Evangelista Matouš

Prosím o nějaké informace o svatém Matoušovi.

První evangelium v kánonu novozákonních knih je již od prvokřesťanské doby připisováno Matoušovi (řecky Maththaios; jedná se o zřejmě o zkrácené hebrejské jméno Mattatjah, které znamená „dar Hospodina“). S nositelem tohoto jména se setkáváme v seznamech apoštolů Nového zákona (Mt 10,3-4; Mk 3,16-19; Lk 6,14-16; Sk 1,13). Apoštol Matouš je dále označen jako „celník“ (Mt 10,3; srov. 9,9). Na paralelních místech v Mk 2,14 a Lk 5,27 má tato osoba jméno Levi. Text Mk 2,14 ještě dodává, že tento Levi byl syn Alfeův. Povolání Matouše (Leviho) za Ježíšova učedníka popisují všechna tři synoptická evangelia (Mk 2,13-17; Mt 9,9-13; Lk 5,27-32). Jedná se o jedinou událost z jeho života, kterou uvádí novozákonní evangelia. Poslední zmínka o Matoušovi v Novém zákoně je v Sk 1,13, kde se objevuje v seznamu apoštolů, kteří jednomyslně setrvávali v modlitbách před sesláním Ducha svatého (Sk 2,1-13).

Matouš je jedním z mála dvanácti Ježíšových učedníků, kteří jsou jmenovitě uvedeni v apokryfním Tomášově evangeliu (Logion 13). Od křesťanského spisovatele Origena se dovídáme, že Matouš kolem roku 42 opustil Palestinu a působil jako misionář v Etiopii, Mezopotámii nebo Persii (Eusebius, Hist. eccl. 6,25,3). Přesné údaje o místě, době a způsobu smrti Matouše nejsou známy. Matouš je v latinské i řecké církvi uctíván jako mučedník, který přišel o život v Sýrii nebo v Arábii stětím (nebo probodnutím) na oltáři nebo upálením. Jak se jeho ostatky dostaly do Campani (diecéze Capaccio) v jižní Itálii, není známo. V roce 952 byly tyto ostatky převezeny do Salerna, kde je Matouš od té doby uctíván jako patron města a diecéze a kde se jeho relikvie během středověku staly cílem mnoha poutníků.

Evangelista Matouš je obvykle znázorňován s okřídleným člověkem nebo s andělem jako evangelistovým symbolem. V kostele sv. Ludvíka dei Francesi v Římě se nachází snad nejslavnější obrazový cyklus o životě apoštola Matouše namalovaný v roce 1602 od Michelangela Caravaggia. Západní církev slaví svátek sv. Matouše 21. září, zatímco ve východní církvi je tento světec připomínán 16. listopadu.

Pokud jde o otázku autorství Matoušova evangelia, je třeba zmínit, že nejstarší svědectví tradice ohledně autorství Matoušova evangelia nám poskytuje biskup Papiáš: „Matouš sestavil logia hebrejskou řečí; každý je však překládal, jak byl schopen“ (Eusebius, Hist. eccl. 3,39,16). Podle této tradice apoštol Matouš napsal své evangelium aramejsky (= hebrejská řeč), které pak bylo přeloženo do řečtiny (nám se dochoval tento řecký překlad). Další svědectví církevních Otců jsou patrně ovlivněna Papiášem. Tomuto Papiášovu tvrzení však není možné přiznat velkou historickou hodnotu, neboť se nedá dokázat aramejský původ Matoušova evangelia. Na řecký originál poukazuje především syntaxe (semitský styl je jednodušší). Obsahové důvody rovněž mluví proti autorství Matoušova evangelia tímto Ježíšovým učedníkem. V celkové teologické výpovědi evangelia především při hodnocení židovského zákona a zdůraznění svébytnosti křesťanského společenství (srov. Mt 16,18n; 18,17n) je rozpoznatelný autor židokřesťanského původu, jehož křesťanské zázemí se zjevně nacházelo v obranném postavení proti židovským a judaizujícím seskupením. Všeobecně je zastáváno, že Matoušovo evangelium použilo jako pramen Markovo evangelium. Je velmi nepravděpodobné, že by očitý svědek Ježíšova působení použil za podklad svého evangelia Markovu předlohu, který nebyl očitým svědkem.

Matoušovo evangelium vzniklo někdy v letech 80-90 po Kr. Text Mt 22,7 zřetelně hledí zpět na událost zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 po Kr. Naznačená konfliktní situace mezi křesťany a židy poukazuje na Sýrii jako možné místo vzniku tohoto evangelia. Je možné, že Matoušovo evangelium vzniklo v jejím hlavním městě Antiochii.



Srdečně zdraví

Petr Mareček

České katolické biblické dílo

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible