Ježíš a Bůh, Bůh a Ježíš

Dobrý den,
mám dotaz ohledně Ježíše. Nedávno jsem objevila křesťanství. Vlastně to bylo naopak. Bůh našel mě. V době, kdy jsem měla sebevražedné myšlenky, si mě Bůh našel zachránil. A já teď hledám odpovědi.

Slyšela jsem už mnohé o Ježíši, ale  tak úplně nechápu koncept Ježíše a Boha. Proč byl Ježíš ten “vyvolený” a jak je možné, že konal zázraky? Proč je v křesťanství tak moc důležitý jako Bůh?  Vnímám to dobře, že  Ježíš byl vtělený Bůh? Ten stejný jako  Bůh Stvořitel? Seslal Bůh na Zem sám sebe?
...
Pokud je vesmír nekonečný, tak je Bůh taky. A  pokud je Bůh nekonečný, tak by musel být opravdu všude ve všem. Možná díky tomu žijeme, i když je to nepochopitelné, a stejně tak roste tráva. Asi díky tomu vznikl život. Pokud by seslal Ježíše opravdu jako sebe samotného v lidském těle, mohlo to být proto, aby lidem přiblížil, že Bůh existuje, co opravdu chce, jak bychom měli žít, něco nám ukázat a něco nás naučit. Lidé by pravděpodobně v Boha stále věřili, protože Bůh tu byl a bude vždycky, ale jde o to učení a to vedení životem správnou cestou. 
...
Co  nám chtěl  Bůh smrtí Ježíše něco ukázat? Zemřel pro nás, aby jsme se stali lepšími? Abychom milovali lidi, jako on miloval nás a položil za nás svůj život a trpěl pro nás? Vstal Ježíš z mrtvých, protože to byl sám Bůh,  a tak měl tu moc? Vstal z mrtvých, aby podtrhl své učení, aby by brán vážně více lidmi, kteří mu třeba předtím nevěřili? Aby ukázal pravdu?
...
Slyšela jsem zakončení modlitby “…o to Tě prosíme skrze Ježíše Krista, Amen.” Je to proto, že mluvíme k Bohu skrze Ježíše, jako dříve mluvili lidé s Ježíšem na zemi? Je to protože Bůh je Ježíš a Ježíš je Bůh? Když dříve na zemi lidé mluvili k Ježíši, mluvili vlastně přímo k Bohu a Bůh mluvil k nim? Chtěl se k lidem dostat co nejblíž?
...
A co ostatní náboženství? V každém náboženství se říká, že ta ostatní nejsou ta pravá a jenom v tom, že je pravda. A třeba tomu tak může být, že zrovna v tom daném náboženství je pravda. Co když je ale pravda ve všech? Není ale hlavním úkolem náboženství, aby se člověk choval správně podle Boha a uctíval Boha?

Pokud je někdo křesťan, tvrdí, že v křesťanství je pravda. Pokud je někdo muslim, tvrdí, že v islámu je pravda. Co když je ale pravda všude? Protože jak může sám člověk říct, kde je pravda? Není to hlavní v Boha věřit v jakékoliv podobě a konat tak, jak je to správně? Jak si můžeme vlastně myslet, že pravda je pouze v křesťanství a zamítat tím miliony lidí? Nestavíme se tím svým způsobem tak trochu na pozici Boha? A kdo jsme my, abychom věděli co je pravda? A pokud je Bůh všude a nekonečný, není tedy také pravda všude a nekonečná? Může vůbec objektivita existovat? Není všechno, co je z člověka subjektivní? Je Bůh objektivní? A pokud ano, může být potom člověk objektivní?

Jak si tedy můžeme myslet, že naše pravda je ta jediná, když ani nedokážeme našimi vynálezy ověřit, zda je opravdu vesmír nekonečný a jak vznikl? Co nám dává ten pocit neomezené moci a nekonečného vědění? Jak si můžeme myslet, že všemu rozumíme a všechno můžeme vysvětlit?

Doufám, že to nevyznělo špatně vůči křesťanství a opravdu to tak nechci, jelikož je mi samotné křesťanství asi nejblíže. Chtěla jsem se jenom podělit o své myšlenky a otázky. A případně na nějaké otázky i získat odpovědi či být vyvedena z omylu, nebo získat jiný pohled na věc než ten můj.
Předem děkuji za přečtení i odpověď.
Přeji pěkný den. :)

- redakčně zkráceno a upraveno-

Dobrý den,

Linka víry mi přeposlala Váš „dotaz“. V první řadě jsem zjistila, že to je 40 dotazů (přesně tolik je tam otazníků)! Odpověď bude přinejmenším stejně dlouhá, ale stejně se obávám, že odpovím jen na zlomek otázek. Obrňte se trpělivostí! Závěr Vašeho psaní mi dává naději, že ani nedoufáte v plnou a vyčerpávající odpověď – protože jak správně píšete, nikdo nemáme patent na pravdu. Nicméně věříme, že Pravda má patent na nás a že nás aspoň občas osvítí svými paprsky, pokud se necháme.

Těch pravd ve Vašem psaní je víc. Čtu si to znovu, a znovu žasnu: jestli jsem pochopila správně, tak jste teprve nedávno uvěřila v Boha a nedostala jste zatím žádné systematické poučení o víře. Jestli je to tak, pak je Vaše poznání jaksi „zevnitř“, přímo od Zdroje, a já budu se svými „moudrostmi“ až ta druhá, která jen nesměle přitakává a s bázní a úctou dělá drobné opravy, snad jen ve formulacích.

Jak je to s Ježíšem?

Nebudu se soustředit na jednotlivé otázky, spíš celkově vykreslím jeho „status“ a poslání, tak jak ho vidí křesťanství. Doufám, že z toho vyplynou aspoň některé odpovědi. Začnu ale od počátku, shrnu v kostce celé „dějiny spásy“, protože bez pochopení začátků se nedají dobře chápat ani konce.

Jediný a nekonečný Bůh stvořil svět (slovo kosmos nebo universum překládáme i jako vesmír, přestože každé to slovo má v češtině malinko jiný význam). Z ničeho neplyne, že by vesmír měl být nekonečný – jestliže se rozpíná, jak říká astrofyzika, pak je konečný. A tatáž věda předpokládá, že na konci věků se zase do sebe zhroutí. Možná jeho nekonečnost figuruje v teoretických výpočtech, ale to nic neříká o jeho realitě. Z hlediska víry není „nekonečnost“ vesmíru v matematickém smyslu vyloučena, ale nemá to nic společného s Boží nekonečností. Boží věčnost a nekonečnost je dokonalé bezčasí a bezprostorovost, jeden všudypřítomný bod a jeden věčný okamžik. Ale tím se teď nebudeme zabývat, to byla jen malá odbočka hned na začátku.

Tento věčný Bůh tvoří (stále tvoří!) svět a je ve všem přítomný, jinak by to nebylo – další věc, kterou chápete dobře, ba dokonce líp než mnoho křesťanů :-) On je jediný zdroj bytí a života (ale tráva ani člověk není Bůh, pouze má v různém stupni účast na jeho bytí). Tvoří svět ne proto, že by ho potřeboval nebo že by taková tvorba něco přidávala k jeho dokonalosti. Tvoří ho z překypujícího bytí, dobroty, lásky, krásy, pravdy, které jsou v něm obsaženy a tryskají z něj jako z věčného Zdroje. Nejúžasnějším produktem Boží lásky jsou duchovní bytosti, a zvláště pak člověk, který je mostem mezi materiálním a duchovním světem. Člověk má svým rozumem a láskou svět spravovat a podřizovat Božímu řádu.

Tohle všechno se dá jakžtakž pochopit a odvodit i filosoficky – takový Platón či Aristotelés znali Boha jakožto počátek i cíl veškerého bytí, a člověka oceňovali jako vrchol tvorstva.

Židé sice nebyli tak filosoficky precizní, ale díky Božímu zjevení se přece jen dozvěděli ještě o něco víc. Totiž že Bůh je Osoba a že člověka miluje, že člověk se hned na počátku vzepřel Božímu plánu, ale Bůh dělá všechno pro to, aby ho přivedl zpět k sobě. Židovský zákon je Božím návodem, jak zamezit nejhorším důsledkům lidské vzpoury (islám není nic jiného než očištění židovství, návrat k původní víře starého Izraele).

Máte pravdu, že náboženství (aspoň ta zjevená – židovství, křesťanství, islám) jsou tu proto, aby člověk uctíval Boha a žil podle jeho přikázání. Jenže ouha! Celý Starý zákon vypravuje o tom, jak člověk není schopen ani správně uctívat Boha (abychom ho mohli správně ctít, musíme ho pravdivě poznat!), ani správně žít. Pořád sklouzává zpět k modloslužbě a do svých hříchů, a okouší jejich trpké plody – zármutek, utrpení, smrt. Bůh ve Starém zákoně pořád slibuje jakéhosi Zachránce, Pomazaného (Mesiáše), který všechno dá do pořádku, odpustí lidem hříchy a učiní, že už budou schopni plnit Boží vůli. Židovství na toho svého Vyvoleného stále čeká.

Křesťanství však vyznává, že ten Vyvolený, Mesiáš už přišel. Je to Ježíš Kristus, Boží Syn. Ne pouhý osvícený člověk, který by učil o Bohu a o morálce, ale samotný Bůh sestupuje na zem, aby lidi vysvobodil z hříchu. Přesně tak, jak to píšete – je to Bůh sám, ten jediný Bůh, kterého vyznáváme jako Stvořitele nebe i země. Prokázal se nejen učením a zázraky, ale především vlastním zmrtvýchvstáním, a vlastně i utrpením, které téměř doslova předpověděl prorok Izaiáš.

A tento Boží Syn nám zjevil něco, co židovství zatím nevědělo – totiž že v jediném Bohu jsou tři Osoby: Otec, Syn a Duch svatý. Otec sám sebe poznává v Synu a miluje v Duchu. Vychází nám zde tajuplná rovnice: Osoba Otce + jeho Poznání (osoba Syna) + jeho Láska (osoba Ducha) = jediný Bůh. Syn je poslán od Otce na zem, aby zachránil člověka a vrátil ho do Otcovy náruče. Proměnu lidského srdce pak dokonává zevnitř Duch svatý. Nedokážeme to pochopit a nikdy bychom to nevymysleli, kdyby druhá božská Osoba nesestoupila na zem v lidském těle a nezjevila nám tohle tajemství vnitřního Božího života.

Boží Syn však nepřišel lidi jen poučit o Bohu. Přišel za nás vykonat to, co bychom sami nedokázali. Přišel nás smířit se sebou samým. Jeho utrpení a smrt za nás nebyla jen „zbožný příklad“, který máme následovat, ale Boží čin odpuštění a smíření. Bůh sám nesl místo nás důsledky našich hříchů, a to až do nejkrutějších hlubin utrpení a smrti. Ale protože byl Bůh, jak správně píšete, smrt ho nemohla definitivně udržet ve svých spárech. Byl vzkříšen a s ním budou vzkříšeni všichni ti, kteří se k němu připojují vírou a křtem.
 

 Proč si myslíme, že pravdu máme zrovna my

Tak tolik k osobě Ježíše Krista (snad aspoň něco z toho bylo k užitku). Ale teď přicházíme k druhé části Vaší otázky, mnohem obtížnější: proč si my křesťané myslíme, že tohle všechno je pravda? A hlavně: proč si myslíme, že ostatní náboženství pravdu nemají, když je Bůh nekonečný a vejde se do něj všechno?

Nejdříve si musíme vyjasnit pojem PRAVDY. Pravda je to, co je. Ale také je to poznání toho, co je. Nikdo, ani křesťanství nebo jiné náboženství, nepoznává pravdu úplně. Uznáváme, že i všude jinde mohou být rozesety střípky pravdy (nebo spíš důrazy), které nám třeba unikly – zkrátka že se i od jiných náboženství nebo nevěrců máme co učit. Ale pak jsou tu věci, které si vzájemně odporují. Jeden příklad za všechny: křesťanství tvrdí, že Ježíš je pravý Bůh (a pravý člověk), zatímco židovství i islám popírají jeho božství. Pravda je buď to, nebo ono. Ale jak to zjistíme, když všechny systémy mají svá rozumová odůvodnění?

Potíž je, že na odůvodnění příchodu Božího Syna samotný rozum nestačí. Ptáte se, jestli „není všechno, co je z člověka, subjektivní?“ Touhle otázkou se zabývají filosofové už od starověku, a ne a ne ji rozlousknout. Ale i kdyby se jim to povedlo, na křesťanství by se toho mnoho nezměnilo. To totiž není „z člověka“. Není to intelektuální konstrukce, ale … co to vlastně je? Boží odpověď na naše tázání, vložená Duchem svatým přímo do našeho srdce. Vždyť jste to sama zažila. Najednou je něco jinak. Člověku jsou zcela jasné věci, které by sám nevymyslel. Ví, že jsou pravdivé. Je to něco jako jasná intuice. Člověk, který dostal darem víru, najednou ví, že je tu Bůh, který ho tak miluje, že poslal svého Syna, aby ho zachránil. Na to neexistuje žádný důkaz, ale věřící si to nedá vyvrátit, podobně jako když člověk něco vidí očima. V Písmu se říká, že nám to „dosvědčuje Duch svatý“ – žádné lidské důkazy ani svědectví zde nepomohou.

To neznamená, že víra židů nebo muslimů není pravdivá. Pouze není celá (v tom smyslu, že nepoznává všechno, co nám Bůh o sobě zjevil). A u některých vyznavačů je také dost zanesená lidským nánosem – což ale samozřejmě platí i o křesťanech.

Mohla bych ještě několik stránek pokračovat, ale už teď je to nesnesitelně dlouhé, tak už toho raději nechám. Kdyžtak se ozvěte s dalšími námitkami.

Přeji Vám a vyprošuji plnost křesťanské víry, bez pochybnosti, zda to není jen jedna z mnohých pravd.
 

Kategorie otázky: Bůh, Ježíš, Hledání Boha, víry