Je v pořádku modlit se za to, aby mě Bůh nechal zemřít?

Dobrý den,
procházím krizí a nemám se na koho obrátit. Jsem věřící, ale moc bych si přála zemřít. Nevím, jak to jde dohromady. Neměla jsem moc hezký život. Nebudu tu nic vypisovat. Snažila jsem se chodit na terapii, ale komu pomůže, když  svůj život zahodí babráním se v něčem, do čeho se narodil a s čím nemůže nic dělat?  Proč jsem prostě odsouzená žít takhle oškatulkovaná kvůli něčemu, do čeho jsem se narodila?
...
Lidi mi pořád říkají, že mě Bůh miluje. Vím, že je "věcný život” a “Bůh mě miluje”, ale můj problém je v tom, že to pro mě nic neznamená …
...
Spáchat sebevraždu nemůžu. Ale chtěla jsem se zeptat, jestli je v pořádku modlit se za to, aby mě Bůh nechal zemřít?

Milá 

Píšete o své krizi, o pocitech, že by bylo lepší nebýt. Kvůli rodině se cítíte být druhými zaškatulkovaná, onálepkovaná bez možnosti korekce. Zbožné fráze bez obsahu nemají cenu a jde to vlastně chtít zemřít, když je člověk věřící?
Je mi upřímně líto, že Vám je tak špatně.

Ptáte se na to, jak jde dohromady víra a to, jak se člověk cítí. Ujišťuji Vás, že to jde opravdu dobře. Jen je potřeba s tím správně naložit. Bůh je ten, který Vás zná lépe než Vy samu sebe. Ví totiž, jak Vás stvořil – jako úžasnou, jedinečnou bytost, která je skutečně jediná na světě. Nejde napodobit nebo kopírovat. V tom je Vaše nádhera a nezastupitelnost tady na zemi. S Vaší originalitou Bůh počítal, když Vám život dával – a to s velkou důvěrou a neskutečnou láskou. Má z Vás rád každou píď. To, že se na člověka lepí hříchy, to je fakt, ale ne jeho podstata. Dokonce ani křivý pohled druhých lidí nedokáže pokřivit to, jak Vás Bůh s láskou myslel. Nemůže na tom změnit nic ani prostředí, do kterého jste se narodila, i kdyby bylo sebehorší, nemohou to změnit ani nespravedlivé pohledy okolí. Vaši hodnotu to neumenšuje. Hodnota chtěného, milovaného Božího dítěte, které si z jeho lásky může brát, to Vám nikdo nikdy nemůže vzít.

Je potřeba na chvilku jakoby smést nakupené věci ze stolu, abyste se dostala k té pevné desce.  Zkuste začít Bohu věřit, že jste pro něj ta jediná na světě a že jestli Vás něco bolí, tak on trpí s Vámi, protože Vás má rád. S tím souvisí to, že od Vás neočekává žádné divadlo, že čeká na Vás, na Vaši autenticitu. Čeká, že mu jakoby vklouznete do náruče a budete mu vyprávět o všem, co jste zažila, co prožíváte. Nebo to na něj smíte i zakřičet. (Jen si buďte prosím vědoma toho, že Bůh je láska a že když se Vám děje něco zlého, tak to není jeho vůle pro Vás. Dal lidem svobodu a na tom, když ji zneužívají, podíl nemá.) On tu stojí s otevřenou náručí a nabízí Vám její bezpečí. Pro Váš hněv, strach, úzkosti, radost i pláč. Takže se nemusíte bát s Ním mluvit ani o tom, že byste nejradši umřela a co Vás k tomu vede. Zároveň s tím ale proste o pomoc. To, co můžete udělat Vy, je přijmout svou identitu milované, jedinečné bytosti, která má cenu takovou, že se Bohu vyplatilo za ní dát život…Pak to znamená, že Váš život není bezcenný a že v něm můžete jít se vztyčenou hlavou, i když Vás okolí v tuto chvíli „nevidí“. Někdy stačí, když člověk svou identitu a cenu přijme a druzí lidé jsou najednou schopni vnímat to, že máte věci jinak. Něco to pozmění. Je potřeba začít ale ve svém nitru.

Pro Vaše posílení by mohla prospět i ta terapie, která se Vám zdá zbytečná, přesto by Vám mohla poskytnout prostor pro Vaše hledání jak sebe pojmout jinak, zřejmě by se Vám hodila i duchovní opora nějakého kněze. Nebojte se prosím pomoc vyhledat.

Milá, i když se teď zdá situace neměnitelná, není to tak. Když v sobě objevíte zdroj Boží opory, nic Vám nemůže bránit v tom, abyste byla svobodná a sama sebou. I okolí pak uvidí, že ač jste z takových a takových poměrů, přesto jdete jinak a dobře. Beru Vás s tím vším do modlitby a moc Vám držím palce!
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt