Komplikovaný vztah - rozvedený s dítětem

Dobrý den, mám velké trápení, se kterým si nevím rady. Mám partnera, jsme spolu rok a půl. Po psychologické stránce naše partnerství funguje téměř perfektně. Jenže jsou tu okolnosti z partnerovy minulosti, které nedokážu překousnout.

Partner v minulosti udělal spoustu nerozvážných rozhodnutí a následky si nese dodnes. Tím, že jsme spolu se logicky tyto problémy stávají i mými a já to opravdu špatně nesu. Má dluhy, ve svých skoro 30 letech není vůbec nijak zajištěný (a tím myslím i bydlení), a do toho má ještě dítě s expartnerkou. Když to takhle píšu, jsem sama v šoku, co za muže jsem si to vybrala. Jenže pak si vždy vzpomenu, jak nám to spolu  klape, ta harmonie, jak se doplňujeme, můžeme před sebou být naprosto přirození a víme, že se za to nebudeme vzájemně soudit, podporujeme se, nasloucháme, zkrátka všechno to, o čem by leckterý pár mohl jen snít... On by se pro mě doslova rozkrájel, jen abych byla šťastná.

Jenže... I přesto, jak moc se díky naší lásce změnil, jak se pořád snaží být lepší a lepší a dávat svůj život do kupy, si uvědomuju, že si prostě neumím představit být do konce života s mužem, co má dítě s nějakou jinou.  Jsem obeznámena i s tím, co všechno obnáší mít v rodině nevlastní dítě, a vůbec takovou budoucnost pro svoje děti ani sebe nechci.  Řeším to na terapii, s partnerem, přáteli. Nepomohlo vůbec nic, zraňuje mě to pořád stejně a můj názor se také nezměnil. Neexistuje (nebo jsem zatím neobjevila) argument, který by mě dokázal alespoň "zviklat".

Partner se rozcházet nechce právě kvůli tomu, jak jsme si jako partneři skvěle sedli, a přijde mu škoda to celé zahodit, když zrovna začal pracovat na tom, aby se ze všech těch malérů dostal a mohl mi, dle svých slov, konečně dopřát život, jaký si zasloužím. Ani jeden jsme nikdy neměli tak harmonické partnerství a necítili takovou lásku.

Opravdu nevím, jestli je správně poslouchat rozum, který mi říká, že pokud se rozejdeme, tak si možná najdu bezdětného a zajištěného, který mě ale třeba nedokáže milovat tak moc jako můj současný přítel. Nebo jestli mám poslouchat svoje srdce, které tu bolest už nechce dál snášet. Nevím, jak se mám rozhodnout. Modlím se každý večer za nějaké znamení. Ale žádnou cestu prostě nevidím.

Nevím, jestli je to lekce nebo trest nebo karma... Ale je to ta nejtěžší věc, která mě kdy potkala. Nevím, proč se v jednom člověku spojí přesně to, co hledám, s tím, co nikdy nedokážu přijmout ...

-redakčně upraveno-

Milá...
asi  sama tušíš, že pokud jsi nenašla odpověď sama, ani s pomocí terapeuta, tím méně ti může dát nějakou jednoznačnou odpověď někdo, kdo tě nikdy neviděl, kdo neví, jaké zkušenosti máš za sebou, co jsou věci, na kterých stavíš svou rovnováhu a které věci tě zraňují. Kdo nezná ani Tvého partnera, neví, jaká je pravděpodobnost, že důvody, proč se dřív dostal do problémů, stále trvají, nebo už není větší pravděpodobnost, že by se měly znovu projevit.
Rok a půl je na něco dlouhá a na něco krátká doba. Někdy je dobré dát na náš první dojem, jindy se lidé po dvaceti letech vztahu diví, jak mohli být tak slepí. Některé věci nemáme šanci spolehlivě poznat. Zvlášť ne to, jak se jiný člověk bude chovat v budoucnu – a, bohužel, nemůžeme to s jistotou říct ani o sobě.

Je třeba se smířit s tím, že to není tak, že když si člověk vezme bezdětného nezadluženého člověka, že bude celý život žít bez dluhů a jen se společnými dětmi. Asi všichni by si to přáli, ale stačí se rozhlédnout a vidíme, že mnoha lidem se to nepodařilo. Stačí jedna těžká chvíle, kterou jeden nebo oba z páru neustojí, a i když toho druhý den litují, je už pozdě. Teď máš vedle sebe člověka, který má za sebou pár kotrmelců, ale zdá se, že se nich poučil. Každý den vidíš, jak jedná, můžete se domluvit na řešení. Když si člověk vezme někoho „čistého jak lilie“ a za pár let zjistí, že se mu ta lilie krapet umazala, už nemá možnost volby, a k praktickým problémům se pojí pocit zrady. A pokud už jsou v rodině vlastní děti, prostým rozchodem to řešit nejde. Vstupovat do manželství s tím, že „nám se to stát nemůže“, není prozíravé. Dobrá příprava na manželství by měla zahrnovat i probírání podobných situací a teoretickou přípravu na ně. Pokud nejsme ochotni s partnerem řešit i velké problémy včetně jeho (i své!) zrady, je vhodné nechat vztah ještě zrát.

Samozřejmě je žádoucí nepodcenit výběr partnera, a kromě splynutí duší brát v úvahu i praktickou stránku věci. Z hlediska těch, kteří měli smůlu později, máš výhodu v tom, že vidíš, jak partner své problémy zvládá. Vidíš, jestli dluhy zodpovědně splácí. Vidíš, jak se chová k dítěti a jeho matce. (A pozor, pokud by se k matce svého dítěte chovat málo hezky, není to lichotka pro novou partnerku, je to varovný signál. Jestli se dokáže s úctou chovat i k ženě, se kterou si nerozumí, je to naopak příslib do budoucna, že bude schopen s důstojností ustát i krize dalšího manželství. Splynutí duší nebývá trvalý stav, do kterého spadneme. V dlouhodobém vztahu bývá výsledkem poctivé každodenní dřiny a velkého odhodlání.) Můžeš si udělat obrázek, jak budete fungovat v budoucnu vy i ve chvílích, které nebudou lehké.

Můžeme hledat ideálního partnera, se kterým nám to po všech stránkách klape. Osobně považuju za důležitější hledat partnera, který vztah nevzdává, i když zrovna neklape, a který je ochotný na sobě a na vztahu pracovat. Už proto, že se sama těžko mohu označit za ideální partnerku, takže bych musela každému potenciálnímu partnerovi poctivě vyložit důvody, proč nejsem pro sňatek vhodná, a jeho úmysly mu rozmluvit z tohoto důvodu. Co ale mohu nabídnout, je ochota na sobě a vztahu pracovat. Naštěstí je hodně těch, kteří to tak mají, a lidé, kteří zůstanou z nějakého důvodu sami, třeba i s malými dětmi, mají šanci najít v někom oporu, i když oni sami mu nenabízejí dokonalé podmínky.

Zkus si představit, že Tvůj partner v situaci, ve které je, by byl Tvůj bratr. Přála bys mu, aby našel milující partnerku? Doporučila bys jeho přítelkyni, ať si nekomplikuje život a rozejde se s ním?

Doba před sňatkem je určena k tomu, abychom zvažovali, zda tento vztah má naději na celoživotní trvání a pokud možno harmonický průběh. Bereš to zodpovědně, hledáš pomoc u odborníků. Je možné, že objektivní důvody, které řešíš, jen skrývají nejistotu, kterou cítíš z něčeho jiného, hůř pojmenovatelného, a co bys měla nalézt a zaměřit na to svou pozornost. Možná by pomohlo najít si někoho na opravdu dobrou přípravu na manželství a jít do ní. Za sebe mohu jen říct, že žádné ideální podmínky nejsou zárukou trvalého vztahu, a i naprosto šílené nastavení nezabrání lidem si být dlouhodobou i trvalou oporou, pokud se pro to rozhodnou.
Modlím se za vás oba a přeju vám hodně sil.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství