Kamarádka se ocitla na šikmé ploše

Dobrý den, něco mě trápí...  Je mi 16 let a chtěl bych chodit s jednou dívkou. Je nevěřící, ale je to čistá duše. Bohužel se začala stýkat s lidmi, kteří na ni mají špatný vliv (alkohol, cigarety,...)
Každý den se za ní modlím, ale očividně to nepomáhá, možná mě jenom Bůh testuje, jestli ji budu stále milovat? Nevím, co dělat... Měl bych se snažit vést ji na správnou cestu, nebo ji nechat jít? Přeci jen je to její život,  a pokud se jí s touto novou společností líbí víc, tak jí nebudu bránit. Děkuji za případnou radu.

-redakčně upraveno-

Milý...

Gratuluji k tvému mládí. Bez ironie… Je výhra se jej dožít i když mnoho lidí se domnívá, že takový věk je samozřejmostí. Ne vždy, a také ne pro kohokoliv. Když ráno otevřeš oči, každý den je darem. To je dobré si čas od času připomenout.

Vzpomenu-li na léta svého dospívání, tak tuším, v jaké fázi vnímání okolního světa se nalézáš. Je zcela přirozené, že toužíš po blízké bytosti, se kterou by bylo možné sdílet prožitky objevování okolního světa, bezpočtu každodenních příhod, ale i tvé rodící se sexuality, jenž se hlásí o pozornost.

Nepozorovaně se tak v tobě rodí jedinečná osobnost tvého nezaměnitelného „já“, které hledá svůj přirozený protipól. Ty i tvá kamarádka hledáte nezávisle partnerskou osobu, se kterou je třeba se naučit vzájemně směňovat drobné pozornosti, a tak společně budovat kvalitu lásky, ke které vybízí lidi Kristus svou radostnou zprávou – Evangeliem.

Pravděpodobně myšlenkově stavíš na základech křesťanských principů, které ti dala dosavadní výchova, takže si uvědomuješ nezbytnost převzít odpovědnost za svá rozhodnutí. Tvoje kamarádka, ale zatím nesdílí tvůj myšlenkový svět a ani nemůže. Oba jste originály. Proto také její postoje nekonvenují s tvými i když oba procházíte podobnou fází životního hledání a objevování okolního světa.

Roky které nyní prožíváš, jsou učednickými léty přípravy na spolupráci s Dárcem tvého života. Dívka (a nemusí to být nutně tato současná), se kterou budeš potřebovat růst k této dokonalosti, na tom je i bude podobně jako ty. Také ona - víceméně intuitivně – hledá a testuje své okolí skrze lidi, se kterými se potkává. Oba jste nyní ve stadiu hledání a zkoušení, kdo by mohl být eventuálně tím stabilním partnerem, se kterým by se dala později trvale založit rodina a počít děti.

Ty i ona nejprve potřebujete poznávat a testovat sami sebe a současně i ty druhé, kteří vás obklopují. To je obvykle pro mladé lidi často dost bolavý a zdlouhavý proces, ve kterém se mnoho chybuje. Především lidem chybí pevná vůle. Cestu k cíli jim komplikuje vlastní egoismus, spěch a netrpělivost. Nevědí, že naučit se dokonale milovat je umění jako každé jiné. Vyžaduje čas a soustředěnou cílevědomost.

Zajímavé je, že mnoho lidí chápe, a to mnohem starších než jsi ty, že ovládnout hudební nástroj, malířský štětec, cizí jazyky nebo softwarové programování vyžaduje nutně systematicky pilné a trpělivé učení. Nicméně v jejich pohledu na kvalitu lásky, která je, jak říká Písmo: „svorníkem dokonalosti“, tomu ale tak vždy není. Proč tedy lidé obecně kvalitu skutečného umění milovat tolik podceňují?

Častým důvodem je to, že si pletou zamilovanost s láskou, aniž by pochopili hluboký význam tohoto klíčového pojmu. Sobě i partnerům tak připravují velice trnité vztahy, kterými následně trpí jejich nejbližší okolí a zvláště potomci. Domnívají se, že láskyplné vztahy mají být zlatou klecí případně sobectvím ve dvou. Tvrdě prosazují vlastnické postoje vůči svým partnerům. Ve vztazích jim chybí velkorysost.

Nechápou, že prvním atributem zralé Lásky je absolutní svoboda darovaná milovanému subjektu. Navíc jim na mysl ani nepřijde, že by se také měli poptat Boha, kterému v otčenáši opakovaně tvrdí: „Buď vůle tvá“, jaký má názor na jejich výběr partnera. Mnoho lidí až do vysokého věku tvrdí Bohu: „Staň se Pánem mého života a řiď jej podle své vůle…“, ale sotva se On chopí volantu, oni mu ze zadního sedadla stále zasahují do řízení a nekompromisně prosazují svoje představy o směru jízdy…

Je moudré si promyslet Exupéryho zkušenost, že: „Láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.“ V lásce musí vždy jít o plnost dobra tvého protějšku. Ideálně to platí oboustranně. Ryzí osobní pokora a velkorysost je k takovému úkolu nezbytná, protože žádní ideální lidé neexistují. Dokonce ani svatí nebyli bezchybní a nemělo by nás to překvapovat.

Takže, pokud něco cítíš v srdci k dívce, o které píšeš, pak jí dopřej svobodu v hledání. Nejsi povolán, abys byl strážcem její mravnosti. Není tvým úkolem manipulovat ji podle svých představ. Všichni potřebujeme nejprve nalézt sebe sama, abychom se mohli stát účinným nástrojem v Božím plánu záchrany světa, který společně sdílíme. To je i cílem tvého růstu k dospělosti a v obecné rovině i smyslem každého lidského života. Bůh rozhodně stojí po boku každého z vás, i když se vaše životní cesty možná trvale rozejdou.

Přeji ti dar moudrosti a poznání souvislostí v tom, čím nyní procházíš.
Linka víry

-redakčně upraveno-

P.S.: Pokud bys měl chuť, doporučuji knížku Marka Orka Váchy "Nevyžádané rady mládeži". Je v ním velmi čtivě podáno mnoho inspirace přesně pro období, kterým procházíš. Postaveno na evangeliu.

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy