Je odmítání dětí v manželství proti Bohu?

Dobrý den,  chtěla bych se na Vás obrátit s dotazem. S manželem jsme svoji již přes dva roky a všichni naši přátelé a známí, kteří spolu byli tutéž dobu, již měli nebo plánovali děti. U nás se ale o tom mluvit nedá. Manžel by děti chtěl, ale já se na dítě zatím necítím po fyzické ani po psychické stránce vůbec připravená.

Už dlouhou dobu se potýkám s depresemi a beru na ně prášky, které mi bohužel nezabírají. Navíc máme s manželem časté neshody, snad úplně kvůli všemu, takřka v ničem si nerozumíme (máme úplně odlišné cíle, názory a zájmy), a nedokážu si představit, že by do toho přišlo dítě. Sama jsem měla dost špatné dětství, takže dobře vím, o čem mluvím. Nechci, aby takhle trpělo i moje dítě. A neklape nám to ani v posteli - právě kvůli neshodě, jestli mít dítě. Když muž začne mluvit o dítěti, úplně se zablokuju a raději se uchyluju k masturbaci. Jsme na tom špatně i po stránce bydlení a financí. Nevím, jak bychom dítě (zvláště při dnešních cenách) zabezpečili.

Často  se nás někdo z rodiny nebo přátel ptá, kdy budeme mít dítě, a já mám jen oči pro pláč. Je takový postoj, kdy záměrně odmítám dítě, proti Bohu?  Poraďte mi prosím, je vhodné přivést na svět dítě, když na něj nejsme dostatečně připravení?
....

Děkuji za radu.

-redakčně upraveno-

Milá ...
jsem ráda za důvěru, se kterou se na nás obracíte, i když se ve Vašem životě necítíte zrovna "lehko". Dovolím si na Vaši otázku neodpovědět, protože se mi zdá, že Vaše otázka ve skutečnosti zní trochu jinak. Nepíšete, že děti nechcete nikdy, protože je nemáte ráda. Píšete, že se na něj necítíte připravená. Píšete, že cítíte tlak z okolí, že už byste dítě mít měli. Píšete, že bojujete o své vlastní zdraví. Že se ve vašem manželství necítíte šťastná. Že byste potřebovala více podpory a pochopení a méně odsuzování, že jste na své pocity sama. To se mi zdá jako velký balík toho, co nyní ve svém životě řešíte a vůbec se nedivím, že v tuto chvíli představa nového života ve Vás vzbuzuje spíše obavy než radost. Jinými slovy, zdá se mi, že Vaše pocity jsou zcela adekvátní vaší životní situaci. Takže než si začnete klást otázku, zda už je čas na díte, je potřeba si položit otázku, co mohu udělat pro to, aby mi bylo v mém životě lépe.

Jako hlavní se mi zdají dvě věci - postarat se o své zdraví a o své manželství. Berete léky na depresi, takže předpokládám, že jste v pravidelné péči nějakého psychiatra. To je dobře, léky ale nevyřeší vše, velmi bych Vám doporučila najít si nějakého dobrého psychoterapeuta, který Vám pomůže s depresivními stavy a s péčí o sebe v každodenním životě, s bolestmi z minulosti, ale také s tím, co žijete nyní.

To, že s manželem nemáte děti je výhoda v tom, že můžete věnovat intenzivnější čas budování vašeho vztahu. Vztah nelze jednosuše z povzdálí ohodnotit jako dobrý nebo špatný. Vztah je především rozhodnutí a je potřeba do něj neustále vkládat z obou stran určité úsilí. Jste spolu dva roky. Jaké byly důvody, proč jste si svého muže vzala? Opravdu jsou všechny tyto důvody pryč? Co se stalo? (píšete, že si v ničem nerozumíte). Co byste od něj potřebovala? Co asi on potřebuje od Vás? Povídáte si o tom spolu?

Ne vždy se o tom mluví, ale jedna z prvních krizí, která mladé páry potká je období, kdy spolu začnou bydlet (u křesťanů je to často hned první roky po svatbě) a kdy se mnoho věcí změní. Je možné, že jste dobře nepromysleli a nevykomunikovali, jak vaše soužití bude konkrétně vypadat? Bylo by dobré, kdyby jste si dokázali s manželem v klidu sednout a probrat, jak se ve vašem vztahu nyní cítíte a co oba potřebujete. Možná je potřeba probrat různé oblasti života -od bydlení  přes Vaše zdraví, finance až po sex, a pokusit se najít společné řešení pro každou tuto oblast. Pokud si svá prázdná místa budete zkoušet zaplňovat sama, budete se s manželem jen více vzdalovat.

Projednat v klidu taková témata, když nejsme zvyklí se takto bavit, nemusí být snadné. Nebojte se proto využít cokoli zvenku, co Vám může pomoci nastolit atmosféru vzájemného naslouchání. Výborná je například iniciativa manželské večery nebo letní setkání Kána pro páry, kde byste meli speciální čas pro sebe i Boha a mohli budovat svůj vztah v bezpečném prostředí:
Manželské večery
Kána pro páry

Pokud zjistíte, že komunikace mezi Vámi je příliš obtížná a že potřebujete ještě více pomoci, najděte si manželskou a rodinnou poradnu nebo manželského terapeuta, kam budete moci chodit s manželem spolu. Případně tam můžete zajít i sama v případě, že tomu manžel nebude nakloněný.

A co se týče okolí, zkuste si nastavit hranice s lidmi tak, aby pro Vás setkávání nebylo tolik zraňující. Můžete jim prostě říct pravdu s tím, že je pustíte jen tam, kam chcete. Můžete např. říct, že si ještě napřed chcete vyřešit některé jiné věci, ale že o tom nyní nechcete mluvit. Nebo (pokud máte dobrý vztah) naopak, že by Vám pomohlo si promluvit o některých těžkostech ve vašem životě... Nebo že je prosíte, aby na Vás netlačili. Někdy nám blízcí opravdu nerozumí, ale někdy jen nemohou, protože je nepustíme a oni reagují jen na to, co jim předkládáme.

Zkuste se svým prožíváním nezůstávat sama. Samozřejmě se nelze svěřovat každému, ale zkuste si najít někoho z rodiny, kamarádku, známého kněze... komukoli můžete důvěřovat, s kým si promluvíte a kdo to ponese s Vámi, bude Vás podporovat a modlit se za Vás. A Vy sama řekněte Bohu, co potřebujete. On je Někdo, ke komu můžete být naprosto upřímná a kdo vždy stojí po Vašem boku.

Věřím, že pokud Vám bude dobře ve vašem vztahu a k sobě i manželovi, bude pro Vás Boží pozvání k přijetí nového života vyvolávat úplně jiné pocity.

Přeji Vám odvahu překročit hranice svého strachu a naději, že může být lépe.

Kategorie otázky: Manželské krize