Proč nesmím milovat? Homosexualita

Dobrý den,
Mám velký problém. Už dlouho se trápím, jelikož jsem gay. Zároveň jsem věřícím, a právě proto se trápím, nevím co mám dělat. Co je vlastně správně? Je tak těžké být křesťanem s homosexuální orientací. Je těžké denně vidět na ulicích, jak jde kluk s holkou ruku v ruce a uvědomovat si, že štěstí, jaké je potkalo a které pro ně jednou může vyvrcholit založením rodiny a spokojeným společným životem, mě samotného nečeká. Sám ani nevím, co mě vlastně trápí víc. Zda to, že se nesmím zamilovat nebo to, že nikdy nebudu mít děti.

Nevím, zda si to dobře vykládám, ale mám dojem, že se Bible nevyjadřuje k homosexualitě, která má původ ve vrozené náklonnosti. Jen odsuzuje nezřízený pohlavní styk mezi lidmi stejného pohlaví. S lidmi, kteří mají vrozenou náklonnost ke stejnému pohlaví, ale nepočítá. Nevím, zda si to nevykládám špatně,  a tak prosím o vyjádření.

Říkám si, že přece láska je tím největším a nejušlechtilejším citem mezi lidmi, tak proč by jedna byla v pořádku a druhá zavrženíhodná? Nejedná se přece o nějaký zvrácený vztah, jako je třeba pedofilie apod., ale o dobrovolný a upřímný vztah dvou dospělých lidí, které k sobě poutá láska.

Rozhodně rozumí tomu, pokud je někdo kárán za promiskuitu. Myslím si, že toto jednání je nečestné a takový člověk jen dokazuje, že si sám sebe neváží, ať už je homosexuálně nebo heterosexuálně orientován.

Ale co láska? Já sám jsem nikdy přítele neměl, byť přiznávám, že bych rád potkal někoho, koho bych mohl milovat. Avšak jako věřící jsem nikdy žádný vztah neměl.

Říkám si, zda je homosexualita zavrženíhodná, pokud by se jednalo o upřímnou lásku? Stejně jako by se měli rádi muž a žena, proč bych nemohl já milovat jiného? Vždyť s takovým člověkem bych nebyl jen pro nějaké sexuální uspokojení. Byl bych s ním především proto, že bych ho miloval. Byl bych ochoten s ním snášet dobré i zlé a být mu nápomocen v těžkých životních chvílích. Byl by i takový vztah, založený na lásce, špatný?

Často se modlím, ptám se Boha, proč zrovna já, ale odpovědi se mi zatím nedostalo. Přitom vím, že je Pán se mnou, že mi pomáhá a mnoho mých modliteb vyslyšel, ale v otázce sexuální orientace nevím, co si myslet. Jak chápat to mlčení? Jako souhlas? Že mlčení je souhlasem? Že vztah, jaký si představuji, vztah založený na lásce, by byl možný? Nebo je to jen mlčení, aby mě odpověď ještě více neranila?

Snažím se porozumět, ale tápu. Proto se na Vás obracím a budu nesmírně rád za Vaši odpověď i radu.

Děkuji.

Milý ...

Děkuji za tak otevřený a upřímný dotaz a důvěru, se kterou je položený.
Rozumím Vaší touze i tomu, že tápete ve správném postoji. A hodně oceňuji Vaši poctivost, se kterou hledáte.

Každý člověk je Bohem milovaný, ale to Vy víte a zakoušíte. Ne každé jednání je ale podle Boží vůle. A žít podle Boží vůle, to je ten nejlepší způsob, jak naplnit život. Chtít Boží vůli znamená mít důvěru, že rozumí následkům našeho jednání víc než my sami a že nás před těmi špatnými chrání. A tak i omezení, které někdy dává, je v důsledku vyjádřením jeho lásky k nám. Protože do toho vidí.  Na nás je, abychom pravdivě poznávali sebe v Bohu, svá obdarování i limity a podle toho abychom volili.

Rozumím Vaší touze po lásce. A mám ji za zcela legitimní. Jen je potřeba si zviditelnit, co láska je. Láska může mít více podob. Jistě proti vztahové lásce, po které toužíte, není potřeba nic mít. Nicméně takový vztah přináší nárok na ctění limitů, které si nesete. Pro někoho  to nemusí být nemožné, i když to vyžaduje skutečnou zralost. Mít rád, milovat, může zakládat na krásný vztah a pro některé páry může být cesta žít svůj vztah plně i bez praktikování pohlavního styku. Žije tak i spousta heterosexuálních párů. Často třeba pro nějaké zdravotní omezení jednoho z nich. Přesto se vztahově milovat mohou a dokáží. A někdy je takové manželství mnohem spokojenější než ta, která stojí na sexuální touze.

Znám více homosexuálů křesťanů – tuto situaci řeší různě. Jedni zvážili, že nemají na to žít s tímto omezením – rozumějte – že by nedokázali mít tak obrovskou lásku, aby dokázali žít bez sexuálního styku – a rozhodují se zůstat sami. Vychází to z pokory a plného uvědomění si sebe. A vlastně i z lásky k případnému partnerovi, že ho nechtějí uvádět do hříchu. Jiní žijí v páru, projevují si vztahovou lásku a ctí svá omezení. Možná to je právě to snášení dobrého i zlého (ve smyslu nároku), jak píšete... A  jsou i jiní, kteří se rozhodli dle svého svědomí jinak.

Dovolím si ještě jednu poznámku. Nevím, jestli by to mohl být Váš případ, jen to tu dávám ke zkoumání. Setkávám se s řadou lidí, kteří nemají homosexualitu vrozenou. Často se k ní hlásí lidé, kterým bylo v dětství ublíženo. Zejména rodiči. Pak také lidé, kteří si nejsou jisti sami sebou a jdou tudy ze strachu či je to v nějaké chvíli jednodušší řešení. Prosím Vás, abyste zkoumal kořeny své homosexuality, nejlépe v terapii, dost možná byste objevil, že cesta, po které toužíte – moct milovat a mít děti – možná není zavřená. Jen je potřeba nechat uzdravit minulost. Toto zde píši s neznalostí Vás konkrétně, jen vím, že se to týká značného počtu lidí, kteří se za homosexuály považují. A pak mají uvnitř stesk po heterosexuálním životě. Tak prosím prozkoumejte poctivě kořeny své homosexuality, abyste si neublížil. Je totiž těžké se dostat na druhou stranu, pokud už člověk praktikuje jeden způsob.

Milý ..., budu na Vás pamatovat v modlitbě, abyste správně rozlišil svou cestu. Abyste našel radost a spokojenost v životě. Abyste se ptal Boha na to, kým jste a kudy máte jít. A také tudy s důvěrou šel. Moc Vám držím palce!
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Sexualita jiné