Kmotra ke křtu z jiné církve?!

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem na otázku, která mě trápí. Má nejlepší kamarádka má v úmyslu pokřtít dítě, já měla být kmotrou.

Vyskytl se ale problém, neboť ona je katolička, a já patřím k československé církvi husitské. Z toho důvodu nemohu být údajně kmotrou jejího dítěte. Podotýkám, že obráceně by to šlo (tj. má církev přímá jako kmotra kohokoliv, pokud je z některé z křesťanských církví).

Zcela otevřeně píšu, že mě tohle zjištění šokovalo a nevidím za ním žádný racionální podklad. Ráda bych věděla, co je účelem takového pravidla? Se vší úctou, v dnešní době, kdy katolické církvi utíkají věřící (a všem ostatním církvím) trváte na dogmatu. Pro moji kamarádku bylo velmi důležité, abych kmotrou byla právě já. Nyní se jí stane někdo, kdo k dítěti nemá žádný hlubší vztah, jen proto, že to je katolík.

Tohle je špatně, každá církev by přeci měla přijímat i odlišné, navíc patříme do stejné ekumenické rady. Rozdíly v obou církvích jsou nepatrné, v tom zásadním se shodujeme.

Chápu, že takto to je, protože to tak prostě je (a jinou odpověď od Vás nečekám), nicméně jsem měla pocit, že bych se o své zklamání měla podělit. Mým názorem je, že pokud se nedokážete přizpůsobit pokroku, zaniknete.

Vážená paní ....
děkuji Vám za zajímavý dotaz, který je vlastně velice osobní. Vždyť jde o nejbližší kamarádku a Vy jste byla oslovena jako takto blízká přítelkyně... Chápu, že Vás tedy zaskočila skutečnost, o které píšete.

K porozumění je třeba na věc nahlédnout šířeji. Kmotr není ani tolik kamarád či „známý“. Kmotr je člověk, který uvádí pokřtěného do společenství církve a života s Kristem. Zkusme si představit, že máme vstoupit prvně do nějakého kostela či sboru. Budeme se cítit nejistě. A když nás někdo doprovodí, kdo místo i lidi zná, hned se nejistý vstup promění v příjemný a bezpečný okamžik. To je zjednodušeně role kmotra.

Proto, když se připravuje dospělý na křest, měl by ho již provázet nějaký křesťan z dané komunity a pomoci mu s tímto „vstupem“ do místní farnosti, pomoci mu jednak poznat lidi z dané farnosti a jednak pomoci mu orientovat se v základních skutečnostech jako je např. prožívání bohoslužby.

U dětí je to mnohem složitější, protože toto „uvedení“ nastane za řadu let a navíc dítě bude s rodiči vstupovat do chrámu pravidelně a postupně se seznamovat s celou skutečností mnohem odděleněji, než dospělý katechumen. Přesto by kmotr neměl ztratit svoji roli. On má stát po boku dítěti, když si otázky víry začne hlouběji uvědomovat právě v konfrontaci s místní komunitou, jejím prožíváním, a jak to chodí v pubertě, také v konfrontaaci s prožíváním víry svých rodičů. Kmotr by tedy měl být „insider“. Proto katolická církev přísně vyžaduje, aby kmotr byl alespoň insider ve své církvi, i když za sebe přiznávám, že to je hodně minimalistický požadavek a upřednostňuji insidera v dané farnosti.

Z řečeného vyplývá, že jako členka společenství jiné církve máte v příběhu víry dítěte Vaší drahé kamarádky jinou roli. Může jít o roli významnou, ale roli kmotra je třeba svěřit tomu, kdo je také znalým dané farnosti a učení dané církve. Cílem není dotknout se přátelských vztahů např. v rodině, ale mít na paměti dobro dítěte a budoucnosti, kterou se snažíme optimalizovat vším, co pro něj nyní nastavujeme.

Ze své praxe odkazuji na roli svědka křtu, kterou můžete zcela regulérně zastávat a ke které Vás také zvu.

Přeji Vám i Vaší blízké kamarádce radost z víry.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus, Křest dětí, Matriky, potvrzení o křtu