Co znamená, že Ježíš na kříži "sejmul hříchy světa"?

Dobrý den,

seznamuji se s křesťanstvím a ráda bych se se zeptala na některé věci. Omlouvám se za dlouhý výčet otázek, ale hledám odpovědi a s některými křesťanskými pohledy na Krista nedokážu souznít.

1) Jestliže Ježíš na kříži "sejmul hříchy světa", jak to v té době vypadalo, jak se proměnil tehdejší člověk?

2) Jak si člověka, ze kterého jsou sejmuty hříchy, můžeme představit dnes? Respektive, jak poznám, že jsou ze mne sejmuty hříchy? Znamená to, že již nejsem vystavena žádným negativitám v oblasti, kde jsem hřešila? Tedy tu situaci necítím jako zátěž? Znamená to, že tento určitý okamžik je člověk bez hříchu? Končí sejmutím hříchu z člověka jeho sebepoznání?

3) Jaký je rozdíl mezi karmou a hříchem? Dají se vůbec tyto dva pojmy k sobě připodobnit?

4) Jestliže je Ježíš vnímám v některých textech jako obětní beránek, který sem na tento svět přišel, aby trpěl a ochotně nesl všechny hříchy světa na ramenou, jak můžeme tuto situaci připodobnit ke svému životu, aniž bychom se stali obětí všeho a všech?

5)  Ježíš je církevními institucemi v České zemi  vyobrazován jako slabý a poražený na kříži. Jaký je k tomu důvod? Proč není vyobrazen např. jako úžasná energie lásky a jako vykupitel?

Velice  děkuji.

Dobrý den, 

vůbec se neomlouvejte za dlouhý výčet otázek (jsou důležité!), spíše omluvte, že i odpověď bude úměrně tomu obsáhlá. Není to snadné téma a každé zjednodušení může vést jen k dalším nedorozuměním.

K pochopení toho, co se vlastně na kříži stalo, mi pomáhá jeden obraz: Představuji si stvoření jako obíhající v soustředných kruzích kolem svého Stvořitele, pevně s ním spojené přitažlivostí poslušnosti a chvály. Pak ale přichází okamžik hříchu: nejdřív andělé a pak člověk se začínají neposlušností vzdalovat a přitahují s sebou (svou přitažlivostí) i zbytek stvoření. Celá soustava se začíná rozpadat. Nastává odstředivý pohyb – stvoření se řítí čím dál rychleji někam do tmy. To je podstata HŘÍCHU světa.

V momentě, kdy Kristus umírá na kříži, však nastává bod obratu. Tento zoufalý pád do nicoty se náhle zastavuje, jako by narazil do kříže. Bílou sobotu můžeme vidět jako šok, zmrtvění, ale zároveň klid a odpočinutí světa. Ráno Vzkříšení znamená probuzení světa a udivené rozhlížení se kolem – tolik světla a slávy směrem k Bohu! Ve chvíli Seslání Ducha svatého se svět znovu dává do pohybu, ale opačným směrem než dříve. Dostává novou energii k návratu k Bohu. Od této chvíle se nikdo a nic nemusí řítit do tmy, stačí se připojit k pohybu, který Kristus odstartoval svým Vzkříšením.
To je význam tvrzení, že Kristus sňal hříchy světa. Neznamená to, že se hned všechno srovná, všichni lidé a všechno tvorstvo se podřídí Bohu a budeme žít opět v ráji. Návrat bude postupný, tak jako odvrat byl postupný. Nejprve je tu jádro, maličký sbor Kristových učedníků. Ti jsou posláni do celého světa, aby hlásali evangelium. Kristovo učení a milost jsou ale pořád vystaveny tomu hříšnému stavu, ve kterém se svět a lidé nacházejí.

1) Co znamenalo „sejmutí hříchu“ ze světa v době Kristově? Poznalo se to nějak? Ano, nejprve na jeho apoštolech, ze kterých se stali úplně noví lidé. Ti pak tento „nový život v Kristu“ rozšiřují dál. I další generace učedníků hlásají světu „obrácení“, možnost změnit směr, začít se navracet k Bohu. Každý člověk zvlášť se musí rozhodnout, jestli se připojí ke Kristu, jestli chce být „znovuzrozen“ ve křtu. Právě ve křtu je ten okamžik, kdy je člověk zcela bez hříchu. Hned poté ale většinou zapadá do starých stereotypů – ale už jde správným směrem. Je to teprve začátek změny, která se začne projevovat postupně.

2) Rozhodně to neznamená, že už člověk není vystaven žádným negativitám. Naopak. Stále ho obtěžuje a ohrožuje jeho vlastní hříšný stav, útoky hříšného světa a padlých andělů. Když je ale spojen s Kristem, nic ho nemůže už odvrátit od pohybu směrem k Bohu, protože Kristus je sám Bůh. Má k dispozici mnoho prostředků, které mu umožňují všechna nebezpečí překonat a kráčet vpřed. Jsou to svátosti (především eucharistie), zpověď (která je prostředkem sebepoznání a lítosti; v ní se pořád znovu vracíme na správnou cestu), modlitba a mnoho dalších Božích milostí.

3) Tato otázka je dost zajímavá! Ve velmi úzkém smyslu se pojmy hřích a karma kryjí, ale ze všech stran jedno či druhé přečnívá. Mají společné to, že jde o „vzdalování se od středu“, přičemž ten střed je ale rozdílný – v křesťanství je to osobní Bůh, ve východních náboženstvích neosobní Nic. Dále mají společné to, že je potřeba se vrátit, očistit, osvobodit, přičemž prostředky jsou různé. V křesťanství je to jen Kristova milost, distribuovaná různými prostředky, na východě je to sebepoznání a práce na sobě. Karma je neosobní zatížení (hmotou), osvobození od karmy je vyvanutí, nirvána. V hříchu jde o porušený vztah člověka k Bohu, osvobození od hříchu je pak věčný život člověka v blaženém a milujícím vztahu s Bohem.

4) Ježíš není slaboch, který na sebe jen nechá padat nespravedlnost a krutost. To je až jeho poslední slovo ve střetu se samou podstatou zla – a to ne proto, že na to už by byl slabý, ale protože věděl, že jeho oběť je právě vítězstvím nad zlem. Když se setkával s jednotlivými projevy zla, řešil je – přel se s farizeji, bránil se před nespravedlivými odsudky, dokonce obchodníkům rozházel v chrámě stánky. Rozhodně nehlásal kapitulaci před zlem v našich životech, ale rozvážnost, pevnost, odvahu – nakonec i ochotu pro pravdu zemřít.

5) Zobrazování Krista jako trpícího patří k západní křesťanské tradici od nepaměti (není to záležitost ani církevních představitelů, ani Česka). Na křesťanském Východě (pravoslaví) se spíš zobrazuje Kristus ve slávě. Obojí patří k naší křesťanské zvěsti. Máte pravdu, že Kristus je zdrojem vší milosti a slávy. Západ ale zdůrazňuje, že bez jeho oběti na kříži by Boží sláva nemohla být zjevena a byla by pro nás zcela nedosažitelná. Připomíná nám, že bolesti a utrpení mohou být cestou ke spáse, když jsou spojeny s Kristem. Člověk tohle potřebuje stále opakovat, aby neměl dojem, že když trpí, ocitá se ve slepé uličce, daleko od Boha.

Doufám, že Vám odpovědi trochu posloužily. Přeji mnoho milostí v dalším hledání.
 

Kategorie otázky: Ježíš, Křesťanství, Náboženství různá, Hledání Boha, víry