Jak si udržet čistotu v nechtěném celibátu? Jsem sama...

Ráda bych se na Vás obrátila s prosbou o radu. Jak už jste si přečetli v titulku, můj dotaz se bude ubírat k 6. přikázání.
Jsem studentkou VŠ a je mi 22 let. Na první pohled může vše působit tak, že jsem šťastná a že si nemám vůbec na co stěžovat. Studium mě velmi baví, mám i spoustu dalších koníčků. Ráda se též zapojuji do dění v naší farnosti. Mám skvělou rodinu, zázemí... Zkrátka spoustu věcí, za které jsem Bohu moc vděčná a děkuji za ně. Je zde však jedna zásadní věc, která mě velice trápí a zžírá - a sice, chybí mi nějaká spřízněná duše...

Někdy se velmi stydím za to, že ve svém věku, kdy většina vrstevníků má již několik let vážný vztah či zakládá rodiny, jsem stále single (pro upřesnění - vždycky jsem byla single). Už jsem vícekrát měla několik "nadějí", ale nikdy z toho nic nebylo, protože to nikdy nebylo oboustranné.

Pochopitelně se pro to, abych se s někým seznámila, snažím něco dělat. Chodím na různá setkání mládeže, spolča, ale kde nic tu nic. Většinou tam jdou buď zadání nebo všude samé holky. A co se seznamek týče, nemám k nim důvěru. Dokonce jsem si nechala od kamarádek domluvit rande a byla to katastrofa. Zařekla jsem se, že už nikdy více.
Strašně bych si přála potkat muže svého života, se kterým bych do budoucna uzavřela manželství a založili bychom rodinu. Velmi toužím po manželském životě. Chci být pro někoho oporou a důležitou bytostí, a zároveň čím dál více pociťuji, že sama potřebuji oporu a útočiště.

S přibývajícími roky mě to stále více a více stresuje a deptá. Bojím se, že zůstanu nadosmrti sama. Snažím se o tom rozmlouvat s Ježíšem a prosím Ho, aby mi někoho poslal do cesty. Už to trvá několik let a stále se nic v tomto směru nemění. Někdy nám pochybnosti, jestli to je Boží vůle. Napadá mě, že když se mám v podstatě dobře, jestli už bych od Boha nechtěla moc. Říkám si, že každý má nějaký svůj kříž, tak třeba ten můj je ten, že zůstanu sama. Při té představě se mi však vždycky udělá mdlo. Samoty se strašně moc bojím...

A tedka už se konečně přesouvám k jádru své otázky: tím, jak jsem celý život single, velmi těžko čelím nástrahám zlého v sexuální oblasti. Přála bych si žít čistým životem, vím, že když nežiji v manželství, tak je pro mě vše tabu. Ale, mám v sobě v této oblasti mnoho rozporů. Už jsem na křesťanských webech xkrat četla, že sexualita je dar a že KAŽDÝ by ji měl prožívat. Jak ale mohu prožívat sexualitu v nedobrovolném celibátu?

Když jsem zmiňovala rozpory, měla jsem na mysli, že na jednu stranu si plně uvědomuji, že musím žít čistě a na sexuální podněty nereagovat. Ale, v životě bez partnera je skutečně velmi obtížné zachovat si úplnou čistotu. I když se snažím vydržet, občas prostě selžu a uchýlím se k masturbaci. Potom z toho mám obrovské výčitky svědomí, cítím se nechutně a špinavě a stydím se pak na Ježíše vůbec promluvit. (i když vím, že je nekonečně milosrdný) pak si řeknu, že už to dělat nebudu. Jenomže dřív nebo později zase upadnu, a takhle je to pořád. Navíc, strašně se stydím vyznat tento hřích u zpovědi. Na to nemám sílu. Našeho pana faráře si velmi vážím a strašně bych se styděla o tom s ním mluvit...

Vim, že hříchy čistoty se týkají snad všech, tedy i zadaných. Nemyslím si, že kdybych měla partnera (s kterým bych chtěla žít sexuálně až po svatbě), tak že bych nikdy nezhřešila. Někdy jistě ano. Ale domnívám se, že s vidinou, že se jednoho dne vdám, by bylo o dost jednodušší ovládat se, než když to vypadá že zůstanu sama. Popravdě si neumím vůbec představit, že budu muset celý život zvládat toto pokušení. Teď si uvědomuji, že můj dotaz vyzněl tak, že chci partnera jenom na sex :) samozřejmě že ne, neumím si představit být sama celkově, přála bych se mi blízkého milujiciho a milovaného člověka, se kterým bychom mohli prožívat dobré i zlé. Svůj dotaz jsem však směřovala spíše k tomu 6. přikázání, jelikož právě tato oblast mě poslední dobou velice trápí, intenzivně s ní bojuji a musím nad tím pořád přemýšlet. A vzhledem k tomu, že se o tom stydím mluvit s panem farářem, rozhodla jsem se pro tuto anynymní cestu.
Omlouvám se za délku zprávy a předem moc děkuji za jakékoliv podněty!

-redakčně upraveno-

Milá....
Děkujeme za Tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Této důvěry si obzvlášť cením u věcí, které pro Tebe není snadné sdílet jinde. Myslím ale, že je dobře, když se podaří, byť zde anonymně, je dostat na světlo a možná se na ně podívat s jistou úlevou, možná svobodou a trochu jinak.

Nejdřív bych se zaměřila na otázku partnerství a vize do budoucna. Proč nemůžeš zůstat u vidiny, že se jednoho dne vdáš? Samozřejmě, pokud je to Boží vůle. Ale Boží vůle se může projevovat i skrze naše touhy. Copak máš nějaký důkaz, že budeš sama? V tuto chvíli není nikdo po Tvém boku, ale to se přece může změnit. Takže určitě doporučuji nepropadat poraženeckým náladám. Vím, někdy je to těžké. Důležité také je, že můžeš dělat pomyslné kroky směrem k této vidině. Píšeš, že jsi neměla partnera. Zamysli se nad důvody, zpětnou vazbu ti mohou dát i důvěryhodné kamarádky. Někdy jde i o detaily, co se týkají vzhledu. Nemyslím nějaký podbízivě přesexualizovaný vzhled, spíš rozumný a v dobrém slova smyslu přitažlivý opak občasného katolického modelu „dlouhá sukně, bledá líčka...“. Třeba toto poslední vůbec není Tvůj případ, ale některé dívky mají problém přijmout, že vzhled dívky je pro chlapce a muže opravdu důležitý. Lze si ale nalézt svoji formu, která ladí s vnitřním nastavením Tvé duše a ducha, která zároveň bude ladit oku.

Zastavím se ještě chvíli u partnerství, než dojdu k jádru Tvého dotazu. Píšeš, že se pohybuješ mezi mladými lidmi. Máš kamarádky, ale i kamarády? A teď myslím klidně i zadané. Pro hezký partnerský vztah je opravdu důležité umět přijmout mužský svět i s jeho odlišnou komunikací. Proto tě chci povzbudit k tomu, abys investovala i do nejrůznějších přátelství ať s chlapci tak s dívkami ve Tvém okolí. Přátelství Tě může ledačemu dobrému naučit a dobré přátelství je velký dar.

Co se týče otázky sexu, tak nebudu opakovat ta klišé, co víš:) Ber to, co prožíváš jako touhu a tu Pánovi předlož. Pán vidí Tvé touhy. Proč si myslíš, že by ti je neměl splnit? Je dobré se za svého životního partnera modlit, to jsi možná také už slyšela. Ale je dobré to neodbývat a prosit Pána i za správné načasování a aby vás oba na tu chvíli připravil. Co když Tě Pán ještě něčemu chce naučit, nebo jeho? Masturbace je špatná v tom, že si chce pomoci sama, bez druhého, a proto je v pořádku, že se necítíš dobře. Hledej tedy cesty k druhým a nesoustřeď se na sebe. To je také cesta k pravé partnerské sexualitě.

Rozumím tomu, že s těmito intimními věcmi je těžké se svěřit knězi, chápu i ten stud. Pánu můžeš své hříchy vyznat i přímo a jich litovat, On ví o všem a ty víš o Jeho milosrdenství. Ale přece jen by bylo dobré si vyhledat zpovědníka, ke kterému budeš mít důvěru hlubší a bude případně možné sdílet i intimní záležitosti – to se může hodit i pro život v manželství. Pokud se to hned nepodaří, netrap se tím, ale popros Pána, a třeba se najde někdo, komu opravdu můžeš říct vše. Pán o tobě ví. Neboj se a důvěřuj mu, svěř se mu i se svými slabostmi, On slabým pomáhá svou milostí. A pokud Tě volá do manželství, ať potkáš partnera do svého života v pravý moment pro vás oba. Pán ti žehnej.

Kategorie otázky: Sebepřijetí