14. 5. 2007, mat
Eucharistie z pohledu nekatolíka
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Církve, hnutí, ekumenismus
Pracuji v zahraničí jako aupair. Jsem již u druhé rodiny a u každé z nich jsem se setkala pro mě s překvapujícím pohledem věřících z jiné církve či náboženství na svaté přijímaní u "nás" v římskokatolické církvi.
První rodina byla čistě indická a byli to hinduisté. Při jednom rozhovoru s paní mě překvapil její postoj ke svatému přijímání a mši svaté. Jako hinduistka věří, že Bůh je přítomen ve všech náboženstvích a doslova mi řekla: "Nenávidím, když mi někdo ve vaší církvi zakazuje, že nemohu jít ke svatému přijímání, když nejsem pokřtěná, ale věřím, že v Hostii je přítomen Bůh."
Z jejích slov vím, že je-li přítomna mše svaté, k přijímání chodí.
V druhé rodině jsme se opět dostali k tomuto tématu. Jsou z církve Skotska (Church of Scotland). Se vším se dalo souhlasit, co maminka řekla: Jsme děti jednoho Boha Otce, Ježíš chtěl jen jednu církev, lidé jen v nečem nesouhlasí a kvůli tomu musí vzniknout nová církev: rozvod krále, křest až v dospělém věku, důraz na Písmo svaté, bohatství v církvi....
Když mi ale řekla, že Katolická církev, která zakazuje příjímání tomu, kdo není pokřtěn v katolické církvi a je jiného vyznání, tím vlastně vytváří překážku. Tato překážka spočívá v tom, že zabraňuje slavit jiným katolickým věřícím v úplnosti víru v jediného Krista. A tím tedy dává najevo, že nejsme sobě rovni bratři v Kristu.
Samozřejmě jsem nesouhlasila. Uzavřely jsme to tím, že Eucharistie je Srdce církve i poklad každého jednotlivého věřícího, a proto je velmi dobře střežen a nedá se s ním nakládat lehkomyslně a pro tuto zábranu pro mě ona nepřestává být moje bližní ....
Jaké argumenty, rozhodné ale laskavé, použít při obhajobě postoje "naší" církve k této otázce?
***
Církev Skotska (Church of Scotland) se vyvíjela z reformormované
protestantské církve od poloviny 16. století do počátku 17. století. John Knox, žák Johna Kavína je "zakladatelem" této církve.
V Církvi Skotska (Church of Scotland) se svaté přijímání liší od
jednotlivého určitého kostela. Věřící zde mohou přijímat i jen 4x za rok až jednou co tři týdny - liší se to opravdu, jak je to určeno v jednotlivém kostelu.
Jednota je něčím velmi podstatným
K Vašemu dotazu poměrně stručně, protože na obojí by platila v podstatě tatáž odpověď: přijímání Kristova těla a jeho krve neznamená pouze přijímání jeho jakožto oslaveného Pána, ale taky přijímání celého těla Kristova, to je církve. Pokud tedy existuje mezi jednotlivými církvemi rozdělení, nejsou schopny slavit jedinou eucharistii, pak není možné ani takovéto vzájemné přijímání.
Přijímání se latinsky řekne communio, tedy společenství, společenství s celým tělem Kristovým. Tato jednota (con-unio) je tedy něčím podstatným, co k tomu patří.
V prvním případě (indická rodina) jde také o to, že přijímáním vstupuji do tajemství vykoupení Ježíše Krista, kterého uznávám jako svého Pána a Vykupitele (což u hinduisty těžko očekávat). Dostatečně snad o tom píše sv. Pavel v 1. listě Korinťanům (kap. 10 a 11), když sám o těchto podmínkách píše.
V druhém případě (Church of Scotland) jde částečně o nepochopení (k přijímání může dovolit biskup chodit komukoli, kdo přijímá i ostatní svátosti a vyznává katolickou víru ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii), avšak především zase jde o převedení přijímání na cosi soukromého. A ono se to přitom týká celé církve.
Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost