Jsem vdaná a zamilovala jsem se...

Už nevím, co dělat, musím se zeptat. Je mi 24 let a ještě studuju. Jako snad každá holka jsem od jistého věku toužila po klukovi a po tom vdát se. Stále jsem nemohla najít ,,toho pravého". Pak jsem se seznámila s klukem, který o mě na první pohled velice stál. Ale já o něho ne. Řekla jsem si: " Bože, tak to mi snad děláš naschvál. Všichni, kdo se mi líbí, ti o mě ani očkem nezavadí, a teď mi sem pošleš ,,tohle"!" Promiňte mi za ten výraz. No nic, řekla jsem si, fajn, zkusím to s ním. Beztak mě zase opustí jako všichni ostatní. Ale ne. Tenhle to se mnou myslel dokonce tak vážně, že mě za nějaký čas požádal o ruku. Opět jsem si řekla, cože? Vždyť já ho vlastně ani nechci! Ale kupodivu jsem řekla ano (nic jiného jsem si přece nikdy nepřála). No a za nějaký další čas přišla svatba. Krásná, veliká, úžasná.

Musím říct, že  jsem si na něj začala zvykat, a v tu dobu jsem začala být i šťastná. Chvíli po svatbě to bylo moc fajn. Ale pak se to zase postupně začalo zhoršovat. Ne že by mě snad přestal mít rád, ale dělal spoustu věcí, které nikdy předtím nedělal a které se mi opravdu nelíbily. A vlastně je dělá doteď. Ačkoli jsme věřící, on do kostela už moc chodit nechce. Navíc je celý den  v práci, a pak si sedne k počítači.  Nemáme prakticky vůbec nic společného.  Bydlení máme z několika důvodů velmi náročné. Přijde mi, že moje rodiče ho mají raději než mě. A já? Opět jsem nešťastná. Tak si říkám, že je to asi holt můj úděl. 

Jenže nedávno jsem potkala naprosto bezchybného kluka, do kterého jsem se, dá se říct, zamilovala a i on má ke mně sympatie...  Je tu ale Desatero. Vím, co jsem slíbila...  Tak co mám teda dělat? Od rána do večera mě trápí výčitky svědomí. Často brečím a myslím, že mám depresi. Je svatba vždy nejlepším řešením? Musím být už nadosmrti nešťastná? 

Díky za odpověď.

Milá ...

zdravím Vás z Linky víry a děkuji za upřímnost a za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Vnímám závažnost situace, ve které se nacházíte, i Vaši bolest a zmatek. Ptáte se, jestli je svatba vždy nejlepším řešením. Na takto položenou otázku byste asi dokázala odpovědět sama. Ale já víc slyším Vaše hledání, co mám teď dělat? Co si počít v manželství s mužem, ke kterému moc nevzhlížím. Co si počít se zamilovaností do muže, který se jeví jako ideální, bezchybný partner?

Vážím si toho, že manželský slib, který jste dala svému muži, berete vážně. Vlastně je to jeden z nejzásadnějších slibů, který v životě dáváme. Slibujeme si lásku, úctu a věrnost na celý život. To je velká věc. Sami ze svých sil bychom ani nebyli schopni takovému slibu dostát. To právě Bůh, který je Láska, bere náš slib velmi vážně, a když ho pozveme do svého vztahu, je s námi. On nemůže svoje slovo vzít zpátky, a i vy jste se svým mužem přijali svátost manželství, kterou za normálních okolností nelze zrušit. 

Je těžké dohlédnout, co všechno by Vám rozhodnutí z manželství odejít a budovat nový vztah, přineslo. Ale bolest a zkušenosti mnohých manželů ukazují, že nést důsledky takového rozhodnutí není snadné.

To, že cítíte zamilovanost k jinému muži, je situace, která se během manželství stává. Za to se na sebe nemusíte hněvat. Pocity přicházejí, a když se na ně podíváme, mohou zase odejít, když je nebudeme živit. Ten, kdo se jeví jako ideální, se časem také ukáže i se svými chybami. Ideální partner neexistuje. Pro vstup do manželství podle psychologů vždy vybíráme z množiny možných partnerů, se kterými máme šanci vybudovat pěkné manželství.
Podle toho, co píšete, Vaše rozhodování před vstupem do manželství nebylo tak důkladné. Vracíte se k tomu ve svých myšlenkách a je Vám z toho těžko. Píšete, že jste věřící, a tak si myslím, že jste o svém rozhodování s Bohem přece jen mluvila a on v tom byl s Vámi.

Láska je komplexní emoce, která v sobě zahrnuje nejen vášeň, ale i důvěrnost – vzájemné poznávání osobnosti partnera a třetím rozměrem lásky je oddanost – závazek, manželský slib. Bůh je s námi ve všem, co prožíváme. To, že jste po svatbě zakusila štěstí, by se pro Vás mohlo stát světýlkem a nadějí, že společně se svým mužem můžete být šťastní. Sžívání ale není jednoduchý čas, a tak není divu, že přišly těžkosti. Lásku je třeba probouzet den za dnem. Vlastně je to docela tvrdá práce.

Milá ....., nedokážu posoudit, jak vážná je deprese, kterou procházíte. Zátěž je velká: dokončujete školu, bydlení je další komplikací, manželství Vás tíží … Zkuste hledat oporu a podporu ve svém okolí. Někoho, ke komu máte důvěru, může to být třeba křestní kmotra. Pokud nemáte s kým si popovídat, můžete zkusit zavolat třeba na telefonní Linku pro ženy a dívky 603 210 999 (po, st, pá 8–20.00).

Obracíte se na Linku víry, a tak bych Vás chtěla povzbudit k tomu, abyste zkusila otevřít svoje bolavé srdce Ježíši. Svěřte mu svoje manželství i svého muže. 

Minulost nemáme ve své moci, záleží hlavně na tom, co děláme teď. Celý náš život je cestou za Bohem, který je Láska, a v manželství můžeme jít společně a společně můžeme v lásce růst.

Inspirací pro modlitbu za různé oblasti v životě partnera přináší třeba knížka Modlím se za svého milého nejen 31 dní. Existuje i podobná pro muže. A tak byste mohla poprosit svého muže, aby se za Vás taky modlil. Píšete, že toho moc neděláte společně. Možná by manžel přijal pozvání třeba na Manželské večery www.manzelskevecery.cz nebo na kurz alfa. 

Věřím, že Bůh, který spojil Vaše životy, má s Vámi dobrý plán. Manželství je dar, který v sobě nese sílu k proměně lidské lásky. Moc bych Vám přála, abyste to mohla zakusit.

Modlím se za Vás. 

Kategorie otázky: Manželské krize