stále ukazuje na to, jak Krista žijeme málo. Kdybychom se mu otevřeli plně, tak nebude mezi námi tolik rozdělení. Myslím si, že je velmi důležité Krista vzít vážně, a pak se začnou hranice a překážky mezi věřícími ztrácet. V tom je Vaše svědectví o tom, jak jste Krista objevil a přijal, velmi inspirativní…

Na druhou stranu nelze církev a církve od Krista oddělit. Nejen proto, že Kristus církev vytvářel již za svého působení, ale i proto, že setkání s Kristem vždy přirozeně vede k vytváření vztahů, společenství a tedy církve. Víra v Krista bez církve tak nějak nedává smysl, neboť On sám je do značné míry církví – ona jako celek je Jeho neviditelným, mystickým tělem. A On to tak chtěl a je to Boží plán.

Do toho však neustále vstupuje lidská nedokonalost. Tato Boží stavba církve je stavěna z nedokonalých kamenů – chybujících hříšných lidí. A to přináší neustálé napětí. Na jedné straně církev, jako Kristovo mystické tělo, na druhou stranu jednotliví křesťané, kteří se často přou a rozdělují. Je to vlastně neustálý a dějinný zápas Boží přítomnosti na Zemi. A právě proto, že lidé jsou nedokonalí, tak existuje církev. Neboť právě v ní se mohou setkat s uzdravujícím Kristem. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní…

A je tady znamení naděje. Přestože se křesťané z mnoha lidských důvodů v dějinách dělili a stále dělí, přesto jde proti tomu Boží Duch a probouzí tzv. ekumenismus. Ten klade důraz na fakt, že to, co křesťany spojuje, je Kristus. A ten představuje 99% všeho bohatství víry. Zbylé procento představují aspekty jednotlivých církví, kvůli kterým se často křesťané přeli a dělili. Když však berou Krista skutečně vážně tak i tyto rozdílnosti přestávají být dělítkem, ale vzájemným obohacením. V tomto smyslu se pak církev stává jednou, i když je stále institucionálně mnohočetná.

K Vaší závěrečné otázce bych řekl následující. Ano, je důležité naslouchat Kristu ve svém nitru. On sám Vás v tomto povede, když budete opravdu upřímný. Již teď jste součástí neviditelné církve tím, že se snažíte žít s Kristem. Nicméně dříve či později Vás Kristus určitě povede i do některého viditelného společenství církve. Je to přirozené, On sám ji započal, i když věděl, že nikdy nebude dokonalá, protože je z nedokonalých lidí. K tomu bude dobré, abyste poznával křesťany v jejich rozmanitosti a hledal, kde ucítíte rezonanci s Vaším vztahem ke Kristu. Přestože neviditelná církev je jedna, jejích viditelných institucionálních forem je mnoho. I samotná katolická církev je vlastně obrovským souhrnem různých menších duchovních společenství, lišících se charakterem své zkušenosti s Kristem. Je pravděpodobné, že se najdete v některém z nich. Tam pak zkuste spočinout a otevřít se ostatním křesťanům. Žité společenství církve Vás posune na vyšší kvalitativní úroveň prožívání víry.

Přeji Vám k tomu vedení Duchem svatým.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus