21. 7. 2021, tob
Fatimské zjevení, peklo, hodina smrti
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Modlitba
Dobrý den,
mám dotaz ohledně Fatimského zjevení.
1) Panna Maria řekla: Modlete se, hodně se modlete a přinášejte oběti a hříšníky, neboť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí.“
Jak tomu má člověk rozumnět? Když se za někoho modlím nebo za obrácení hříšníků, tak ta modlitba má moc vyrvat peklu duši? Takže kdyby se víc lidí modlilo,do pekla by šlo míň lidí?
V tom případě, že jdou lidé do pekla máme taky nějakou odpovědnost, že se dostatečně nemodlíme a neobětujeme?
2) Už ve vícero knížkách jsem četl, že démoni napadají duši silněji zvláště v hodině smrti.
Proč zrovna před smrtí, má to nějaký důvod? A jakým způsobem se snaží člověka napadat? Můžete to trochu vysvětlit, aby člověk věděl, s čím se možná v budoucnu musí potýkat a jak se tomu bránit?
3) Z knihy Napomenutí z onoho světa od Bonaventury Bayera, ze záznamu z exorcismů je psané, že Jidáš je pekle. On si přece uvědomil, že udělal něco hrozného a vrátil těch 30 stříbrných, co dostal, no a byl plný zoufalství, až tedy spáchal sebevraždu, že něco takového udělal. Není to také přece forma lítosti? Sv. Petr zapřel Ježíše a taky si to vyčítal. Jaký je mezitím rozdíl? Čeho by se měl tedy člověk vyvarovat, protože mě někdy přepadnou chmurné myšlenky, že určité věci nemají smysl atd. Až si člověk někdy zoufá. To je špatně?
4) Slavení prvních sobot v měsíci:
přirozeně má člověk z pekla strach a nějak to na člověka působí depresivně. Mám za sebou slavení prvních sobot v měsíci, Panna Maria dala velké zaslíbení těm, kdo to vykonají. Líbí se mi tam jedna věc, že kdo vykoná tuto pobožnost, tak nikdo z rodiny nebude zavržen, může se člověk na to spolehnout? Mám nevěřící manželku a dvě děti, tak se přirozeně bojím.
Umírání bývá stresující záležitost a ve stresu máme tendenci jednat podle naučených schémat
Vážený B.!
To je celá řada otázek, díky za ně. Fatimská zjevení patří mezi tzv. soukromá a jako taková zavazují pouze příjemce a také pouze příjemci je mohou autenticky vykládat. Je nepochybné, že upřímná modlitba dokáže mnohé změnit. Jen bychom si to neměli představovat příliš „pozemsky“. Učení církve se kategoricky nevyjadřuje k tomu, jestli někdo v pekle je, ale zcela v duchu učení Ježíše Krista upozorňuje, že možnost skončit v pekle je reálná. Pokud tam někdo na základě své volby skončil, je to definitivní a žádné modlitby s tím nic nesvedou. Co naše modlitby mohou, je pomáhat lidem, aby tuto tragickou chybu neudělali.
Smrt je naprosto rozhodující událost v životě člověka a máme řadu svědectví o lidech, kteří se na poslední chvíli obrátili. Logicky lze předpokládat, že právě sem se napře úsilí „jedné i druhé strany“. Moje zkušenost s doprovázením umírajících (nemusí být obecně platná) odkazuje na zápas s pochybnostmi: o smysluplnosti vlastního života, o odpuštění vlastních selhání, o pevnosti vlastní víry…
Umírání bývá stresující záležitost a ve stresu máme tendenci jednat podle naučených schémat. Chcete-li se cvičit v dobré smrti, můžete využít tento mechanismus a trénovat projevy upřímné lítosti a vroucí modlitby. Čím samozřejmější součástí naší existence to bude, tím větší nadějí máme, že to v rozhodující chvíli použijeme.
Církev nevylučuje ani netvrdí, že Jidáš je v pekle. V tradičním pojetí se Jidášova sebevražda vykládá spíše jako útěk, než jako projev lítosti. Složkou pokání je přece ochota nést s nadějí důsledky svého rozhodnutí.
Pavel píše, že býváme bezradní, ale ne zoufalí. Z kontextu lze snad dovodit, že rozdíl je v naději, této stavovské ctnosti křesťanů, kterou zoufalství zcela postrádá. Možná právě pokušení k zoufalství je jedním z démonových nástrojů.
V čistě přirozené rovině předpokládáme, že kdo s upřímnou zbožností naplní požadavky prvních sobot (prvních pátků) získá výše zmíněný návyk zbožné praxe, který sám o sobě napomůže k dosažení vytčeného cíle. Relevantní otázka není, zda je to jisté: Ujištění, že ano z mých úst stejně celkem nic neznamená. Ptejte se raději, co můžete ztratit, budete-li se pravidelně modlit, zpovídat a přijímat. A pokud jde o vaše blízké, myslím, že platí, co už bylo napsáno výše – můžete jim pomáhat, aby se rozhodli správně, ale tak zásadní rozhodnutí může udělat jen každý sám za sebe.
Kategorie otázky: Modlitba
Související texty k tématu:
Smrt a umírání:
- Co chceš, aby o tobě lidé říkali, až umřeš? Mluvil jsem s jedním vytrénovaným mladíkem a řekl jsem mu: „Až zaklepeš bačkorama, spustí tě do jámy a potom si dají si řízek..."
- Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
- Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila.
- Smrt jako svatba s Bohem Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala.
- Smrt, posmrtný život Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
- Modli se za svou smrt To nejtěžší je správně zemřít. Je to zkouška, jíž nikdo neunikne. Modli se i ty o sílu pro tuto zkoušku... (Dag Hammarskjöld 1905-1961. Švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník OSN)
- Další texty k tématu smrt a umírání zde