Křesťan a Heavy Metal

Zdravím,
mám dotaz ohledně hudby kterou poslouchám. Již od dětství se mi velmi líbí rock/metal, v poslední době se snažím z tohoto žánru poslouchat převážně křeťanské kapely (Stryper, Bloodgood, Narnia...). Občas si ale poslechnu i nějaký ten světský mainstream, v poslední době třeba Dee Snider, Judas Priest, Iron Maiden, U.D.O.... Mám občas pochybnosti, zda je vpořádku, abych jako křesťan tyto kapely poslouchal, ale jiná hudba mě nebaví, jsem prostě metalista. Tak nevím, rád bych na to znal názor někoho zkušenějšího. Další věc, na kterou bych se Vás rád zeptal, je, jak jako křesťan reagovat na to, když mi můj kamarád ukazuje nějakou písničku/kapelu, kterou zrovna poslouchá a já vím, že ta kapela nemá k satanismu příliš daleko, nebo je dokonce satanistická? Kamarád je nevěřící, takže když se mě zeptá: "Jak se ti to líbí?" Já se to většinou snažím hodnotit po té hudební stránce, (jak to zní) a ne podle textu a obsahu, takže to dopadne tak, že mu řeknu něco ve stylu: "Jo, zní to dobře". Upřímně řečeno, hudebně se mi to taky líbí, ale po té obsahové stránce vůbec ne, tudíž já tyto kapely vůbec neposlouchám. Ale nechci urazit, případně ani nevím, jak mu můj "křesťanský" postoj k takovým kapelám vysvětlit, protože kamarád je nevěříci a je to pro něj "jen hudba a show".
Děkuji za Váš čas při čtení tohoto dotazu i za případnou odpověď,
Bůh Vám žehnej :-)

P.S.: Tato stránka se mi velice líbí, chodím na ni skoro skoro denně, vaše práce má smysl :-)

Ahoj D.,

máš dobrý vkus jak po stránce křesťanské, tak sekulární hudby a kladeš dobré otázky.
Bohužel  Tě musím upozornit, že na Tvé otázky neexistuje v křesťanském světě jednoznačná odpověď, a tudíž by následující řádky mohly vypadat i zcela jinak. Zjednodušeně by se dal přístup křesťanů rozdělit do 3 skupin:

a) tato hudba je sama v sobě špatná a těm, kteří ji poslouchají škodí
b) křesťanské kapely jsou OK, sekulární jsou špatné
c) jako v každé oblasti umění existují i v hudbě kapely, jejichž vliv na člověka není pozitivní, ale nelze paušálně odsoudit celou scénu.

Z úvodu je zřejmé, že já se řadím do kolonky c). Nicméně zastánci kolonek a) a b) mají na své straně spoustu argumentů, které jim kapely samy nabízí. A s těmito problémy je třeba se nějak vyrovnat. Jedna možnost je to neřešit, ale kdybys k tomu chtěl přistupovat takhle, tak bys svůj dotaz nepokládal. Tedy zbývá možnost to řešit.

Vezmu-li z Tvého seznamu například kapelu Iron Maiden, musíš se nějak porovnat s tím, že jejich nejslavnější skladbou je The Number of the Beast a že se od toho odvíjí mnohá další stylizace kapely – nárameníky s číslem 666 na uniformě The Troopera, album (a letadlo) Flight 666 apod.

Přijde mi nešťastný přístup, kdy si vytvoříme dle svých křesťanských pravidel škatulky a do těch se pak snažíme nacpat prvky okolního světa a podle toho, jestli se tam daná věc vejde nebo ne, hodnotíme, jestli je pro nás křesťany OK nebo ne. S tímto přístupem by Iron Maiden jednoznačně neprošli.

Mnohem lepší (a věřím, že to je i křesťanštější) mi přijde jít dál, neřešit „hudbu Iron Maiden“, ale vnímat lidi, kteří za tou hudbou stojí. Písmo říká, že „ústa mluví, čím srdce přetéká“ a jsem přesvědčen, že v hudbě to platí na 100 %. A srdce těchto lidí přetéká mnoha zraněními, bolestí, vztekem, zklamáními, hledáním odpovědí na správné otázky na špatných místech, ale i touhou něco změnit, bojovat, hledat sociální spravedlnost, krásou, … Vychází z toho zkrátka komplexní koktejl, ve kterém se mísí koukol s pšenicí.

S lecčím od těchto kapel nemohu souhlasit (např. jsem nešel na poslední koncert IM v Praze v rámci turné Legacy of the Beast, protože ve vitrážovém okně nad Eddieho hlavou byl pentagram. Ne, že bych si myslel, že se na koncertě bude dít něco nepatřičného, ale prostě s tímhle krokem nesouhlasím, a tudíž ho nepodpořím), v mnohém mi naopak mluví z duše (např., když na tomto zmiňovaném turné Burce Dickinson vyzýval k hledání společné vzájemnosti napříč různými národy a náboženstvími).

Jeden kněz, který již mnohá desetiletí pracuje se členy gangů v Los Angeles, říká, že si člověk nedokáže démonizovat někoho, koho zná. A myslím, že o tom to je. Můžu si démonizovat kapelu Iron Maiden, o které nic nevím a jejíž vnější prvky mi podpoří můj vstupní negativní názor. Nemůžu si démonizovat lidi, které znám a o nichž vím leccos špatného, ale i mnoho dobrého.

A pak je to o tom, s kým chci trávit svůj čas. Stejně jako máš spoustu kamarádů a spolužáků, se kterými se také na lecčem neshodneš, ale ani by Tě nenapadlo, že by ses jich jako křesťan měl stranit.

Tím se dostávám k druhé části Tvého dotazu. Jsou kapely (a lidé), se kterými svůj čas trávit nechci. Já osobně si třeba čtu i rozhovory se členy kapel, které z uvedeného důvodu neposlouchám jako antidotum proti neobjektivní démonizaci. Život člověka je vždy složitější, než si myslíme a občas člověk v těchto rozhovorech narazí na hodné cenné věci (které mě nevedou k tomu, abych danou kapelu začal poslouchat, ale vím o těch lidech i něco dobrého, a to mi přijde důležité – hledat v lidech to dobré).

Obecně jako člověk (a tedy i jako křesťan) můžu říct, že nějaká kapela je hudebně fakt dobrá, ale neztotožňuju se s jejich názory nebo vizuální prezentací. Takhle jsme se s jednou kamarádkou bavili o Kingu Diamondovi nebo kapele Ghost. Tímto postojem nikoho neurazíš. Pravdivě řekneš svůj názor a pokud s tím zároveň nezatratíš svého nevěřícího kamaráda, tak to může být i cenné svědectví nejen o Tvé víře, ale obecně i o zodpovědném přístupu.

Omlouvám se za délku odpovědi a přeju Ti, abys nacházel v hudbě radost, tvořivost, sounáležitost i citlivost pro bolesti tohoto světa. Hlavně z toho nebuď nervózní. Na světě je spousta skvělých kapel, tak pokud Ti nějaká drhne, neposlouchej ji (ale ani nezatracuj, toho už si tyto kapely od křesťanů užily až dost).
Up the Irons!

Kategorie otázky: Hudba, škola, krize víry,...