Jsem transsexuál

Krásný den, omlouvám se za téma. Doufám, že i tady u Vás nevyvolám problém. Jsem transexuál. Mě samotnýho to mrzí, že nedokážu žít tak, jak jsem se narodil. Mám za sebou pokusy o sebevraždu, sebepoškozování. Chápu, že to je věc, co církev neuznává, ale zároveň vulgarizmy, urážky, ponižování ano? Doufám, že to nezní nijak zle, jen mi nikdy nikdo neodpověděl hned a srozumitelně. Tak se  ptám a nemá to být nijak útočný (dělám kolem toho cavyky, protože z písmen to může někdy znít zle). 

1) Proč se cokoli, co se vymyká ve víře nějaký normě, nedá tolerovat? (Namísto toho odsouzení, vulgarizmy atd.) Vždyť soudit může jen Bůh, ne my lidi.

2) Svátosti? Bude mi dál platit křest a biřmování? Nebo se jako nový člověk musím nechat pokřtít znovu?

3) Někdy mi příjde, že si lidi jedou to svoje. Proč se neuznává to, že je transexualita lékařská diagnóza, že je to porucha pohlavní identity?

4) A teď to zásadní: mám vůbec právo na to chodit do kostela, být v Boží přítomnosti, být s Bohem?

Děkuju za odpovědi, a omlouvám se, ale nikdy mi nikdo „normálně" neodpověděl.

Pěkně zdravím. Pokusím se odpovědět normálně a snad se mi to podaří.

ad 1)  Tady asi nejde o nějaké vymknutí se normě. Je to věc poruchy, jak píšete níže, a proto věc nezaviněná. Není tedy na místě ani Vaše odsouzení, ale ani schválení Vašeho stavu jako normy. Je neskutečný rozdíl mezi tím hledat s Vámi cestu z této poruchy ven, je-li to možné, anebo prohlásit to za přirozenost.
Většina vulgarismů zpravidla pramení z nejistoty lidí kolem Vás, kudy z toho ven. Prostě si nedokáží představit, že jest to skutečností nezaviněnou. To neznamená, že by někdo chtěl vulgarismy omlouvat. Jsou nepřípustné.

ad 2) Svátosti jistě platit budou. Jste stále stejná osoba, křest tedy platí. A to navzdory poruše. Či jakémukoli zákroku. Vy se totiž neměníte.

ad 3) Možná je to trochu jinak. Právě že každý kdo používá rozum ví, že jde o poruchu. Dojde-li u člověka k poruše, je logické mu v té věci pomoci nakolik je to možné a je ochoten pomoc přijmout. Nejde tedy o nerespektování druhého, pokud se snažím doprovázet druhé k opětovné harmonii, samozřejmě i v takovém to případě. To, že si s podstatou této poruchy neví v tuto chvíli lékařská věda rady, neznamená, že se s tím nemá zabývat, aby mohlo dojít k opětovnému potkání se s vlastní biologickou identitou.

Přijde mi v tuto chvíli zkratkovité od lékařské vědy řešit takovouto zásadní poruchu (promiňte ten výraz, fyzickou předělávkou), protože Vám vlastně nepomohu z poruchy ven, jen vnějšek přizpůsobím poruše s příslibem, že to bude lepší, ale přitom Vás doživotně budu dopovat hormony. To je jen cesta z louže pod okap. Nějak mi chybí dostatečně fundovaný a dostupný materiál k tomu, proč to nastalo, a tedy řešení podstaty. Takže tento odstavec není tolik o Vás ale o lékařích a co případně nabízí či nenabízí.

ad 4) Chodit do kostela jistě můžete. Vždyť jste člověk, byť s poruchou. Každý jsme v něčem porušeni. Ale důležité je vědět, jak na tom jsem, a žít to, co mohu a ne to, co nemohu.

Tak doufám, že pro Vás moje odpověď nebyla moc hloupá. Jsem přesvědčen, že přes Vaši poruchu je Váš život s Bohem možný.

Přeji dobrý čas a ať naleznete moudrého průvodce cestou víry.

Kategorie otázky: Sexualita jiné