Jsem si jista, ze tohle nepreziju dlouho

Dobry den,

v mem zivote se za posledni dobu stalo hodne veci a uz to nejsem schopna dal zvladat. Odesla jsem za praci do  zahranici. V praci jsem uspesna, ale nepodarilo se mi zapadnout. Vsichni me nenavidi, vyuzivaji a šikanuji. Vnimam z jejich pristupu, ze pro ne jako cizinec z vychodu nebudu nikdy dost dobra.
....
Nejsem  schopna normalni existence, kazda poznamka kolegu se mne bolestne dotyka. Psycholozka i psychiatr rekli, ze to, co prozivam, neni dusevni porucha, ze je to normalni reakce na to, ze jsem nikdy nezazila mezilidsky vztah a jsem uplne izolovana - i clovek bez traumatu by na tom po delsim case byl stejne. Snazila jsem se, ale nepodarilo se mi nikdy navazat s nikym zadny vztah. Lidi si na me nepamatuji, je to, jako bych uz ani neexistovala. Jsem takovy verejny majetek, dobra na to aby si do me clovek kopnul, ale to je vse.
...
Jsem si jista, ze tohle nepreziju dlouho. Slibila jsem si, ze udelam vsechno pro to prezit zuby nehty jeste rok, ale jestli se do te doby nic nezmeni, obesim se, coz je momentalne pro me myslenka, ktera mi prinasi velkou ulevu, ackoliv se nechci zabit - je to jen proto, ze ta bolest a ta vyhlidka ze takhle budu muset zit jeste nekolik desitek let, je nesnesitelna.

Chtela bych Vas poprosit o radu, co delat v tom zbyvajicim case. Je ted uz asi nepravdepodobne, ze bych se mohla dostat do normalniho zivota, vdat se, mit deti, pratele atd, myslim, ze na to jsem zazila moc bolesti a uz to neni mozne, ale mozna existuje neco jineho, co Buh chce, abych delala, ale na to potrebuji prekonat tuhle bolest.

-redakčně upraveno-

Milá ...
Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na nás  obrátila. Vnímám Vaši únavu nad opakujícími se vnějšími pohledy, které Vás vlastně “nevidí”. Nemáte nikoho blízkého. Začínáte pochybovat, že byste mohla žít normální život. Vnímám Vaši bolest, pocity toho, že jsem veřejným majetkem jsou opravdu velmi bolestné.

Tak to teď vypadá a zároveň to nic neřeší. Ptáte se, jak máte prožít další čas, co je možné dělat. Domnívám se, že bude zřejmě potřeba, abyste nejprve obrátila svůj pohled od “nich z venku” k sobě samé. Zkuste dát prostor sobě. Od sebelítosti – i když jistě oprávněné - k Vaší hodnotě. Znovu bych ráda obrátila Váš pohled k Bohu. Bohu milujícímu velmi vztahovým a osobním způsobem. Zkuste prosím přijmout to, že Vás tady na světě toužil mít - proto, že jste mu nesmírně drahá a vzácná. Proto, že jste pokladem. Jste jeho vlastní dcerou, kterou miluje. Jste jedinečná a tedy i jediná, naprosto nezastupitelná. On je Váš milující otec – mnohem víc a bezpečněji než jakýkoli otec pozemský. Protože je Láskou. Zkuste v tomto pohledu prorůst do své hodnoty. Pokud sám Bůh k vám řekl své ANO!, pak je ta hodnota nestržitelná jakýmkoli pohledem člověka, který “nevidí”. Zkuste si to prosím přivlastnit a zkuste začít s Bohem mluvit. Zkuste si mu jako male dítě "vylézt na klín" a vypovězte mu všechno, co prožíváte. Nechte se jím milovat. Dovolte, aby Vás směl přijmout tak, jak jste. Autentickou. Nebojte se být osobní. Vstupte s ním do vztahu největší blízkosti.

On není konkurencí k mezilidským vztahům, zároveň  je ale garantem toho, že Vás stvořil jako dobrou a milující bytost. Chápu, že okolnosti Vašeho života nebyly zřejmě růžové, pokusily se leccos zkreslit, ale to je něco, co se na Vaši podstatu dobrého, milovaného a milujícího člověka jen přidalo. Zvenku. A ze všeho, co se na nás nalepí zvenku, je možné se vysvléct. Podstata Bohem daná zůstává.

Vnímám, že jste uzavřena mimo vztahy. Ona ta jinakost druhým klade otázky, znejišťuje je, protože nechápou, co vidí a možná se i preventivně brání nesrozumitelnosti. To není snadná pozice. Domnívám se ale, že pokud znovu a možná nově přijmete svou identitu milovaného Božího, tedy královského dítěte, že Vaše vědomí sebe z Vás bude vyzařovat a nebude lidi kolem Vás znejišťovat, ale naopak přitahovat.

Samozřejmě je důležité, abyste i Vy sama udělala k druhým nějaké kroky. Zkuste se začít na lidi kolem sebe usmívat. Někdy taková maličkost může zamíchat kartami. Možná by stálo za to nabídnout své služby staršímu člověku – našla byste prostor pro povídání si a nesla byste si dobrý pocit z užitečnosti. Zároveň byste mohla zkusit třeba křesťanskou seznamku. I když jste odrazená od chození do kostela, myslím, že i tak byste se mohla přidat do nějakého křesťanského společenství lidí podobně starých jako jste Vy. Zkuste odložit představy doby, která je před Vámi. Vždy jde o jeden konkrétní den, který máme šanci prožít hezky. Zkuste si udělat plány vždy jen na jeden den a ty si užijte. Zkuste si v každý den dopřát nějakou radost. Vnímejte, co je v okolí krásného a to si přivlastněte jako dárek od nebeského Otce. Zjistíte, že jste velmi bohatá. Jednotlivý den to dáte. Zkuste se takto pro jednotlivé dny rozhodovat den po dni a tuto praxi nějaký čas vydržet, dokud Vám nepřejde do krve.

Milá..., protože jste milovanou Boží dcerou, jsem si jistá, že jste povolaná k životu. Ne jen sebeobraně a živoření. Vezměte tuto myšlenku jako výzvu. Bůh jistě chce, aby Vám život chutnal. Zkuste si dopřát jeho pohled radosti na Vás. Krom toho, že je ve všech situacích s námi, soucítí s námi, doprovází nás, tak nad tím je jeho postoj k nám. Postoj vroucího láskyplného vztahu. Nebojte se v Jeho něze koupat. A pak jím posílena vyjděte mezi lidi a zkuste to nádherné zářit. Pak budete neodolatelná pro správné lidi. Moc Vám držím palce a beru Vás s tím do modlitby.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt