Jak žít v Boží přítomnosti?

Ahoj, děkuji Vám za Vaše stránky, pomáháte mi. Potřebovala bych něco vysvětlit.
Poslední dobou jsem si všimla, že se dost všude mluví o Boží přítomnosti, jakože "žít v Boží přítomnosti". Možná je to hloupý, že se ptám, ale co to znamená? Jak se to dělá?
Znamená to, že se každých patnáct minut máme  modlit? Nevím, co si pod tím úplně představit. Nebo že nemáme myslet na jiné věci, jen pořád na přítomnost Boha? Vlastně ani nechápu, jak bych to udělala. Nejlépe mi je, když jsem někde sama a můžu myslet na Boha, jenže to dělám jen tak dvakrát za den a teď si říkám, jestli není málo? Mezi lidmi mi to nejde, prostě pozornost mám někde jinde. Je to chyba? Co mám vlastně dělat?
Děkuji Vám předem za odpověď.

Milá ...

úvodem odpovědi na Váš dotaz chci poděkovat za otevřené a milé přiznání, že Vám naše stránky pomáhají. Předpokládám, že v orientaci na Vaší životní i duchovní cestě. Obě polohy k sobě totiž nerozlučně patří.

Otázka žití v Boží přítomnosti je pro křesťana velmi zásadní, a přesto odpověď na ni není snadná. V některém období svého života můžeme vnitřně zakoušet vědomí, že Bůh je přítomný v každém okamžiku našeho života. Neznamená to, že na Boha myslíme co minutu: děláme svou práci, radujeme se, jsme unavení, smutní … a pak přijde moment, kdy si uvědomíme, že v tom nejsme sami. A proměníme ho v modlitbu - díků, proseb, odevzdání... Je to vlastně takové vyznání, že v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme. Viz např. obraz

Někdy nám to jde hladce, jakoby samo, a těch momentů přes den je několik. Jindy se jakoby podobáme Emauzským učedníkům kráčejícím po boku Krista, ale vůbec ho nepoznáváme, protože „něco jako by bránilo našim očím, abychom ho poznali“ (srov. Lk 24,16). Těžko se předepisuje terapie na tuto diagnózu. Mezi důvody, proč to tak může být, patří náš vnitřní neklid, roztříštěnost, únava, nepravidelnost modlitby, život mimo společenství věřících... Z mého úhlu pohledu jsou pak k řešení důležité alespoň 2 pilíře dne - ranní odevzdání se v modlitbě a večerní díkůvzdání - tam můžeme vyznat, že chceme jít dnem s Bohem, být otevření jeho impulzům, přijímat od něj pomoc, posilu, výzvy … a večer to pak můžeme nějak reflektovat - byť třeba jen formou vyznání - Bože, děkuji, že jsi mě celý den nesl svou láskou, i když jsem to nedokázal vnímat; zůstávej se mnou a uč mě být zítra vnímavý na Tvou přítomnost...
Bůh do nás vkládá touhu, žízeň po jeho blízkosti. Na nás je odkrývat ji v sobě a prosit o spatření Boha za znameními, drobnostmi, které nám posílá.

K uchopení odpovědi "jak žít v Boží přítomnosti" nám může také pomoci obraz lásky dvou zamilovaných. Dotyční na sebe vzájemně myslí, uvažují o sobě i svém protějšku, těší se na společný čas, drobnosti jim připomínají toho, kdo je jim drahý. I když plní své studijní, pracovní, rodinné povinnosti, dá se říct, že žijí každodenní „STÁLOU PŘÍTOMNOSTÍ“ svého partnera. Ve vztahu s Bohem je to pozvání do hloubky bytí, pozvání Ducha sv., které můžeme snadno v hluku světa přeslechnout. Jak ale píše bratr Roger Schutz, jedinou cestou k plnosti křesťanského života ať v manželství nebo celibátu je dovolit, aby Boží láska pronikla celou naši bytost.

Na duchovní cestě nás činí citlivými pro Boží přítomnost četba evangelií, potažmo v jejich světle četba celé Bible. Tu nemáme v úctě pro její stáří, ani proto, že je dějepisem nebo učebnicí přírodopisu nebo souborem inspirativních mýtů, bájí a starobylých legend nebo příručkou etických norem nebo morálky. Pro nás je především svazkem cenných textů, které odrážejí zkušenosti předchozích generací v komunikaci s Bohem. Je to svědectví těch, kteří se na svých klikatých a velmi nelehkých životních cestách snažili porozumět. Protože i před mnoha tisíci lety se vyskytovalo dost lidí, kteří se ptali po smyslu svých životů, stejně jako dnes a bude tomu tak jistě i v budoucnu. Tato základní existenciální otázka není výslednicí vzdělání. Jejím iniciátorem je především Duch Boží. Ten, který vše oživuje. Věřím, že tuto otázku také integroval do genomu každé lidské bytosti již od počátku Vesmíru, tedy i Vás. A Bůh je ten, který touží vstoupit s každým člověkem do interakce a dávat na ni odpověď člověku na míru.

Žít v Boží přítomnosti může být také obrazně vyjádřeno naladění vlnové frekvence člověka na frekvenci milujícího Boha Otce.

Kristus je Vaše Cesta, Pravda a Život. Proto nahlížejte často svůj život s očima upřenýma na Ježíše. Naučte se pravdivě svému Pánu nabízet sebe sama konstatováním: Buď vůle Tvá. Časem v sobě naleznete velkorysost a trpělivost k milování lidí sympatických i nesympatických, věcí i situací, přátel, a dokonce i těch, kteří se k Vám budou chovat nepřátelsky.

Váš jedinečný život a Vaše osobnostní a charakterové obdarování jsou pověstné biblické hřivny k rozmnožení. Abyste byla schopna nést ovoce, je třeba být napojen na reálný zdroj Života, kterým Ježíš rozhodně je. A učit se tak velkému umění milovat i žít neustále v PŘÍTOMNOSTI BOŽÍ. Tím nejvíce prospějete sobě i všem kolem sebe, viz např. zde 

Možná si povzdechnete: to nedám.... Nebojte se! BŮH NEPOVOLÁVÁ SCHOPNÉ, ALE USCHOPŇUJE POVOLANÉ. Vás povolal a dá Vám také růst...

Milá ..., přeji, ať naleznete své konkrétní místo na Zemi. Skutečné Boží povolání je velkorysé a plné humoru. Je to cesta neustálého růstu a poznání. Přeji, ať je Váš život napojený na Ježíše Krista neustálým objevováním vzrušujících souvislostí.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Hudba, škola, krize víry,...